Článek
Základy výtvarného řemesla jste získal v Čechách v 60. letech. Jak v Mongolsku přijímají evropský způsob malování?
Mongolsko není Čína nebo Japonsko, kde je pro umělce závazná tisíciletá východní tradice malování a kaligrafie. My jsme kočovníci a je nám vlastní schopnost přijímat podněty ze všech stran. Moderní malba u nás začala už ve 20. letech, kdy mnozí z výtvarníků studovali ve Francii, znali kubismus, fauvismus, surrealismus, ale také ruský konstruktivismus. Moderní umění jsem znal odmala.
Českým umělcům jsem hodně vděčen, že mě dokonale naučili řemeslo, technologii. Ostatně v 60. letech v Uherském Hradišti, kde jsem studoval, působili jako pedagogové ti, kteří dříve prošli Baťovou Školou umění ve Zlíně.
Které české a které mongolské vlastnosti si nejvíce ceníte?
U Čechů pracovitosti a poctivosti. Já tu v 60. letech zažil dobu, kdy jsem na nádraží zapomněl batoh s fotoaparátem a druhý den jsem ho našel, aniž by v něm cokoli chybělo. Nikdo si cizí věci vůbec nevšiml. Žel zjistil jsem, že se to změnilo.
Pro Mongoly je charakteristická svobodomyslnost a tolerance. Vím, že Čingischán byl obávaný dobyvatel, ale už ve středověku k nám dorazili evropští misionáři a cestovatelé a s překvapením zjistili, že tu vedle sebe existují bez překážek a ve vzájemné toleranci nejrůznější náboženství. Stačí si přečíst Milión benátského kupce Marka Pola.
Co vás inspiruje? Příroda, lidi?
Teď mi vrtá v hlavě téma zdí, které od sebe oddělují lidi. V mongolské jurtě byl kdysi jen paraván. Dnes se lidi stěhují do moderních bytů a domů a tam se před ostatními zavírají za skutečnou zdí. Horší je, že budujeme zdi i v sobě, ve svém myšlení. I k nám do stepi vtrhla globalizace, kterou chápu jako snahu institucionálně zorganizovat konzumní lidi. Je to taky zeď a člověk se stává jejím otrokem. Moje malování by mělo vrátit lidem svobodu myšlení i fantazii.
Kdo nakupuje v Mongolsku výtvarné umění?
U nás je poměrně dost movitých lidí. Ti, co třeba těží zlato, jsou až neuvěřitelně bohatí. Kupují pozemky a staví domy. A chtějí je mít vyzdobené uměním. Dříve byl jediný kupec - socialistický stát. Když jste měl k němu výhrady, tak se od vás nic nekupovalo.
Dneska už jsou u nás sběratelé se zájmem o evropskou i mongolskou tvorbu. Shodou okolností moje výstava v Praze na Strahově je financována dvěma úspěšnými českými podnikateli - Lubomírem Svobodou a Martinem Slukou - z nichž jeden působí v Mongolsku a druhý v Praze.