Moře na severu umí utíkat

Vydejme se tedy z Föhru, jednoho ze Severofríských ostrovů, jež jako korálky na šňůrce lemují pobřeží nejsevernější německé spolkové země Šlesvicka-Holštýnska, na druhou výspu mezi vlnami – Amrum. Za přílivu je od sebe dělí asi čtyřkilometrová mořská úžina. Když moře na chvíli ustoupí, mořské dno se obnaží do té míry, že lze mezi ostrovy přejít (relativně) suchou nohou.

Moře je tak mělké, že odliv utíká po písku kilometry od břehu. Na hladině se zrcadlí mraky plující oblohou, sluneční paprsky nesměle dotírají na postavy brodících se lidí, ptáků nebo třeba zvědavých psů. Kraj světla, omamného, průzračného vzduchu, z něhož mohou až bolet plíce.

Příroda jako by se trochu skryla, avšak lebedí si tu víc než tisíc živočišných a rostlinných druhů. Turisté – v holínkách nebo také na koních – pozorují kraby či spíš krabíky, hledají mušle a především klid. Občas se zaboří po kotníky do rozměklého písku a bahýnka. Odvážlivci zvládnou procházku i bosky – za bahno z této oblasti se v kosmetických salónech platí nehorázně vysoké ceny.

„Procházka bez průvodce se však může zvrtnout. Stejně rychle jako odešlo, se za pár hodin moře vrátí. Voda je tak rychlá, že nemáte šanci před ní utéct. Pokud nesledujete hodinky, může se stát, že se ke břehu budete brodit po krk ve vodě, nebo dokonce plavat,“ říká průvodce Frank Timpe.

Zdejší turistika mívá rozličné podoby. Od kratičké vycházky, kdy svou domovskou pláž neztratíte z očí, až po náročnější – o to lákavější – přechod mezi dvěma ostrovy. V každém případě hosté musejí znát přesné časy odlivu a zejména přílivu a také rozdíl mezi hladinami – dozvědí se to z cedulí na břehu, jež „krmí“ údaji strážci národního parku.

Pláž na západní straně Amrumu se táhne dvanáct kilometrů na délku. Až dostanete hlad z čerstvého mořského vzduchu, ve vesničkách Noodorf, Nebel nebo Wittdüns si nenechte ujít útulné hospůdky s vynikající domácí kuchyní. Připraví vám nejen silný čaj, ale ryby snad na sto způsobů. Smažené, pečené, grilované či naložené, pořádná porce na talíř nebo porcička v žemli do ruky – a to všechno za pár eur.

A hrst tipů pro labužníky: houstičky plné lákavých tygřích krevet, veliké kroužky smažených kalamárů, růžové plátky uzeného lososa, podkůvky ryb jako na přehlídce navěšené v maličkých udírnách. To vše pochopitelně před chvílí vyloženo z rybářských člunů.

V knajpách v přístavu si hosté poslechnou východofríštinu, jazyk, jenž se tady stal vedle němčiny druhou úřední řečí. Harmonika a často i flašinet navozují vzpomínky na staré dobré časy, kdy námořník, nikoli turista, tady býval králem.

Na mnoha domech visí zlatočervenomodré vlajky a znak s říšskou orlicí, dánskou korunou a hrncem. Hrdost, nepoddajnost a vzpurnost vůči vrchnosti asi deseti tisíc obyvatel nejvýstižněji vyjadřuje jejich bojový pokřik Liwer düud as slaaw (Raději mrtvý, než otrok.)

Dlouho živil ostrovany lov ptáků. „V letech 1830 až 1934 se na Amrumu ulovilo půl miliónu opeřenců, na Föhru dokonce čtyři milióny. Husa z Amrumu, vyhlášená lahůdka, tudíž nesměla chybět na jídelníčku pro cestující první třídy na Titaniku,“ vysvětluje Thomas Chrobak ze správy ostrovní rezervace, jehož dědeček pocházel z Plzně.

Místní nemohou dělat na Amrumu řidičák – chybějí tu semafory. Zato se mohou pochlubit vězením, byť většinou zeje prázdnotou. Pořádek na ostrově hlídají tři policisté. To však jen podle tabulek. Ve skutečnosti stačí jeden. Zdržíte-li se na Föhru třeba jen pár hodin, nejspíš pochopíte i jeho přezdívku – fríský Karibik. Dvaaosmdesát čtverečních kilometrů nabízí nejvíc zeleně ze všech fríských ostrovů, mírné klima a až překvapivě hodně slunce.

„Určitě si nenechte ujít místní wellness AquaFöhr s klasickými, tibetskými, aromatickými, ale i mušlovými masážemi. Třeba i proto, že zdejší splynutí účinků lázní a ozdravného vzduchu si oblíbil i dánský pohádkář Hans Christian Andersen. Pravidelně si sem jezdil, řečeno mluvou naší doby, dobíjet baterky,“ podotýká Jochen Gemeinhardt z místní marketinkové agentury.

Atmosféru ostrova dokresluje i skutečnost, že jedna z ulic se tu jmenuje U Pijáka. Stalo se tak na počest odvážlivce, který si před 120 lety otevřel šenk hned vedle kostela. „Je lepší sedět v hospodě a snít o kostelu než naopak,“ říkával prý.

A ještě jedno doporučení na závěr. Na Amrumu se vyplatí přivstat si a vklouznout do světa velebného ticha a drsné harmonie za rozbřesku. Úsvit úplně setře hranici mezi oblohou a mořem.

Možná vám vytane na paměti jedno z místních úsloví: „Spěcháš-li, vezmi to oklikou. Když pánbůh stvořil čas, stvořil ho spoustu a pro všechny.“