Stejně u soudu nepochodil před dvěma lety ani Kristinin bratranec Jerome. Sbírka obsahující tisíce drahocenných položek včetně slavnostního kočáru, sbírky trofejí, obrazů či zbraní, tak zůstane státu.

Dědička se ve své stížnosti oháněla tvrzením, že nacisté majetek jejímu rodu za války zabavili z rasových pohnutek. Nic takového ale podle ÚS ze známých dokumentů nevyplývá.

„Akty okupačních orgánů vůči předchůdcům stěžovatelky nelze považovat za projev perzekuce rasové, důvody tedy byly spíše majetnické a politické, případně byly výrazem snahy potřít vlastenectví, vymýtit odpor proti fašistické okupaci a rozbít sounáležitost představitelů českého národa,“ prohlásili soudci se zpravodajem Pavlem Rychetským.

Současně také poněkolikáté upozornili, že restituční zákony nemohly napravit všechny křivdy minulosti.

Okresní soud majetek vrátil

Kristina byla přitom už nadosah tomu, aby jí mobiliář připadl. Původní rozsudek okresního soudu před sedmi lety totiž památkářům nařizoval, aby sbírku, kterou rod budoval od 17. století, rodině vydal. Tento verdikt ale následně zvrátilo rozhodnutí odvolacího soudu a následně zamítavý verdikt potvrdil i Nejvyšší soud s tím, že v případu Opočna nebyly splněny podmínky restituce, tedy například to, že majetek zabavený před únorem 1948 lze vrátit jen v případě konfiskace z rasových důvodů nebo holocaustu.

Nacisté zámek zabavili v roce 1942 a podle soudů se nepodařilo prokázat, že by se tak stalo na základě rasových důvodů.

V komplikovaných soudních tahanicích, které rodina vede po dvou samostatných liniích, už jednou Colloredo-Mansfeldové zámek v Opočně získali. Pak ho ale po dalším verdiktu soudu museli vrátit, část polností a lesů jim ale v rukou zůstala.