Pokud se rozhodnete pro návštěvu romantické zříceniny, kterou si svého času oblíbil i Karel Hynek Mácha, uděláte nejlépe, když vyrazíte z Komárova. Značnou částí cesty vás provede naučná stezka, kde se dozvíte vše o okolí, historii a dolech. Má celkem 12 zastávek a vede kolem vodní nádrže Záskalská. Mezi sedmou a osmou zastávkou je odbočka po žluté směrem na hrad.

Než šlápnete do bot z centra Komárova, prohlédněte si náměstí, kterému by se mohlo přezdívat „sochařské”. Z vrchu na příchozí shlíží orlice a z kašny volavka, hned vedle si můžete prohlédnout ještě vázu a pomník. Jiné to není ani u další zastávky u Železářského a slévárenského muzea. Zpoza zeleně tam vykukuje sochařský akt dívky a o pár kroků dál bazének s ženou. Budova muzea byla kdysi zámkem, dnes tam z něj najdete gotický portál z 16. století.

Orlice dohlíží na centrum Komárova

Orlice, která dohlíží na centrum Komárova

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Při odchodu od muzea dávejte pozor, abyste nešli po stezce opačným směrem. Je třeba sejít po šipce k potoku, který vás dovede až Červenému rybníku a rybníku Dráteník. Z tabule se mimo jiné dozvíte, že povodeň v roce 1872 protrhla hráze čtyř tamních rybníků. Vydržela jen hráz Červeného rybníka, která pouze přetékala.

Cestou po naučné stezce potkáte i vodopád.

Cestou po naučné stezce potkáte i vodopád.

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Za asistence škemrajících kachen na rybníku pokračuje naučná stezka do lesa k obci Mrtník. Po asi půlkilometrové lesní cestě přijdete do obce a ke kostelu Narození Panny Marie.

Dochované písemnosti hovoří o tom, že Mrtník existoval již v roce 1263. Těžila se tam železná ruda a vyrábělo železo. Horníci, aby si zajistili šťastný návrat z dolů, postavili na návrší kapli. Kostel je pak zmíněn v záznamech z roku 1352. Je zajímavý tím, že jeho střecha je dosud krytá šindelem. U něj je kromě dvou křížů a fary také památný strom.

Jen po vyznačených trasách

Až si prohlédnete všechny místní pamětihodnosti, vydejte se přes vesnici vstříc vojenskému újezdu Brdy, který opravdu nemůžete minout. Cedule u každé silnice i cestičky už zdaleka hlásá, že se vstupujete do zóny, kde je třeba ctít vojenská pravidla a pohybovat se pouze po vyznačených stezkách. A to jen o víkendech a svátcích od 7:00 do 21:00.

Kostel Narození Panny Marie v Mrtníku má šindelovou střechu

Kostel Narození Panny Marie v Mrtníku má šindelovou střechu.

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

My jsme naštěstí všechno splnili a putujeme k vodní nádrži Záskalská a bývalé štole Barbora. Tabule číslo pět turisty informuje, že železná ruda se tam v nejranějších časech těžila už v 10. století. Sofistikovanější systém těžby probíhal ale možná až od konce středověku. Když budete procházet dále po silnici kolem nádrže, sledujte dobře cestu. Pokud budete chtít jít k bývalé štole, je po levé straně odbočka do lesa.

A co uvidíte u štoly? Není toho mnoho. Kromě krásné podzimní procházky mezi pestrobarevnými stromy, které připomínají dětské omalovánky, pouze hlubokou temnou díru. Samozřejmě rovněž perfektně zpracovanou informační tabuli a pro geocachingové nadšence také malé překvapení.

Vodní nádrž Záhorská

Vodní nádrž Záskalská

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Cestou od štoly můžete mít ještě jeden zážitek. Pěšinu do posledního kousku rozrytou od divočáků. Pakliže to zvládnete bez úhony, následujte stezku do Neřežína, kde se na křižovatce vydejte po žluté. Asi nejhorší část výletu vede po silnici do mírného, za to ale dlouhého kopce, na jehož konci je armádní školicí středisko a na naproti v lese vytoužený cíl.

Hrad vlastnil i Václav IV.

Přivítají vás zbytky mohutné bergriftové věže a opravená brána. Příkopem se pak dostanete do hradu, který v druhé polovině 13. století založili Zajícové z Valdeka. Ví se, že roku 1263 tam sídlil Oldřich Zajíc, pozdější purkrabí hradu pražského. Na hradě se vystřídalo několik majitelů, před husitskými válkami ho vlastnil král Václav IV. Následně patřil příslušníkům nižší šlechty, od roku 1623 pustl.

Ve štole Barbora se kdesi pilně pracovalo.

Ve štole Barbora se kdysi pilně pracovalo.

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Václav Hájek z Libočan vznik hradu zasadil dokonce do roku 920. Podle něj měl stavbu založit dokonce jeden z vrahů kněžny Ludmily. Dnes je rozlehlá zřícenina částečně opravena. Zásluhu na tom má sdružení, které ji v letech 2007 až 2009 vyčistilo a zajistilo to nejnutnější. Příroda je ovšem neúprosná, a tak keře a stromy už vyrostly do poloviny hradeb i v 18 metrů vysoké věži. Ve zbytcích paláce je znatelná hranice patra.

Kdysi čtyřpatrová věž má nový rám gotického okna.

Kdysi čtyřpatrová věž má nový rám gotického okna.

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Z oken vzniklých ve zdech je překrásný rozhled do krajiny. Není sice nijak daleký, za to vaše oči mohou klouzat po špičkách stromů ze všech stran. Při pohledu na druhou stranu si uvědomíte velikost hradního areálu a velkolepost kdysi čtyřpatrové věže.

Opravená brána do hradu

Opravená brána hradu

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Až si do sytosti vychutnáte malebnou zříceninu, máte dvě možnosti. Buď se vrátit zpět do Neřežína a pokračovat po naučné stezce, nebo kráčet po žluté vojenskými lesy do Pudluh. Pakliže zvolíte první možnost, budou před vámi asi čtyři kilometry s pěti zastávkami. Poznáte obce na druhé straně vodní nádrže a můžete se kochat výhledem na Brdy s odrazem od vodní hladiny.

Celá naučná stezka Okolím Komárova měří asi osm kilometrů a je nenáročnou celodenní procházkou. Zvládnout se dá i na kole, nejbližší cyklotrasa číslo 0006 vede právě kolem rybníků.

Zalesněný pohled z Valdeku

Zalesněný pohled z Valdeku

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Na závěr nezbývá než čekat, jak dopadne případné zrušení vojenského újezdu Brdy, které by přineslo rozvoj turistického ruchu, ale také podle některých tvrzení negativní vliv na tamní přírodu.