Článek
Ministerstvo vnitra si podle informací Práva nechalo zpracovat analýzu plnění zákona o svobodném přístupu k informacím, která vyzněla jasně: takový úřad je třeba, zahraniční zkušenosti mluví pro.
Zřízení samostatného úřadu informačního komisaře s patnácti zaměstnanci by podle vnitra stálo 50 miliónů a provoz by vyšel na 23 miliónů korun ročně. Sám komisař by byl platově postaven na úroveň vicepremiéra, tedy by měl brát i s náhradami 149 tisíc korun. Vnitro s ohledem na tyto údaje vládě napsalo, že na takový úřad nejsou peníze.
To se ale nelíbilo vicepremiérce Karolíně Peake (VV). Za vznik úřadu se postavila v připomínkovém řízení, jehož výsledky má Právo k dispozici. Peake v novém úřadu vidí nástroj boje proti korupci. Podpořil by ho i ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil (ODS). Vznik by nevadil ani zmocněnkyni pro lidská práva Monice Šimůnkové a z krajů jedinému – Karlovarskému.
Možná by stačil úspornější úřad
Peake nechce, aby téma komisaře zapadlo kvůli penězům. „Argumenty jsou deformovány tak, aby se zavedení prosazovací instituce jevilo jako příliš nákladné a nadbytečné,“ kritizuje to v připomínkách zaslaných vládě.
Její úředníci proto dali ke zvážení menší variantu: proč vytvářet samostatný úřad s patnácti či více lidmi a s vlastním objektem, když stačí tři až pět zaměstnanců při využití i možnosti práce na dálku, což by snížilo náklady až na 5,5 miliónu ročně?
Až postupně by se podle Peake mohl úřad rozrůst. Navíc by se mohla jeho činnost spojit se zamýšleným úřadem pro dohled nad lobbingem, ochranou oznamovatelů korupce či financováním politických stran. To připustilo i vnitro.
Kolik práce by nový úřad měl? Podle analýzy je v ČR zhruba 10 tisíc orgánů, které mají podle posuzovaného zákona povinnost občanům poskytnout informace. Vnitro tvrdí, že samo vyřizuje ročně 300 žádostí, a v ostatních resortech, jak odhadli jeho úředníci, to bude zhruba po třiceti dotazech.
„Celkový počet dotazů proto lze odhadnout na 1000 dotazů ročně, což při 15 odborných zaměstnancích vychází na cca 67 vyřízených žádostí ročně,“ napsalo vnitro vládě s tím, že by pracovníci nového úřadu ještě dělali desítky kontrol.
Úřad na ochranu osobních údajů již v ČR funguje léta. Dočká se tedy Česko i komisaře, který by naopak tlačil na zveřejňování?
Bývalý poslanec a nynější poradce pro otevřenost veřejné správy Oldřich Kužílek sepsal analýzu, v níž vnitro zkritizoval. Podle Kužílka si Kubiceho úřad vybral jen některá doporučení a jiná nevzal v potaz, když připravoval pro jednání vlády návrh změn informačního zákona. Ty má kabinet předložit ještě letos.
Podle Kužílka informační komisař již léta úspěšně působí v Británii, v Polsku či na Slovensku. Kužílek, autor původního zákona o svobodě informací, kritizuje například to, že na rozdíl od Slovenska v Česku se nemusí platit pokuty za utajování.
„Zákon funguje 12 let a je zřejmé, že zlepšení už není možné žádnými paragrafy zajistit. Když někdo chce informace tajit, tak je nedá, úřady jsou ve vymýšlení fint vynalézavé,“ tvrdí Kužílek.
Podle něj by se „měl na hřiště pustit nový hráč, který nebude jen vynucovat a sankcionovat, ale který bude dělat i jakéhosi mediátora mezi těmi, kdo informaci chtějí, a těmi, kdo ji mají poskytnout. Aby pomohl úřadům se v žádostech vyznat a především se nebát informace pustit“.