Článek
V Argentině žijící Olga Maria de las Mercedes Teresa Margarita von Dietrichstein žaluje osm subjektů. Agenturu ochrany přírody a krajiny České republiky (AOPK), Ministerstvo obrany ČR, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, státní podniky Lesy České republiky a Povodí Moravy, Pozemkový fond ČR a Jihomoravský kraj. Nárokuje si vydání mnohých pozemků a staveb, včetně mikulovského zámku a rodinné hrobky.
Páteční jednání přineslo vysvětlení princezny, proč podala žalobu. Soudci Přemyslu Klasovi představila Dietrichsteiny jako bezmála ideální vlastence. „Do osmi let jsem žila v Mikulově, chodila tady do školy, až v roce 1944 jsem se přesídlila do Vídně za nemocnou babičkou,“ řekla žalobkyně, která připomněla zásluhy rodu na rozvoji mikulovského panství. Vlastnili je od roku 1575 do roku 1945.
Otec žalobkyně neotevřel brány Hitlerovi
„Věřím, že Česká republika náš spor spravedlivě rozhodne. V boji budu pokračovat do své smrti, po mě spor převezmou děti a vnuci, ti se už učí česky,“ řekla princezna. Zdůraznila, že si v Argentině žijí dobře. Snaha získat zpět rodinný majetek je její povinností k předkům. Česká republika je prý její vlast, řekla španělsky.
„Nemohu být nazlobená a v rozporu s touto zemí. Je to moje země,“ prohlásila na adresu žalovaného státu. Otec žalobkyně, Alexander von Dietrichstein se do historie Mikulova zapsal, když Hitlerovi při jeho triumfální cestě do obsazeného Mikulova neotevřel brány zámku. Postoje, v nichž odmítl rozbití Československa, mu vynesly uvěznění.
Podle dokumentů od třetího do devátého června 1941, žalobce si ale dal práci aby doložil, že to bylo nejméně šest týdnů. Dokonce má svědectví Eriky Langerové, která jako devítileté dítě zažila zabrání Mikulova a pamatuje si rozruch, který odporem vůči Hitlerovi majitel panství způsobil. Knížete vnímá téměř jako hrdinu.
Svědek naopak mluví o kolaboraci
Ovšem ne každý v Mikulově má podobný názor, jako Langerová. Existují i lidé s opačným pohledem. Jan Sochor nařkl otce žalobkyně z kolaborace. Prý zná svědka, který na vlastní oči viděl legitimaci nacistické NSDAP na jméno majitele zámku. Právě kolem života a vztahu k nacistům a následného způsobu konfiskace se točí celá podstata sporu.
Právník Dietrichsteinů Jaroslav Čapek nejde cestou pokusu prorazit přes Benešovy dekrety, ale zpochybňuje způsob, jakým byly vůči majitelům panství použity. Rozebírá, zda měl Alexander von Dietrichstein československé či německé občanství. Tím, že s konfiskací majetku nebyl osobně obeznámen, bylo mu prý upřeno právo se k tomu vyjádřit.
„Způsob obeznámení účastníků vyhláškou, jako je to dnes běžné, byl možné již tehdy. Měli možnost reagovat,“ tvrdí právník Jihomoravského kraje Aleš Pejchal. „Otázka občanství a další podobná tvrzení nespadají do kompetence obecných soudů, vůbec se tím nemáme zabývat,“ uvedla zástupkyně AOPK a Povodí Moravy Eva Neradilová. Spolu se zbývajícími právníky se ohradila proti údajnému překrucování jejich výroků právníkem Dietrichsteinové.
Kromě čtení části důkazů soud zaměstnávaly názorové střety advokátů. Rozsudek proto nepadl a soudce bude v řešení složité majetkové kauzy pokračovat na začátku příštího roku.
V kauze jde o majetek ohromné ceny. Právníci žalovaných ale upozornili na nesrovnalosti žaloby. Mnohé pozemky nejsou jejich majetkem, část parcel je na dně novomlýnských nádrží. A Ministerstvo obrany dokonce konstatovalo, že čtyři pozemky vůbec neexistují.
