Článek
Sassi di Matera je zasazeno do úbočí stráně, protkáno labyrintem dlouhých cestiček a strmých schodišť. Ačkoli se na první pohled může toto místo jevit jen jako pouhá změť kamenných obydlí, která splývají se skalním masivem a okolní krajinou, jeho stavitelé ho vybudovali s neuvěřitelnou precizností a smyslem pro detail. Britský deník Daily Mail o něm pak píše jako o pravděpodobně nejdéle obývaném jeskynním městě na světě.
I když se jeskyně postupem času rozrůstaly, aby dokázaly pojmout narůstající populaci, až do 20. století neměli obyvatelé přístup k vodě a žili bez elektřiny.
Po druhé světové válce byli nuceni kvůli zhoršujícím se podmínkám své chátrající domovy opustit a přesunout se na vrchol útesu do moderně vyhlížejícího městečka Matera, kterému dnes vévodí například barokní kostel San Pietro Caveoso.
Jeskynní prostory by nejspíš chátraly dál, ale to, že je UNESCO v roce 1993 zařadilo na seznam světového kulturního dědictví, významně přispělo k jejich obnově. Díky tomu začali město lidé znovu trvale obývat, navíc se několik příbytků přeměnilo na hotely a restaurace, čímž místo přitáhlo zvídavé turisty.
Není divu, že okolní nestárnoucí krajina přilákala také filmaře, kteří zde natočili několik filmů s biblickou tematikou — například Umučení Krista z roku 2004.