Článek
Výsledek pátečního koaličního jednání o úpravě vztahů státu a církví je chabý: dohodli jste se, že se chcete dohodnout. Pohádali jste se o konkrétních věcech, narazila kosa na kámen?
Ne, ne. Poměrně rychle jsme našli formulaci. Ale za prvé – musíme se dohodnout s jiným partnerem, tedy s církvemi a náboženskými společnostmi, a za druhé – ona to opravdu není úplně jednoduchá záležitost. Je to veliký úkol, který však musíme vyřešit co nejdřív. Je opravdovou ostudou, že za dvacet let se to nedokázalo udělat a ukradený majetek je pořád v rukou státu. Prodlužování rozhodnutí znamená i horší obraz Česka v zahraničí. Já jsem se touto matérií zabýval již jako ministr zahraničí, je to opravdu komplikované, a proto jsem hned souhlasil s obecnou formulací. Zabývat se všemi detaily teď, to bychom tu seděli opravdu týden.
Věci veřejné přišly s návrhem na naturální restituci a fondové financování církví. Odmítli jste ho?
My jsme ho trošku poopravili. Jen jsme tam podškrtli, že nejde pouze o to, aby měly církve prostředky na provoz, nýbrž že jde o nápravu některých křivd. Popravdě řečeno, církve byly po roce 1948 oloupeny a o tom se také musí jasně mluvit.
Znamená to tedy, že se kloníte k tomu, aby církve i náboženské společnosti dostaly nějakou sumu jako finanční kompenzaci tak, jak plánovala minulá vláda?
Jestli to bude naturální restituce nebo náhrada v penězích, to je úplně jiná otázka. O tom teprve musíme s Biskupskou konferencí jednat.
Takže vlastně se vrací vše teprve na začátek?
Ne, tady už je bezpočet podkladů. Ale zase prošlo několik let, ono se to táhne jako štrúdl, nekonečně. K tomu, co bylo, se asi nevrátíme. My musíme najít něco, co odpovídá současné situaci.
Budou vám na to čtyři roky stačit? Minulá vláda již měla i zákon a nepodařilo se jí ho protlačit.
Člověk nikdy neví, jak vše dopadne, ale myslím, že teď prozatím je dobrá vůle.