„Patnáct dní jsem se učil v autoškole, ale měsíc před nástupem jsme tady společně projednali, jaké úpravy auta budu potřebovat. Nebyl žádný větší problém. Všechno jsme doladili, vypilovali, trošku složitější bylo jen ovládání blinkrů,“ vyprávěl skromně polohlasně Jakub. Při zkoušce sedal do upraveného Peugeotu 406.

Jakub Tomeš před startem na svou praktickou zkoušku absolventa autoškoly se svým patronem, hercem Jiřím Krytinářem.

Jakub Tomeš před startem na svou praktickou zkoušku absolventa autoškoly se svým patronem, hercem Jiřím Krytinářem.

FOTO: Zdeněk Seiner, Právo

„Sedačka se musí posunout úplně dozadu, aby se vešel. Levou nohou řídí, prsty drží kuličku na volantu. Pravou nohou ovládá páku pod volantem. Tou přidává plyn a brzdí. To je celé udělátko. Řazení rychlostí je samozřejmě automatika. Všechny další normální ovládací prvky zvládá perfektně nohama,“ popsal Právu úpravy auta instruktor autoškoly Miroslav Bureš, který v Pemlově autoškole dokázal s postiženými už různé zázraky a také Jakuba dovedl až k úspěšné řidičské zkoušce.

Podpora Jiřího Krytináře

Vidět Tomeše, jak sedá do auta a vyjíždí, je zážitkem. „Jakube, držím ti palce,“ pošeptal mu herec Jiří Krytinář, jenž si nad Jakubem vzal jakýsi patronát a sám je absolventem této autoškoly, která se specializuje na internátní výuku postižených. Desítky fotoreportérů, kameramanů a novinářů nejen z Česka jen lapaly po dechu, když si Jakub připnul bezpečnostní pás. Uchopil jej mezi palec a ukazovák pravé nohy.

Stejnou nohou nastartoval klíčkem, odcouval dva metry a s blinkrem plynule vyjel na zkušební jízdu. Za pozornosti hordy novinářů by to psychicky zvládl asi jen málokterý zdravý frekventant autoškoly.

Jakub dokáže prsty u nohou mnohem víc, než jen držet volant.

Jakub dokáže prsty u nohou mnohem víc, než jen držet volant.

FOTO: Zdeněk Seiner, Právo

Jakub začínal autoškolu jako každý na poloprázdných silnicích, nakonec byl však instruktorem nekompromisně vržen do hektických dopravních uzlů Přelouče, která leží na spojnici Pardubic s Prahou. „U nás v České Třebové to tak tvrdé není. Když jsem zvládl Přelouč, zvládnu i Třebovou,“ optimisticky ujistil Jakub. Vlastní auto zatím nemá. Až teprve s řidičákem bude moci žádat o státní příspěvek.

„Kdyby dali, dojížděl bych denně do školy ve Vysokém Mýtě. Teď jsem skončil v Praze na dvouleté obchodní škole a chtěl bych pokračovat na stavebce v Mýtě. Je to od nás z Třebové nějakých třicet kilometrů,“ svěřil se Jakub.

„Tihle lidé bývají velmi zodpovědní a opatrní řidiči. Zdravý, když havaruje, prostě přesedne do jiného auta a jede dál. Tenhle chlapec a mnoho dalších, kteří mohou jezdit jen v autě upraveném jim přesně na míru, musejí čekat třeba půl roku na nový vůz, půl roku jsou mimo,“ upozornil instruktor Bureš.

Jakub viděl poprvé před dvěma lety na airshow na letišti v Hradci Králové wartburg upravený pro bezrukého řidiče. Od té chvíle šel tvrdošíjně za svým dětským snem, protože pochopil, že je s mimořádnou vůlí splnitelný.