Článek
"Zatímco kriminologové zjistili, že nízké sebeovládání je jedním z největších rizikových faktorů pro zločinnost, velké znepokojení vyvolával nedostatek vysvětlujících důkazů,“ uvedla Williamsová.
Ve svém výzkumu srovnávala sebeovládání a motivaci u studentů a vězňů, obou skupin se dotazovala na kriminální aktivitu v posledních dvanácti měsících, na příležitosti, které je mohly podpořit v účasti nebo ochránit před účastí na kriminalitě, na postoje vůči zločinům, na očekávání významných osob v jejich okolí, na sebedůvěru a schopnost ovládat vlastní chování.
Zločinci mají nízké sebeovládání a proto snáze mohou spáchat nějaký zločin
Nízké sebeovládání u zločinců lépe vysvětlovalo tendenci spáchat kriminální čin než u studentů. Důležitým aspektem v tom procesu bylo sebeovládání, ale ještě důležitějším u obou skupin vliv důležitých postav v jejich okolí.
Přesněji řečeno, očekávání významných osob v okolí a touha individua naplnit tato očekávání. Tento faktor se zdál být klíčovým v procesu, kdy se osoba s nízkým sebeovládáním rozhodla spáchat zločin či nikoli. Kdo uměl svým idolům a uznávaným lidem říct ne, měl větší šanci zločinnosti odolat.
"Potřebují se učit prosociálním hodnotám, tedy jak dosáhnout svých cílů bez toho, aniž by ubližovali druhým lidem,“ uvedla Williamsová v závěru studie k tomu, na co je potřeba se zaměřit při převýchově vězňů.