Hlavní obsah

Obavy organizátorů se naplnily. Šediváčkův long ukončila obleva

Právo, Vladislav Prouza

Nešťastně dopadl letos jubilejní 20. ročník závodu psích spřežení Šediváčkův long v orlickohorském Deštném. Klání skoro 90 evropských musherů vůbec poprvé v historii ukončila obleva.

Foto: Petra Anderlová

Šediváčkův long

Článek

Sníh tál zhruba 700 psů doslova pod packami. Saně na rozbředlých horských cestách místy brzdily kameny a hlína. „Během rekordní souvislé řady 19 ročníků závod vyrostl do podoby, která spolehlivě odolává nepřízni počasí,“ mohl tvrdit zakladatel Šediváčkova longu Pavel Kučera. Ovšem jen do pátku, kdy pořadatelé čtyřdenní závod raději odpískali právě kvůli nepřízni počasí.

Organizátoři jednoho z nejextrémnějších závodů psích spřežení na světě museli zrušit poslední dvě ze čtyř etap. Trať Orlickými horami se cvrkla z původních 240 kilometrů na méně než polovinu.

„První etapa, dlouhá 52 kilometrů, proběhla ve středu za prudkého oteplení, které negativně ovlivnilo kvalitu trati. Teplo značně poznamenalo sněhovou pokrývku, takže druhá etapa byla zkrácena na pouhých 42 kilometrů. Páteční déšť poškodil sněhovou pokrývku natolik, že musela být zrušena třetí i čtvrtá etapa,“ popsal počasím zmařený závod Kučera.

Psi a musheři dostávali do těla

Obleva dávala na zkrácené trati do těla psům i musherům. Podmínky udělaly z beztak těžkého závodu ještě těžší. Musheri museli ostražitě regulovat rychlost psí smečky a včas zabránit možným tragédiím. Karamboly hrozily při sjezdech, kdy sáně mohly propadnout do rozměklého sněhu. Spřežení nevyzpytatelnou trasu ve zdraví projela. Navrch před bezhlavě sobeckou ctižádostí vítězů tentokrát měla starostlivá opatrnost o extrémně zatíženou psí smečku.

„Šlo o hodně těžký závod i pro pravidelně trénované psy. Říkal jsem si, musím jet pomalu na pohodu a hlavně v pořádku dojet do cíle. Člověk musel dávat pozor a psy kočírovat tak, aby se jim nic nestalo. Jsou to přeci jenom rodinní členové. Naštěstí musheři jsou tady zkušení. Žádní blázni. Riziko hrozilo především při sjezdech, kdy nezbývalo než jet tzv. na dečce, tedy více brzdit,“ popsal Roman Zasadil z červenokosteleckého Musher klubu Metuje.

Charakter trati nedovolil vyměnit saně za tréninkové vozíky. „Vozík, pokud je na trati ještě nějaký sníh, nelze brzdit. To by potom bylo skutečně extrémně nebezpečné,“ přiblížil musher šestispřeží sibiřských huskyů Zasadil.

Počasí zradilo potřetí

Počasí zradilo Šediváčkův long zařazený do prestižní čtveřice extrémních závodů Iron Sled dog men letos potřetí. Loni nedostatek sněhu donutil pořadatele zkrátit původní trasu o 40 kilometrů. Předloni se dokonce závodilo na poloviční trati s občasnou výměnou saní za tréninkové vozíky. „Prestiž a oblibu závodu nadále dokazuje vysoká mezinárodní účast,“ podotkl Kučera.

Šediváčkův long dostal jméno po legendárním sibiřském huskym Šediváčkovi z někdejší stáje zakladatele závodu Pavla Kučery. Pes Kučerovi den před startem prvního ročníku utekl. Šediváčka krátce na to zastřelil jeden z obyvatel Deštného.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám