Tempo 250 km/h…v Německu povolené

Je středa dopoledne, ranní špička pominula a já usedám do nového BMW 535 GT xDrive, které jsem si právě vyzvedl u českého zastoupení této bavorské automobilky na týdenní cestování. Vyrážím z Prahy na Rozvadov a raději nastavuji tempomat na český limit 130 km/h, jelikož nechci mít výlet pokažený hned v počátku.

Po nějaké době přejíždím hraniční přechod Rozvadov, míjím značku rušící rychlostní limit a zkouším, co si mohu s tímto vozem dovolit. Drncání, na jaké jsme zvyklí u nás, se nedostavuje a já si užívám skoro prázdné dálnice. Míjím sjezd na Mnichov, pokračuji směrem na Norimberk a čeká mě ještě přes 300 km do cíle.

Cesta příjemně ubíhá, a kdybych nemusel být na západě Německa v předem určenou dobu, určitě bych si kolem Norimberku neprofičel po dálnici, ale zastavil se na vyhlášené norimberské párečky. Bohužel musím dál, čas mě tlačí a najednou míjím policejní auto v pravém pruhu.

První nutkání je šlápnout ostře na brzdu a jet stotřicítkou, ale naštěstí mi dojde, že v Německu jsem nic neporušil, policie nezapíná majáky a já tak mohu nerušeně pokračovat do Rüdesheimu.

Příjezd do Rüdesheimu od Frankfurtu je zajímavý. Po levé straně teče řeka Rýn, po pravé můžete vidět vinice a co chvilku i nějaký vinařský dům. Městečko Rüdesheim je od Prahy vzdáleno zhruba 600 km a nabízí kromě zajímavých vinařských zážitků i možnost výletů lodí. Ale to bych předbíhal.

Já se nejdřív jdu ubytovat do hotelu Rüdesheimer Schloss, který patří rodině Breuerových. Paní Susanne se s manželem stará o hotel a dcera po nich převzala vinařství. Jsem rád, že jsem zvolil tuto možnost a ne některý z hotelů na hlavní třídě, nebo promenádě, chcete-li.

Mezi řekou a silnicí totiž vede železniční trať a průjezd vlaku musí být v přilehlých hotelech a penziónech určitě slyšet – ostatně recenze v tomto ohledu hovoří celkem často.

Jelikož je teprve pozdní odpoledne a vinotéka mých hostitelů má ještě otevřeno, vydávám se na degustaci mých oblíbených ryzlinků. Na výběr mám vína od těch cenově výhodnějších, začínajících zhruba na 8 eurech za lahev, až po výběr z bobulí, který stojí skoro 100 eur za 0,375l lahev.

Milovníci vína si zde přijdou na své a já po příjemné degustaci volím vína, o kterých se později od kamarádky dozvím, že chutnají jako drolící se kámen – nejsušší ze suchých. Od someliéra se dozvídám, že tato vína se pěstují na svahu, který je jedním z nejhůře přístupných, s velmi kamenitou půdou. Ještě přidává několik dalších poznatků a já rychle přicházím na to, že mé znalosti o víně a jeho pěstování, či šlechtění odrůd, jsou velmi mizivé. Ale v duchu si slibuji, že do příště se polepším.

Po degustaci je čas na večeři v přilehlé restauraci a následně krátká procházka městem s výkladem o historii Rüdesheimu. Zajímavé je zejména povídání o místních zvycích a o tom, že po určitou, časově omezenou dobu smí vinaři své víno nabízet přímo i tzv. z obýváku – tento zvyk se nazývá Straussenwirtschaft (v oblastech Pfalz, Rheinhessen a Rheingau – jinde se tomu říká například Besenwirtschaft, Kranzwirtschaft nebo Heckenwirtschaft).

Pokud se ve vinařské oblasti nacházíte v tuto dobu, můžete vinařům nahlédnout do domu a ochutnávat jejich vína za mnohem příjemnější ceny než v oficiálních vinotékách. Většinou vám k tomu nabídnou i regionální speciality a pochutiny k vínu.

Příjemná procházka nočním Rüdesheimem jen umocňuje doposud prožité a pokud máte jako doprovod někoho, kdo raději ochutnává whisky, můžete zavítat do Scottish Pubu. Ale nic se nemá přehánět a ráno mě čeká vycházka do viničních svahů, k památníku Niederwald.

Po snídani se vydávám na výstup. “Niederwalddenkmal”, jak se památník nazývá německy, se tyčí nad rüdesheimskými vinicemi a byl postaven na počest německého sjednocení v roce 1871. Po 12 letech, v roce 1883 byl slavnostně odhalen a od té doby na údolí shlíží socha Germania. V roce 2002 se tento památník stal součástí památky UNESCO “Oberes Mittelrheintal”.

Bohužel se můj čas v Rüdesheimu chýlí ke konci, a tak nezbývá než do auta naložit nakoupené víno, naposledy se projet uličkami města a s Rýnem po levici se vydat na cestu zpět do Prahy.

Každopádně mám jasno v tom, že do Rüdesheimu se ještě musím vrátit a vyzkoušet i plavbu lodí po Rýnu. Ale to zase někdy příště…