S kamerou na cestách: Loučeň ve znamení labyrintária a oživlého zámku

Na úvod nás čeká vstup do labyrintů. V těsné blízkosti zámku vidíme tři, dalších sedm čeká v rozsáhlém anglickém parku, který objekt obklopuje. „Letos předpokládáme, že nabídku rozšíříme o labyrint s pořadovým číslem jedenáct,“ informuje marketingový manažer Jiří Senohrábek. Je tedy plně na místě, že zde pro neobvyklou soustavu přijali i neobvyklé, originální označení – labyrintárium.

Společnost Loučeň, a. s., která zámek provozuje, ovšem přišla s mnohem větší porcí nápadů, jak barokní objekt, jeho exteriéry a zejména interiéry návštěvnické veřejnosti zpřístupnit a přiblížit. Za chvíli se o tom přesvědčíme.

Teď se ještě chvíli potěšíme pohledy na zámek zvenčí, na kostel Nanebevzetí Panny Marie, který se zámkem vytváří pozoruhodně celistvý objekt, na park a stromy, které i v únorovém klimatu naznačují, do jaké krásy se už brzy promění.

Ještě by se určitě slušelo říct, že zámek byl vystavěn na počátku 18. století za Arnošta hraběte Valdštejna a že ve druhé polovině téhož století dostal současnou podobu a stal se sídlem české větve rodu Thurn-Taxisů.

V doprovodu Jiřího Senohrábka, který se mezitím z manažera převtělil do osoby knížete Alexandra Thurn-Taxise, se teď vydáme do zámeckých interiérů. Nečeká nás žádná klasická či obvyklá prohlídka, ale výuka estetiky. Jejími hlavními adresáty v době naší návštěvy s kamerou byli žáci z Mladé Boleslavi. A knížepán jim leccos vysvětlil a zároveň uvedl do velice inspirativního soutěžního projektu.

Výukových programů zde mají víc. Stejně jako způsobů prohlídek. Takže návštěvníci se mají příležitost setkat nejen s přitažlivými zámeckými interiéry, ale občas i jejich dávnými obyvateli, s knížecí rodinou. Kromě toho zámek nabízí i ubytovací kapacity, zámeckou „kantýnu“ s výstavou kreslířů-humoristů (nad vstupem se skví nápis Vtipná kaše), pořádají se tu i svatební obřady.

Žáci pokračují v neobvyklé výuce. Kluci galantně pouští dívky do dveří (snad ne prvně v životě), vzápětí všichni absolvují zámeckou hostinu – a řeší „zasedací pořádek“...

Žáky necháme v péči vyučujícího knížete a podíváme se do dalších místností. Hned vedle sálu s hostinou je tzv. čínský sál – část jeho výzdoby nás nenechává na pochybách. Komnata je zajímavá také tím, že v období první republiky se právě zde vyvolávali duchové. Odborná literatura s názvem Knihy duchů ležící na stole ta slova potvrzuje.

Na opačné straně vstupujeme do hudebního salónu. Hrával zde i Bedřich Smetana, který to sem z nedalekých Jabkenic měl opravdu, co by kamenem dohodil. Občas muzicíroval s knížetem Alexandrem a pro knížecí pár složil i jedno hudební dílo – Z domoviny.

Cesta zámeckými interiéry vede do dalších skvělých prostor. Za všechny zmiňme alespoň místo, odkud se dá nahlédnout (a z výšky) do nitra sousedícího kostela, či naprosto jedinečnou zámeckou knihovnu vybudovanou po vzoru anglických romantických zámků.