Po válce Stránský působil v armádě. Protestoval ale proti její politizaci komunisty, a byl z ní proto v roce 1946 propuštěn. Pracoval potom jako řidič na ministerstvu zdravotnictví. V roce 1948 emigroval.

Do Československa se vrátil o rok později jako kurýr. Byl ale zatčen, obviněn ze špionáže a vlastizrady a odsouzen na čtrnáct let. Amnestován byl prezidentem Antonínem Novotným v roce 1960, ale ještě na deset let byl zbaven občanských práv a svobod.

Stránský se v roce 1968 podílel na založení klubu politických vězňů K-231. V roce 1989 se angažoval v Konfederaci politických vězňů. Pečoval o památku zemřelých a popravených politických vězňů. V roce 1994 založil konkurenční Sdružení bývalých politických vězňů v České republice, kterému předsedal.

V roce 2000 byl Stránský vyznamenán Medailí Za Zásluhy.