Článek
Za obličej a s ním i možnost na nový život vděčí známému chirurgovi například žena, kterou napadl a znetvořil šimpanz. Při jeho útoku přišla o rty, nos i oči. Klasické plastické operace nepomáhaly. Tvář jí dokázal vrátit až Bohdan Pomahač a jeho tým. Dnes už Charla Nashová může opět cítit vůně, jíst, mluvit a také políbit své blízké.
Stejně zavázán je doktorovi i jeho další pacient, Mitch Hunter, který měl zdeformovaný obličej, když s autem narazil do sloupu elektrického vedení a 10 000 voltů mu spálilo obličej. V současnosti, po deseti letech nejrůznějších operací, se může opět plnohodnotně zapojit do života, a jak sám řekl, nebude se muset bát, že bude děsit svého čerstvě narozeného syna.
Nové postupy jsou jeho vynálezem
Tyto malé zázraky jsou možné jen díky novým postupům, se kterými přišel právě Bohdan Pomahač. „Z praxe jsem zjistil, že klasická plastická chirurgie nás nedostane tam, kde bychom chtěli být, a že je třeba přemýšlet mimo klasické rámce a najít nové techniky, které by pacientům opravdu pomohly.“ Což se mu také podařilo.
Zefektivnil techniku odběru a transplantace obličeje takovým způsobem, jakým si nikdo nemyslel, že by to vůbec bylo možné. „My jsme prokázali, že celou horní čelist a část dolní čelisti je možné transplantovat na základě zjednodušeného krevného zásobení. Dokázali jsme tak něco, co bylo do té doby nemyslitelné.“
Bohdan Pomahač
Klíčové je přitom napojit cévy a nervy tak, aby obličej opravdu obživl. „Snažíme se napojit veškeré nervy, které hýbou tváří, ale také ty, které jí dávají citlivost. Pacient tak cítí čelo, líce, nos, přesně tak, jak to má být.“
Podobu nelze ovlivnit
I přes veškeré zákroky ale není nový obličej vůbec podobný tomu původnímu. O něco takového se Bohdan Pomahač ani nesnaží. „Nad vzhledem nemáme příliš kontrolu, je to otázka shody tkáňových charakteristik mezi dárcem a příjemcem. Snažíme se přizpůsobit věk, pohlaví a barvu kůže, ale nejde to tak daleko, že bychom se snažili vytvořit člověka takového, jak vypadal před úrazem.“
Bohdan Pomahač vystudoval medicínu v České republice. Až po dokončení studií na lékařské fakultě v roce 1996 se rozhodl vyrazit do ciziny. „Chtěl jsem něco dokázat a tak jsem o tom ani moc nepřemýšlel a s penězi jen na pár měsíců dopředu jsem odletěl do amerického Bostonu, kde jsem byl na stáži už během svého studia. Tady jsem nastoupil do nemocnice Brigham and Women's Hospital.“ V té době bylo Bohdanu Pomahačovi 25 let a jeho vyhlídky na plat a zázemí nebyly nijak zářivé. Dnes je mezinárodně uznávanou autoritou a jeho operační postupy chtějí napodobit i britští lékaři.