Na náhorní plošině, která byla ještě ve středověku důležitou obchodní cestou přes Alpy, je v nadmořské výšce od osmi set do 1500 metrů rozeseto jen pár vesniček.

Jak jiný je tu život, se nejlépe pozná třeba v době adventních trhů. Zatímco v Bolzanu se prodávají cetky, nad nimiž člověk žasne, že se nejen dají koupit, ale také pak někomu darovat, tady se nabízí převážně domácí produkce. Vánoční cukroví, vyřezávané dřevěné ozdoby na stromeček nebo sušené Kloetze, plody zdejší jedinečné hrušně.

Po kolejích z roku 1907

Z moderní budovy lanové dráhy přesedáme ve vesničce Oberbozen/Soprabolzano (Jižní Tyrolsko patřilo až do konce 1. světové války k rakousko-uherské monarchii, proto jsou tu nápisy jak v němčině, tak v italštině, a oběma jazyky tu většina obyvatel běžně hovoří) na vlak, který nás po úzkokolejce z roku 1907 doveze do Klobensteinu (italsky Collalbo), místa, kde se ubytujeme.

Statek Weidacherhof je čtyři sta padesát let starý, v roce 2012 prošel rozsáhlou rekonstrukcí. „Co původního šlo zachovat, včetně starých zdí, to jsme začlenili do přestavby,“ říká paní domu Margit Rottensteinerová s tím, že se jim také podařilo vyhovět přísným podmínkám organizace Roter Hahn, která ručí za kvalitu jimi nabízených služeb, a jako jeden z pouhých devíti statků v celém Jižním Tyrolsku získali nejvyšší bodové hodnocení — pět kytiček.

V rozlehlých budovách jsou ustájena zvířata, vedle ubytování je možné si tu koupit domácí produkty a také zajít na wellness procedury. Když jsme na statku, nemůže chybět senná lázeň, koupel v kozím mléku či v syrovátce. Velmi příjemná je i vlněná lázeň. „Na zabalení používáme vlnu z vlastních ovcí, po zahřátí celého těla přichází masáž lanolinem,“ dodává Margit.

Senná lázeň

Senná lázeň

FOTO: Roman Mašín

Tři čtvrtě hodiny odpočinku v místnosti, kde dýcháte vůni starého dřeva a bylinek a posloucháte relaxační hudbu, s vámi udělá divy. Další bonus vyčarovala ve výšce 1100 metrů nad mořem sama příroda. Od bazénku, který hosté v létě hojně využívají, je úchvatný pohled na Dolomity s masivem Schlern (2564 m n. m.) a rychlobruslařským oválem pod širým nebem.

Má prý jít o nejrychlejší venkovní dráhu na světě, veřejnost tu může bruslit o víkendech. A od 17. do 28. února se v rittenské aréně koná mistrovství světa v metané.

Zemní pyramidy

Ráno rychle posnídáme. Na výběr jsou domácí klobásy, zauzená a sušená šunka, tady zvaná speck, domácí marmeláda a také čajové směsi z bylinek, jež vyrostly na záhonu hned pod okny statku. Po snídani míříme k zemním pyramidám (Rittner Erdpyramiden), dalšímu zdejšímu přírodnímu divu. Jsou vysoké až 30 metrů a jejich úzké špičky s čepičkami z balvanů — v zimě je další pokrývka sněhová — jsou tvořeny ledovcovou hlínou z jílu Eisacktalského a dalších ledovců.

V Rittenu jsou pyramidy hned na třech místech, jejich uskupení vypadá jako slet pohádkových bytostí se štíhlými těly a mohutnými hlavami a pozorovat se dají jen z větší vzdálenosti. Naštěstí k nim vedou dobře udržované a značené cesty, na které v době, kdy není příliš sněhu, bez problémů vjede i kočárek.

Zemní pyramidy

Zemní pyramidy

FOTO: Profimedia.cz

Cesta k pyramidám se dá ozvláštnit pochodem s lamami. Na statku Kaserhof kousek od Oberbozenu tuhle možnost nabízejí už od roku 2003.

„Předtím jsme pětadvacet let chovali arabské koně, pak se můj muž zamiloval do lam. Teď jich spolu s alpakami máme 180,“ říká majitelka hospodářství Sabine Mairová s tím, že lamy jsou zvířata, která se o všechno zajímají, jak se jednou něco naučí, pamatují si to a není třeba stále cvik opakovat. V létě se pořádají až třídenní výlety, při nichž lama přenáší zavazadla a její dočasný velitel si vyšlapuje vedle ní.

Na Kaserhofu je možné se i ubytovat, hosté jistě ocení, že tu mezi personálem najdou i Češku Ditu, zajít si sem na jídlo, zúčastnit se jezdeckých kurzů nebo si třeba koupit nějaký výrobek z vlny lam. „Ta je vhodná i pro toho, kdo má nějakou alergickou reakci třeba na obyčejnou vlnu, nezapáchá, nemusí se nijak chemicky upravovat,“ vysvětluje nám paní domu.

Rodinné lyžování

Popsané aktivity se tu mohou provozovat od jara do podzimu. V zimě nabízí náhorní plošina Ritten také lyžování. Nástup je v Pemmernu ve výšce 1538 metrů, lyžuje se až do výšky 2260 metrů nad mořem, k Rittner Hornu. Na 15 kilometrů sjezdovek stačí pět vleků a jedna kabinová lanovka.

Na jižní svahy svítí celý den sluníčko, a i když jsou díky tomu, že jde převážně o modře značené sjezdovky, určeny hlavně pro rodiny s dětmi, najdou se tu i dvě červené a dvě černé pisty. „Svahy jsou skvěle upravené, nikdy na nich není přecpáno a i na začátku sezóny, kdy všude chyběl sníh, se dalo na Rittner Hornu lyžovat. Od půlky února do konce března zaplatí dospělý za šestidenní permanentku 105 eur,“ říká Margit.

Komu jsou rittenské svahy málo, zamíří do nepříliš vzdálených lyžařských středisek Latemar nebo Obereggen. Ve skiaréně Rittner Horn se o nasycení návštěvníků stará bezpočet chat, bufetů a hospůdek. My jsme zamířili na večeři do Ebnicher Hof v kopci nad Bolzanem.

Budova označená symbolem červeného kohouta patří rodině Taufererových a nabídka je tradiční, tedy to, co hospodářství dalo: na obloženém prkénku zvaném marende je speck, tři druhy různě vyzrálých sýrů, sušená hovězí šunka, klobásy, pikantní cibulky a nakládané okurky.

Obložené prkénko marende

Obložené prkénko marende

FOTO: Roman Mašín

Po bohatém předkrmu následují jihotyrolské knedlíčky s červenou řepou a špenátem, vepřové maso, divočina. Jako přílohy se servírují opečené brambory, zelí, nechybějí houby. Jsme v horách, a tak je jídlo velmi vydatné. Stejně jako všechny zážitky v tomto odlehlém koutu Jižního Tyrolska.