Článek
A Pospíšil přiznává, že neví, jak má s oním kostlivcem naložit. Rozdávat hodinky v hodnotě od sedmi do třiceti tisíc se mu na rozdíl od předchůdkyně nechce, protože to považuje za plýtvání.
Prodat je také zřejmě nebude moci, neboť na zadní straně každého kusu je logo ministerstva spravedlnosti a to dělá hodinky prakticky neprodejnými. A nechat na ně padat prach, to se mu zdá rovněž zbytečné.
„Fakt nevím, co s tím mám dělat. Hodinky v hodnotě několika desítek tisíc korun těžko můžeme rozdávat, takže uvidíme. Napadá mě, že bychom je zpeněžili a tyto finance použili na charitu. Musím ale nejprve zjistit, jak vlastně můžu s takovými drahými dary nakládat,“ řekl Právu ministr.
Netuší prý, zda je vůbec možné dát hodinky na charitu, protože byly nakoupeny z peněz ministerstva a tedy z veřejného rozpočtu. „Musím zjistit, co mi umožňuje zákon a podle toho budu postupovat,“ doplnil.
Neví, komu je rozdali
Rozhodně prý ale hodinky nebude jen tak rozdávat. Kovářové to ale zjevně problém nedělalo. Ministerstvo za jejího vedení nakoupilo celkem 34 kusů těchto hodinek od českého výrobce značky Prim – firmy Elton hodinářská, a.s., z Nového Města nad Metují.
Podle nynější mluvčí ministerstva Veroniky Ludvíkové za to úřad Kovářové tehdy zaplatil 393 tisíc korun včetně DPH, přičemž nejlevnější typy hodinek stály bezmála sedm tisíc (nakoupeno 16 kusů) a nejdražší 32 tisíc (dva kusy).
Některé z nich se ale na ministerstvu dlouho neohřály. Kovářová jich podle Ludvíkové stačila do svého odchodu rozdat celkem šestnáct, z toho většinu těch dražších. A tady je další kámen úrazu. Současné vedení ministerstva totiž vůbec až na tři případy netuší, komu a za co je exministryně darovala.
„U většiny hodinek nebylo v dokumentech uvedeno, komu byly darovány, u některých je uvedeno pouze místní určení, například pracovní cesta na Slovensko, do Lucemburku, konference v Brazílii,“ přiblížila Ludvíková.
Dodala, že několik hodinek také ministryně rozdala členům policejní ochranné služby jako ocenění za přípravu a realizaci profesionálního výcviku pro chráněné osoby.
„Šlo o protokolární dary, které kupuje ministerstvo pravidelně. Co s nimi bude dál, to je na úvaze pana ministra a naprosto respektuji, jak s nimi naloží,“ podotkla Kovářová.
Nákup hodinek byl podle ní „naprosto v cenových relacích“, jaké mají i jiná ministerstva na dary. „Jsem ráda, že jsem využila služeb české firmy a nekupovala žádné jiné než české zboží,“ dodala nynější šéfka Justiční akademie.