Hlavní obsah

Dobrý restaurátor by měl být pokorný a pečlivý, říká vyučující na Vyšší odborné škole restaurátorské

Novinky, Jana Schmiedtová

Že se stane restaurátorem, se Zdeněk Holý rozhodl už na střední škole nábytkářské. A to díky třídnímu učiteli, který dokázal studenta nadchnout pro krásu historického nábytku. Zapůjčil dospívajícímu chlapci také knihu Dějiny nábytkového umění, která se pro něj na několik let stala doslova vším.

Foto: Jana Schmiedtová
Článek

Co je na profesi restaurátora nejinspirativnější?

Vnímání profese se mění s léty praxe, a tak se vyvíjí i to, co mne fascinuje. Dříve to byl obdiv k umění našich předků a snaha se mu přiblížit. V současnosti mne fascinuje multidisciplinarita restaurátorství a s ní spojená spolupráce s chemiky, historiky, řemeslníky a dalšími specialisty. Úloha restaurátora se posunula, často jde o koordinátora a manažera celého restaurátorského projektu.

Jaký řešíte ve své profesi nejčastěji problém?

Nepochopení hodnoty historických objektů ze strany majitele, investora či zadavatele. Často jsem nucen vysvětlovat a obhajovat navrhovaný postup restaurování proti spíše esteticky motivovaným názorům.

Máte ve své profesi nesplněný sen?

Najít někde v depozitáři krásný nábytkový kus, na který přede mnou prokazatelně nikdo nesáhl, který nebyl restaurován ani opravován. A také bych se rád dožil vzniku opravdu odborné a fungující restaurátorské platformy, jako je například v Německu.

Na jaké nejzajímavější starožitnosti jste kdy pracoval?

Zajímavá byla práce na interiéru salónního vozu Františka Ferdinanda D´Este ze sbírek Národního technického muzea v Praze. Nyní zase pracuji na barokní komodě francouzského výrobce nábytku Louise De Laitrea. Je zdobena nádherným červeným lakem a malbou zlatem.

Musí být podle vás restaurátor nějaké specifické vlastnosti/talent¨, nebo se vše dá naučit?

Mnohé věci se dají natrénovat a každý při dostatečné píli může dosáhnout určité úrovně, pak ale nastupuje talent, nebo spíš předpoklady, a ty buď prostě máte, nebo ne. Důležitou vlastností restaurátora je pokora k předmětu samotnému. Dále je to pečlivost, restaurování je činnost velmi silně propojená s pracovní etikou a morálkou.

Co se snažíte předat svým studentům?

Studium na Vyšší odborné škole restaurátorské v Brně trvá tři roky, to je krátká doba na obsažení všech specifik a problémů oboru. Ne všechno mohu studentům objasnit, či dokonce předvést. To, co se snažím dělat, je otevírat dveře. Dál už je na samotných studentech, zda v nich převládne zvědavost či nikoliv. Zpětná vazba je v mém povolání opožděná, trvá i několik let, než se ke mně dostanou informace o úspěšnosti našich studentů, i tak mna to těší.

Na co by se měl student připravit, kdyby chtěl k vám na obor dělat a udělat přijímací zkoušky?

Rozhodnutí musí předcházet zájem o obor. Student by měl mít představu o tom, co restaurování znamená. Z odborných znalostí předpokládáme orientaci v typologii nábytku, terminologii základních materiálů a postupů. Stručně lze říci, že by student měl mít orientační znalosti. Získání odbornosti je pak především na nás, na vyučujících. Z praktických dovedností je výhodou znalost práce se dřevem a zvládnutí základních způsobů opracování dřeva zejména ručními nástroji. Je ale třeba říci, že i mnozí absolventi, kteří neměli před naší školou velké zkušenosti s prací v dílně, se nakonec stali velmi dobrými restaurátory.

Reklama

Výběr článků

Načítám