Článek
Pane exministře financí, vláda Jana Fischera dostala od ČSSD na 27 podmínek, za kterých by mohla získat důvěru. Řadu z nich byste asi neskousl. Nejste za této situace rád, že v této vládě nesedíte?
Považuji to za neférovou hru s voliči. Tato vláda vznikla také z vůle soc. dem., která tam má téměř polovinu ministrů. Vláda čerpá legitimitu z politické dohody předáků demokratických stran. Pokud se teď jedna z těchto stran tváří, že zůstává opoziční stranou, a klade si podmínky pro vyslovení důvěry, tak předpokládá, že lidé uvěří Jiřímu Paroubkovi, že ČSSD je vůči této vládě v opozici. Samozřejmě není. Tu vládu postavil také a je odpovědný za její existenci i za jejích osm ministrů.
Ale ČSSD přece není řádnou vládní stranou, navrhla jen odborníky, ne vlastní členy.
Jako opozice se mohla tvářit vůči Topolánkově vládě. Pokud se chce tvářit takto vůči vládě Jana Fischera, předpokládá, že voliči jsou hlupáci. Před stanovením 27 bodů Fischerově vládě zazněla v úterý z ČSSD obdobná krkolomná logika, že pokud Fischerova vláda bude dál podporovat zdravotnické poplatky, tak jí rovněž nedá důvěru. Vláda ale na přijetí či nepřijetí poplatků nemá přece žádný vliv, jedná se o poslanecký návrh. Nikdo z členů vlády Jana Fischera není poslanec a hlasování o poplatcích by dopadla stejně, ať by členové vlády demonstrovali před Poslaneckou sněmovnou za jejich zrušení či ponechání. To jsou laciné předvolební výkřiky. Jiří Paroubek není v opozici a hrát si na ni je směšné.
V Česku patří mezi tradiční politické rituály, že se stále vzájemně proti něčemu buď mobilizujeme, nebo se vyhraňujeme, stále se něčím strašíme. Proč tomu tak je?
Nejdříve vás vyděsím a pak vás ujistím, že vás ochráním před tím, čím vás straším. Patří to k výbavě levicových stran a populistů.
To mi připomíná volební heslo ODS – Řešení místo strašení. Co pravá strana spektra? Ta straší, že bez reformy se zhroutí penzijní systém. To děsí nejen starší lidi, protože 90 procent z nich nemá jiný příjem než důchod, ale podle průzkumů až třetina mladých lidí pod takovou masáží začíná starší lidi považovat za přítěž společnosti. Za někoho, kdo ničí veřejné finance a je odpovědný za to, že se musí platit daně.
Penzijní reforma se zaprvé netýká penzistů. Ti musí dostávat důstojné penze ze systému, do kterého celý život přispívali. To prosazuji a tvrdím neustále. Samozřejmě pokud nabouráme mezigenerační solidaritu nebo tím skutečně děsíme, není to dobře. Tento problém ale objektivně existuje. Ubývá těch, kteří do penzijního systému přispívají, a přibývá příjemců penzí. Což má za důsledek deficit na penzijním účtu.
Systém, ze kterého čerpají dnešní důchodci, ale nemůže donekonečna zajistit jednotlivým generacím zhruba 40 procent hrubé mzdy. Pro dnešní třicátníky budou penze z průběžného systému nižší, to je fakt, s tím nic neudělá ani levice, ani pravicová rétorika.
Penzijní reforma není o ničem jiném, než že dnešní generace třicátníků a mladších dostane jakousi nepříliš radostnou informaci, že z průběžného systému bude mít nižší důchody, než mají dnešní penzisté. Současný průběžný systém nemůže být ale nikdy zrušen, to je právě základ té mezigenerační solidarity, z něj budou dnes ekonomicky aktivní mladé generace ale dostávat stále méně a méně.
Takže se bojíme správně!
Chcete-li mít penze vyšší, musíte si celý život odkládat ze své spotřeby na svůj důchod. A stát vám nabízí různé možnosti, jak si na penzi naspořit. To je penzijní reforma.
Já patřím mezi ty, kteří tvrdí, že tyto způsoby by nám neměl stát nařizovat, ale nabídnout k výběru, kam si mohu odkládat část svého platu. Pokud někdo jde do penze ale už např. za sedm let, tak si moc nenaspoří. Mladí lidé musí dostat objektivně pravdivou informaci, kolik získají, a současně možnost, naspořit si k tomu.
Osobně považuji za velký problém, že generace dnešních dvacetiletých neví, kolik budou mít důchod, až do něj za třicet let půjdou, ani jak se mají chovat. To je ale základní kámen penzijní reformy. Dnešní důchodci se toho nemusejí obávat. Abychom porušili podle vás tradici strašení, zdůrazňuji, že krácení výdajů rozpočtu, ke kterému zákonitě musí dojít, se samozřejmě netýká důchodů ani sociálních dávek. Rozpočet bude především vzkaz, že například dotací bude méně.
Na české politické scéně se pohybujete mnoho let, vedle neustálé mobilizace na ní zrovna v tuto dobu dochází ke štěpení politických stran a jako houby po dešti vznikají nové strany. Proč?
Logicky k tomu dochází tehdy, když je prakticky vyrovnané skóre na politické scéně. Uvnitř stran sílí kontroverze názorů, jak by se ty strany měly strategicky chovat, jaké by měly mít partnery. Patová situace v česku navíc trvá velmi dlouho.
Existuje prostor pro novou stranu?
Za normální situace – kdyby strany dělaly to, k čemu se programově hlásí – je trh pokryt. Vzhledem tomu, že to nedělají, prostor tu je.
Nerozkouskuje ale vznik nových stran politickou scénu, neoslabí to pravici?
Pravé politické spektrum ale přece není jednobarevné! Opak je pravda. Spíše si myslím, že je to komfortnější nabídka pro voliče, mohou si opravdu vybrat.
Celý rozhovor najdete v sobotním vydání deníku Právo.