Inside Passage - lodní cesta nádhernou krajinou

Oficiálně se považuje za Inside Passage pobřeží od Puget Sound v okolí města Seattle (stát Washington, USA), dále podél celé délky BC (British Columbia) až k tzv. Alaska Panhandle (stát Aljaška, USA). Nejsevernějším místem pak je osada Skagway, ze které vyrážely v roce 1897 desetitisíce zlatokopů na Klondike.

Inside Passage neslouží jen výletním lodím, ale je zde i celkem dost frekventovaná nákladní doprava.

Tři největší společnosti provozující osobní dopravu jsou Washington State Ferries, BC Ferries a Alaska Marine Highway. První z nich poskytuje dopravu v okolí Puget Sound a San Juan Islands, a to z velké části pro obyvatele a pracující v Seattlu a jeho širokém okolí. Je totiž mnohem rychlejší, a nakonec i levnější, jet v denní špičce lodí než autem. Tato společnost se může pyšnit tím, že je nejpoužívanějším trajektovým systémem na světě.

Alaska Marine Highway (Aljaška námořní dálnice) se orientuje především na jihovýchodní Aljašku, ale její lodě zajíždějí až do města Belingham ve statě Washington a západním směrem až na jeden z nejjižnějších ostrovů Aleutského souostroví, do města Unalaska.

Úsek Inside Passage v části BC obstarává z větší části třetí společnost, kterou je BC Ferries neboli „Trajekty Britské Kolumbie“, a to v úseku mezi Prince Rupert na pevnině BC a Port Hardy na ostrově Vancouver Island, který rovněž patři k BC. Zahrnuje na 40 000 km pobřeží včetně průlivů Strait of Georgia (nejužší část cesty), Johnstone a Queen Charlotte Strait mezi ostrovem Vancouver Island a pobřežím, ale i kratší, širší a více otevřený úsek průlivu Hecate Strait poblíž ostrovů Haida Gwaii (dříve známé jako Queen Charlotte Islands). V severnějším úseku od zálivu Fitz Hugh Sound je cesta více chráněna většími ostrovy jako Princess Royal Island nebo Pitt Island.

Po světě existují stále ještě oblasti, kam je těžké se dostat jinak než lodí. Západní pobřeží BC a zároveň Kanady je jednou z nich. Ještě než připluli evropští průzkumníci, pohybovaly se tu domorodé kmeny různých kultur a tradic. Nejznámější a nejrozšířenější byl kmen Haida v celkovém počtu asi 10 000 obyvatel.

V průběhu 19. století jich však přes 90% podlehlo evropským nemocem, a to především neštovicím. Lidé kmene Haida byli vynikající kanoisté, lodě si zhotovovali vydlabáním obrovských kmenů cedrů. Praktikovali i otrokářství a okolní kmeny, jejichž území dobyli, si zotročovali. Roku 2006 byly dva ostrovy Haida vyhlášeny jako místo světového dědictví pod správou organizace UNESCO.

V poslední čtvrtině 18. století se tu objevovaly lodě španělské, anglické, ale i francouzské a ruské. Šlo spíše o průzkumné expedice a hledání tzv. severozápadní cesty, kterou by se zkrátila cesta z Evropy do Asie. To se podařilo až Roaldu Amundsenovi roku 1805, avšak využití je nulové, protože je moře zamrzlé po většinu roku.

Nicméně dva britští námořníci se zasloužili nejvíce o zmapování celé oblasti. Prvním byl James Cook už v letech 1778 – 79, po něm převzal pomyslnou štafetu kapitán George Vancouver v letech 1792 – 93. K systematičtějšímu osidlování alespoň některých částí evropským obyvatelstvem docházelo od poloviny 19. století, a to nejdříve ve Viktorii na ostrově Vancouver, později v samotném městě Vancouver. Dodnes projíždí lodě většinu trasy absolutně liduprázdnými oblastmi.

Cestovní kancelář nabízí svým klientům možnost zažít takovouto vodní cestu prostřednictvím BC Ferries. Cesta začíná v Prince Rupert, což je historické přístavní město na konci Yellowhead Highway (známé i jako Highway 16), která vede přes další tři provincie – Manitobu, Saskatchewan a Albertu až z Winnipegu. Jméno dostala po francouzském obchodníkovi s kožešinami a průzkumníkovi  Pierru Bostonais, který měl v hlavě blonďaté proužky.

Celková délka Inside Passage je 2 960 km včetně trajektu na ostrov Graham v souostroví Haida Gwaii, kde oficiálně končí ve městě Masset.

Z ostrova je možné se dostat zpět do Prince Rupert trajektem ze Skidgate po 101 km plavby. Název Prince Rupert je odvozen po princi Ruprechtu Falckem, prvním guvernéru a jednom ze zakladatelů největší obchodní a kožešinářské společnosti Hudson´s Bay Company (HBC), kterému vděčila za monopol na odkup a prodej kožešin. Městem bylo uznáno až roku 1910, má zhruba 12 000 obyvatel a je konečnou stanicí i pro železniční společnost Grand Trunk Pacific Railway (GTP). Může se chlubit severoamerickou raritou jako nejhlubší přírodní přístav a zároveň třetí nejhlubší v celosvětovém měřítku.

Lodě vyplouvají v 7:30 ráno, ale je nutné tu být již 1,5 hodiny před odjezdem, jinak byste se nemuseli na loď dostat, i když máte zaplaceno dlouho dopředu. Taková jsou pravidla.

Cestou můžete vidět třeba velrybu nebo jiná zvířata. Pokud vám nebude zima, je samozřejmě nejhezčí výhled z venkovní paluby. První čtyři hodiny nebude celkem nic tak výjimečně zajímavého. Pak ale vjede loď do průlivu, který se jmenuje Greenvillle Channel. Je to nejzajímavější průliv celé cesty dlouhý asi 70 km. V nejužším místě je jen 400 m široký, přesto hluboký až 500 m, a proto může jet loď hodně blízko u břehu.

Okolní hory dosahují výšek od 500 do 1 000 metrů. Po hodině, kdy jste vjeli do průlivu, bude loď míjet osadu Betedale na ostrově Princess Royal Island. V osadě z roku 1918 bydlelo až 400 dřevorubců, horníků a rybářů. Továrna na ryby zavřela v 60. letech, ale dodnes je osada jednou z mála vesnic zpracovávajících ryby na celém pobřeží. Cihlový komín, který uvidíte po další půlhodince v zálivu Swanson Bay, patřil továrně na papír. Poslední obyvatelé odešli ve 40. letech.

Přesně v polovině cesty, tedy po 7,5 hodinách, uvidíte vpravo maják na jižním okraji ostrova Sarah Island, který označuje vstup do průlivu Tolmie Channel z jihu. Je vidět na vzdálenost 30 km a pochází z roku 1907. Je nejspíš nejhezčím majákem celé Inside Passage.

Po dalších 2,5 hodinách se přiblížíte k osadě Bella Bella, kde žije jedna z největších domorodých komunit na celém pobřeží. BC Ferries sem provozují celoročně pravidelnou linku. Poslední zajímavost vás čeká za další 1,5 hodiny. Bude vlevo trochu zastrčena v zálivu a možná už bude i tma, ale můžete si být jistí, že půjde o nejstarší osadu původních obyvatel – vesnici Namu.

Pozor, v překladu totiž znamená „vířivé větry“, takže pokud byste příště absolvovali tuto cestu na podzim třeba na kajaku, nedoporučuje se tu přistávat, protože větry z hor jsou příliš silné. Vykopávky potvrdily život ve zdejších končinách minimálně před 10 000 lety.

Do přístavu vám pořad ještě zbývají dvě hodiny, a tak se můžete pohodlně posadit, protože už nejspíš bude tma.

Port Hardy je pojmenovaný podle viceadmirála Sira Thomase Mastermana Hardyho, který sehrál důležitou roli ve válce mezi Anglii a USA, známé jako War of 1812. Ovšem známějším se určitě stal posledními okamžiky života admirála Lorda Nelsona, jenž mu zemřel v náruči v bitvě u Trafalgaru.

Na ostrově jsou také jedny z nejdůležitějších archeologických vykopávek. Port Hardy může doložit přítomnost civilizace již po více jak 8 000 let. Prvními Evropany byli zaměstnanci HBC, kteří tu opevnili svou obchodní osadu s názvem Fort Rupert. Ve své době jeden z největších měděných dolů v Kanadě v okolí přilákal do Port Hardy spoustu nových obyvatel. Dnes zde žije okolo 4 000 obyvatel.

Autor : PaJa America Tours