Když se lidé o něco hodně zajímají, většinou to s sebou přinese finanční prostředky na zvelebení dané věci. U přírodních památek a skupin ohrožených živočichů to tak úplně neplatí. Čím větší příliv turistů, tím místo či populace více trpí. Na kterých místech se to děje? Na tisících lokalit všude po světě. Vybrali jsme z nich malý zlomek, k dalším se dostaneme jindy.

Grand Canyon: Indiáni vracejí úder bílé tváři

Začneme přírodní památkou, kterou její správci ochraňují a neochraňují tak trochu jako princezna Koloběžka I. O turistický ruch se totiž v Grand Canyonu starají dvě skupiny. Jednak oficiální strážci národního parku, ale část území také patří původním indiánským obyvatelům. Zatímco ti první se striktně snaží co nejvíce omezovat přísun turistů a co nejméně zasahují do krajiny, indiáni mají na svých pozemcích pré.

Kritici ze správy parku nevidí rádi vysoký počet turistů, které pouštějí členové kmene Hualapajů na svoji polovinu, ani všemožné atrakce, jimiž se snaží do kaňonu přilákat ještě více lidí – například impozantním skleněným chodníkem. Z něj se návštěvníci mohou z výšky přesahující 1200 metrů podívat až na dno propasti.

V kaňonu se točí nejen filmy, ale i řeka. Tomuto záhybu se říká Horseshoe Bend, což se dá přeložit jako podkovový oblouk.

Tomuto záhybu Grand Canyonu se říká Horseshoe Bend, což se dá přeložit jako podkovový oblouk.

FOTO: Christian Mehlführer (Wikimedia Commons)

Bwindi: K jedné tlupě opic smí jen malá tlupa lidí

Přesuneme se na místo, o kterém jste se toho z médií dosud asi moc nedozvěděli, ačkoli se nachází ve druhé největší zemi černého kontinentu a vůbec největší v subsaharské Africe. Jde o národní park Bwindi v Demokratické republice Kongo. Tam najdeme jeden z nejrozmanitějších ekosystémů Afriky.

Jeho nedílnou součástí jsou gorily, které sem jezdí turisté sledovat. Počet pozorovatelů ovšem nesmí přesáhnout několik málo desítek, přesný počet se řídí aktuálním ročním obdobím a potřebami opů během něj. Správci se sem snaží pouštět jen nezbytné maximum lidí, možná i proto nemá příroda Demokratické republiky Kongo takový věhlas jako sousední Tanzanie nebo nedaleká Keňa.

Články o Africe:

Tanzanie a Keňa navíc lákají návštěvníky na ideální dovolenkové spojení přímořských pláží s možností vypravit se na safari do divočiny národních parků. No uznejte sami, vypravit se jeden den mezi lvy a žirafy a druhý den vstřebávat zážitky na lehátku při opalování u moře, to se jen tak zažít nedá!

Více o dovolené v Keni si můžete přečíst v článku Opalování v divočině: Jaká je plážová dovolená v Keni? Překvapivě luxusní

Tak dobře, jednu fotku, ale dál mě nerušte. Tady v Ugandě jsem doma já!

Tak dobře, jednu fotku, ale dál mě nerušte. Tady v Ugandě jsem doma já!

FOTO: Sanne Roemen (Flickr)

Galapágy: Tři dny táboření, a dost!

Ale teď od tropických fantazií zpátky k tématu. I když galapážská skupina ostrovů, to je tak trochu fantazie sama o sobě. Oči ze specifických živočišných druhů přecházely Charlesi Darwinovi i mnoha jeho následovníkům. Těch se ale dostane na souostroví jen málo. První překážku představuje fakt, že se ostrovy nacházejí asi tisíc kilometrů od jihoamerického pobřeží. Kdo se rozhodne k nim vydat, musí využít jednu z asi osmdesáti až devadesáti lodí, na nichž lze v oblasti přespat.

Vypravit ke Galapágám monstrózní zaoceánské lodě ovšem není řešení. Na jedné totiž může být u ostrovů maximálně sto pasažérů. A přespat na ostrově mezi želvami a různými podivnými tvory, které byste očekávali spíše v pohádce o Harrym Potterovi než na planetě Zemi, to jde také, ovšem ne déle než tři noci a při velmi omezeném režimu.
I proto si Galapágy zatím poměrně úspěšně uchovávají svou jedinečnost, na rozdíl třeba od třetího největšího ostrova světa Bornea, které trpí velkým přílivem návštěvníků, ale hlavně rozsáhlým odlesňováním území.

Antarktida: Ne víc než sto najednou

Na poslední místo, kde dochází regulaci návštěvnosti, se dnes podíváme na Antarktidu. Ačkoli její přírodní podmínky nenapovídají, že by zde mohl kvést turistický ruch (jde o jediný kontinent, kde trvale nežijí žádní lidé), počty návštěvníků se blíží čtyřiceti tisícům za sezónu. A to tu může rtuť teploměru klesnout na 89 stupňů pod nulu (pokud máte teploměr, který takovou extrémní teplotu umí změřit).

Na Anterktidě se někdo může dostat k tučňákům trochu blíže než v zoo.

Na Antarktidě se někdo může dostat k tučňákům trochu blíže než v zoo.

FOTO: ESO travel

Při expedici z roku 1911 napsaly výpravy Roalda Amundsena a umrznuvšího Roberta Scotta svým závodem o dobytí jižního pólu fascinující příběh, jenž láká k návštěvě antarktické oblasti tisíce dobrodruhů a zvědavců. Ti se sem mohou vypravit i s českými cestovními kancelářemi. Aby si tato téměř nedotčená krajina uchovala svou krásu, došlo k podepsání několika dokumentů s cílem dále ji ochraňovat. Během studené války se třeba mocnosti z obou stran zavázaly, že upustí od jakýchkoli válečných aktivit na tomto kontinentu.

Přečíst si můžete i o tom, jak vypadá cesta na severní pól: Na palubě největšího atomového ledoborce světa: Jak probíhá cesta na severní pól?

Závod o zdolání Jižního pólu

Helmer Hanssen, Olav Bjaaland, Sverre Hassel a Oscar Wisting, to jsou trochu pozapomenutí parťáci Roalda Amundsena z legendární výpravy, na niž se tito Norové vydali, stejně jako britská expedice Roberta Scotta už roku 1910. Díky lepšímu vybavení a zkušenostem zdolal Amundsenův tým pól o pět týdnů dříve než soupeři. Ti pak na zpáteční cestě umrzli.

Zmínky o trudomyslnosti v Cimrmanově hře o dobytí severního pólu nejsou náhodné. Amundsen při cestě na jižní točnu tento aspekt nepodceňoval a pro pobavení týmu s sebou vzal spoustu knih, ale také gramofon.

V praxi se dnes uplatňují trochu jiná pravidla regulace. Především ta, jež se nedotýkají vojáků, ale cestovatelů. U břehů některých oblastí nesmí přistát více než dvě lodi ročně, na jedné smí plout maximálně 500 lidí. Pouze stovka z nich ovšem může najednou vystoupit na břeh.

Opačnou cestou než v Antarktidě jdou v některých indických státech a také v Myanmaru, kde před několika lety učinili ze zapadlé pláže Ngwe Saung luxusní letovisko, nebo třeba v himálajském Bhútánu. Ten byl až do začátku devadesátých let minulého století prakticky odříznutý od světa a nyní využívá touhy cestovatelů po neokoukaných místech. Že se tento trend na tamních krásách podepíše negativně, to je téměř jisté. Doufejme jen, že co nejméně.

Inzertní sdělení: Vydejte se za exotikou!

Cestovní kancelář ESO travel, specialista na Asii, Severní, Jižní a Střední Ameriku, Tichomoří a Afriku vybírá z nabídky pobytových a poznávacích zájezdů:

FOTO: ESO travel

Vraťte se do pravěku. Na Galapágách!

Místo, kde se zasekl čas, tak by se daly popsat Galapágy a jejich ohromně rozmanitá příroda s živočichy vyvinutými jen pro život na těchto ostrovech. Navštivte je!

Pobavte se ve Vegas!

Navštivte zábavní centrum Ameriky v hlavním městě světového hazardu Las Vegas! Můžete si zahrát nebo vyrazit na výlet do Grand Canyonu!

FOTO: ESO travel

FOTO: ESO travel


Vydejte se na Zanzibar!

Vydejte se na voňavý ostrov koření u pobřeží Tanzanie! Zanzibar – to jsou krásné pláže a luxusní resorty, v únoru navíc za super ceny!

Čtěte dále:

Přečtěte si také o sexuální turistice, podivuhodné čínské stavbě „Nefritový kruh nebo o nejbizarnějších muzejních expozicích světa. Přehled všech článků najdete na hlavní stránce rubriky.

>> zpět na hlavní stránku rubriky Exotika

Autor: Jan Švestka & Tomáš Cikán