Článek
Pane primátore, vyrazil jste do kampaně na kole a na čele už máte šrám. Vyhlédli si vás také někde potetovaní svalovci?
Chtěl jsem v nadsázce začít rozhovor konstatováním, že volební kampaň je u nás stále tvrdší. Můj šrám je způsoben sportem, naštěstí se jedná jen o banalitu. Hrubost politiky, vajíčka, kameny, to vše je malý krůček vzdáleno od organizovaného násilí. Považuji to za cestu do pekla. Pevně věřím, že se jednalo o jednorázové excesy, které nebudou mít žádné pokračovatele.
Vypjatá předvolební atmosféra dělí českou veřejnost na dva tábory. Střet politických stran musí být střetem idejí, vizí, programů, rozhodně ne střetem kamenů, vařených či nevařených vajíček. Nebojím se ani mítinku, ani kontaktní kampaně, jsem přesvědčen, že v Praze se nemáme za co stydět. Politik se nesmí bát vystoupit před voliči na veřejnosti, nemohl by dělat svoji práci.
Při jakém sportu se vám to stalo?
Mám šrámy i na rukou ze čtyřdenního poměrně náročného lezeckého pobytu v nádherných tisícimetrových skalních stěnách Dolomit. Drobný šrám na levém obočí nemám ani od kamene, ani od vajíčka, ale od squashové rakety mého kamaráda. Abych ho neurazil, jen dodám, že je to způsobeno spíš mou nešikovností než jeho neobratností. Nestačil jsem uhnout.
Řeknete mi, o kterého kamaráda šlo?
Ne, to nejde.
Jste dvojka na pražské sněmovní kandidátce ODS, takže je jasné, že se v říjnu stanete poslancem. Už víte, jestli po volbách a po sedmi letech opustíte primátorské křeslo?
Určitě neopustím primátorské křeslo po sedmi letech. V roce 2006 jsem ve volební kampani slíbil Pražanům za několik málo minut jejich času čtyři roky. A přestože jsem v nich stačil odjet na jednu velmi náročnou expedici do Himálají, troufnu si tvrdit, že jsem věnoval obrovské množství času, energie, nápadů, vůle, neústupnosti tomu, aby se Praha někam posunula.
A myslím si, že je vidět, že se dostala ekonomicky do mimořádně konsolidované a solidní pozice, která jí umožňuje přežít hospodářskou krizi. Zbavila se povodní a vytvořila jedinečný systém protipovodňové ochrany. Navzdory krizi se pustila do obrovských dopravně infrastrukturních investic, bez nichž není možné v budoucnu vidět rozumný život města. Slíbil jsem, že věnuji čtyři roky, a to se stane.
Paralelou může být středočeský hejtman David Rath (ČSSD), shodou okolností také druhý muž tamní kandidátky. Vy nemáte obavu z kritiky, že sedíte na dvou židlích, jaká postihla jeho?
Nevím, co plánuje pan Rath. Ale já nemám obavu z nějaké kritiky. Upřímně řečeno, v ČR je tradicí, že ve vysokých exekutivních funkcích, např. předsedy vlády, ministrů jsou dotyční také poslanci. Nikdo to nezpochybňoval jako střet zájmů. Nikdo se neptal, jestli je možné zvládnout mandát poslance a zároveň být výkonným členem vlády. V evropském kontextu je běžné, že starostové velkých měst sedí v národním parlamentu.
Hájit potřeby měst v parlamentu má svou logiku. Hlavní důvod, proč jsem se rozhodl kandidovat do Sněmovny, spočívá v tom, že v roce mandátu, který mi v Praze zbývá, bych strašně rád dotáhl některé sliby, projekty, které jsem si vzal do hlavy a které považuji za důležité. Bez každodenního kontaktu s Poslaneckou sněmovnou nejsou realizovatelné. Praha sice má legislativní iniciativu, ale nejsme příliš úspěšní v prosazování našich návrhů. Setkáváme se s pragofobickým úsudkem: No jo, to jste vy, Pražáci... Vím, že bez jasné zákonné normy nebudu schopen garantovat dokončení nadřazeného dopravního skeletu v hlavním městě.
To znamená vnější obchvat?
Nadřazený dopravní skelet je celý systém, do něhož patří vnější obchvat pro tranzitní dopravu, včetně kamiónů, vnitřní, především tunelový komplex, které dnes za obrovské peníze z vlastního rozpočtu stavíme, a samozřejmě sedm radiálních komunikací, které by je propojily.
A jak to chcete v parlamentu zařídit?
Pokud to nebude možné jinak, tak speciálním zákonem. Praha dnes tvoří 11 % české populace, 15 % pracovního trhu, 25 % ekonomické výkonnosti celé země. Přes Prahu vedou všechny významné české i transevropské dopravní sítě. Neexistence nadřazeného dopravního skeletu a vnějšího okruhu se nedotýká jenom nás, Pražanů. Dotýká se celé ČR a nejenom jí. To, že dopravní skelet není dokončen, považuji za jeden z největších hříchů předchůdců a sám dělám vše pro to, aby se tak stalo. Pokud to nejde bez ní, musí to jít se zákonnou normou.
Když už nejste v nejužším vedení ODS, pomýšlel byste jako poslanec také na vládní funkci?
Protože jsem slíbil, že dám Praze čtyři roky svého času a slib chci dotáhnout, nepomýšlím na vládní funkci.
A chcete za rok obhajovat primátorský post?
V tuto chvíli jsme na začátku horké fáze kampaně. Nevíme, jak bude vypadat situace po volbách, zdali vítěz bude schopen sestavit rozumnou, funkční vládu. Je asi zbytečné dodávat, že si přeji, aby ODS vytvořila rozumnou pravicovou konzervativní vládu. Utopií je vést v tuto chvíli diskusi o tom, kdo v ní má sedět. Bude to v kompetenci předsedy vítězné strany.
Co bude za rok, opravdu vůbec netuším. Jsem ale přesvědčen, že je možné krátkodobě plnohodnotně skloubit funkční mandát primátora s mandátem poslaneckým. Nejsem ale teď přesvědčen, jestli je ten mandát možné skloubit dlouhodobě, a tím se možná liším od některých svých politických soupeřů či dokonce kolegů. Odpověď budu muset nalézt vlastní zkušeností. Za rok budu moudřejší.
Pokud by se opakoval volební pat, uměl byste si představit velkou koalici ODS s ČSSD?
Už jsem před prosincovým kongresem na sklonku loňského roku říkal, že velké koalice považuji za nešťastné, byť možné řešení, a že je třeba je vnímat jako řešení krizové. V Praze na magistrátní úrovni v roce 2002 vznikla velká koalice, ale uvědomme si, že v té chvíli bylo město pod vodou nebo zaplaveno bahnem. Nebyl prostor pro politické hrátky, jedinou cestou byl širší politický konsensus v podobě velké koalice. Díky bohu, že jsme tak učinili, protože Praha je dnes skutečně za vodou.
Taková velká koalice by byla bývala podle mého názoru ospravedlnitelná v roce 2006 po parlamentních volbách, které skočily patem sto na sto. Preferoval jsem tehdy velkou koalici na krátké období do předčasných voleb. Rizika, o nichž jsem v roce 2006 hovořil, se do posledního písmenka naplnila, včetně prokorupčního, nesmírně rizikového chování, které vstoupilo do politiky, přetahování poslanců na jednu či druhou stranu a ve finále dokonce pád vlády.
Kdyby volby skočily obdobným patem, věřím ale, že se to tentokrát nestane, jako krizové řešení si dovedu představit takové uspořádání velké koalice. Ale zase s jasnou preferencí dočasného mandátu do jasně definovaného termínu předčasných voleb.
Celý rozhovor je otištěn v sobotním vydání deníku Právo.