Že má počasí v horách vlastnosti chameleona, je známá věc. Kromě s tím spojené obezřetnosti se tedy člověk při cestování v horském terénu musí obrnit i trpělivostí. Tady není pánem, naopak musí poslouchat. Nejinak tomu je ve slovenských Vysokých Tatrách.

Štrbské pleso je pojem. Je to jedno z nejznámějších míst v Tatrách — možná úplně nejznámější. Alespoň pro mě.

Štrbské pleso v zimním hávu

Štrbské pleso v zimním hávu

FOTO: Profimedia.cz

Naše několikadenní putování za půvaby Nízkých i Vysokých Tater končí právě na březích Štrbského plesa. Těším se. Mám načteno, že jde o ledovcové jezero v nadmořské výšce přes 1300 metrů, s maximální hloubkou okolo 20 metrů. Z fotek mám o místě ještě konkrétnější představu. Jak ale vypadá naživo?

Ze smůly přednost

Únor se přehoupl do druhé poloviny, zima o sobě dává znát. Nevadí. Až když dorazíme na samotný okraj Štrbského plesa, vidím, jak moc se tady počasí vyřádilo.

Znáte takové to mžourání, když vlezete do hodně zakouřeného podniku? Podobně mžouráme my ve snaze zahlédnout alespoň okraj plesa. Samozřejmě ne kvůli hustému kouři, vzduch je tu ukázkově svěží, ale mlha je neprostupná téměř jako mléko a zrak pouští jen na několik metrů.

Tam někde začíná Štrbské pleso.

Tam někde začíná Štrbské pleso.

FOTO: Klára Fischleinová, Novinky

Nejdřív to vzdávám a necítím nutkání cokoliv dokumentovat. Pak se ale znovu rozhlédnu kolem a uvědomím si, že by byla velká škoda nezaznamenat Štrbské pleso tak, jak ho na žádné pohlednici neuvidíte. Většina turistů si tenhle pohled navíc nechá ochotně ujít, i když jsou zrovna opodál. Každý v nepříznivém počasí raději zaleze do hotelového wellness centra.

Cesta do neznáma

Cesta do neznáma

FOTO: Klára Fischleinová, Novinky

Nikde ani noha, všude klid, na smetanově bílém podkladu se rýsují jen holé větve stromů a keřů. Prostě pohádka. Trochu tajuplná, ale romantická.

Stín historie

Co nám mlha naštěstí neskryla, je informační tabule u cesty vedoucí kolem Vily Marína. Ta stojí na samém břehu Štrbského plesa a pamatuje na tomto místě již řadu desítek let.

Jako Vila Tivoli byl dům vybudován už koncem 19. století k účelu rekreace císařského dvora. V letech 1930 až 1956 je spojen se jménem lékaře Jána Pullmana, odborníka na plicní choroby. Pobýval tam společně s manželkou Máriou Pullmanovou, původním jménem Haľamovou. Ta, ačkoliv se věnovala hlavně psaní poezie, se proslavila také jako nejmladší rozhodčí na mistrovství světa na Štrbském plese konaném v roce 1935. Svými lyžařskými vlohami vynikala.

Vila Marína

Vila Marína

FOTO: Klára Fischleinová, Novinky

Dnes je vila jako nová. Loni prošla celkovou rekonstrukcí financovanou evropskými fondy. Nyní si v ní původně císařského výhledu na pleso mohou užívat turisté. Nabízí totiž apartmány k pronájmu. Možná některého z nich inspiruje k sepsání básně jako Máriu Pullmanovou.

A možná tu pravou poetickou múzu přivolá místo hravých slunečních paprsků právě pošmourný mlhavý den.