V nejstarším městě Švýcarska

Chur je hlavní město kantonu Graubünden, který leží v jihovýchodní části země. Ale hlavně je to zvláštní, skoro až tajemné místo. Lidé tu žili už 3000 let před naším letopočtem. Chur je nejstarším městem Švýcarska.

Archeologové tu našli nástroje a další předměty pocházející z doby kamenné, tedy zhruba 11 až 13 000 let staré. Čím toto místo lidi tak přitahovalo? Chur vznikl jako osada a později jako město na cestách a obchodních stezkách. Vedly kolem Rýna skrze Alpy, hlavně z jihu na sever. Navíc má zvláštní mikroklima s velkým počtem suchých, teplých a slunečních dní. Ačkoliv jde o horskou oblast, lze tu pěstovat například víno.

Vystoupili jsme na horní stanici lanovky a vydali se směrem k hoře Brambrüesch. Louky jemně voněly a vlnily se v poryvech větru jako koňská hříva. Občas protékal dolů z kopce pramen průzračné vody a na pastvinách se pásly krávy. Po svazích se neslo cinkání jejich zvonců. Prostě idylka.

V restauraci Brambrüesch pod stejnojmennou horou jsme si dopřáli různé druhy klobásek, salámů i sušených mas, společně s vyhlášenými sýry. Popíjeli k tomu příjemné víno ze zdejší oblasti nebo Calandu, jedno z nejznámějších švýcarských piv. Vyrábí se v Churu a jméno dostalo podle alpského vrcholu nad městem.

Po obědě nasedla část z nás na speciální koloběžky se třemi koly (dvě vzadu) a spustila po klikaté trase dolů do údolí. Jezdci nesměli podlehnout omamné vůni rychlosti a museli mít stále oči na stopkách. Zdejší mírumilovné krávy se občas zatoulají i na cestu a neznají přednost v jízdě. Občas také udělají na cestu hromádku. Projet jí nebo dostat smyk není ten pravý adrenalinový zážitek.

Cyklotras pro bikery, ale i turistických stezek, malebných horských vesnic, lázní a dalších turistických atrakcí najdete v okolí Churu desítky. Graubünden je největší a nejméně obydlený kanton. I proto tady potkáte panenskou přírodu téměř na každém kroku, včetně okolí slavných středisek, jako je Davos, Svatý Mořic, Lenzerheime, Arosa a další.

Před drogerií Obertor v centru města prodává mladík místní specialitu: likér Röteli. Že je to právě tady, není náhoda. Předci jejího majitele vymysleli tento červený třešňový likér někdy v 19. století. Ochutnáváme ho. Krásně voní po ovoci a má 26 % alkoholu. Podle tradice se pil hlavně na Silvestra a po něm, kdy mladíci chodili od domu k domu a přáli lidem hezký nový rok. Na oplátku dostávali skleničku likéru Röteli.

Traduje se, že matky, které nemohly provdat své dcery, se snažily s jeho pomocí nalákat ženichy. Jinak se likér pil hlavně v zimě, samotný i jako svařák, pak se do něj někdy přidával hřebíček, vanilka a další koření. Dnes si ho místní dávají coby aperitiv nebo po jídle, k dezertu, jako sladkou tečku na závěr.

V řeznictví Mark nás pozvali do svého zázemí. Ochutnávali jsme tu hebké sušené maso upravené na způsob pršutu, ale také salámy a klobásky, ve kterých bylo namíchané vepřové s jemným hovězím a pikantním kořením, nebo i zvěřina, třeba aromatické jelení maso.

V jedné z restaurací jsme okusili další z místních specialit připomínající suši. Dělá se z plátků sýra, který se zabalí do sušeného masa a vloží do krup spojených jemně zakysanou smetanou. To všechno se místo do mořských řas zabalí do spařených listů mangoldu. Výsledná chuť tohoto oblíbeného předkrmu je překvapující. Aromatické ingredience se v něm mísí s jemnou smetanou.

Úzké a místy i křivolaké uličky starého města mají svůj romantický půvab. Za teplého počasí se příjemně sedí na předzahrádkách kaváren, cukráren a restaurací. Kostely, biskupský dvůr a další památky jsou hezky udržované. Pro milovníky historie představují jednu z dalších místních lahůdek. V regionálním informačním centru si mohou půjčit audioprůvodce se sluchátky a vybrat si některý ze 13 jazyků.

Slavným podnikem je Giger Bar, který nese jméno po filmovém výtvarníkovi Hansi Rudolfu Gigerovi. Proslavil se například ztvárněním slavného snímku Vetřelec. A v duchu kasovního trháku je také koncipovaný.

Na nádraží v Churu stály prosklené červené vozy Bernina Expressu. Výlet s ním je krásný zážitek. Projedete nádhernou krajinou, kolem tyrkysových jezer, ledovců a zasněžených čtyřtisícovek až k palmám do italského Tirana.

Z Churu, který je důležitým železničním uzlem, si můžete zajet také do Svatého Mořice slavným Ledovcovým expressem. I tento vlak nabízí úchvatná panoramata. Jakousi přírodní show za okny. A do Curychu je to odsud jen 74 kilometrů, tedy něco málo přes hodinu.

Vyšel jsem si kousek za město. Vinice tu ubíhaly dolů směrem k centru a ke kostelu svatého Martina, jejich patrona. Město leží ve výšce 600 metrů, a když tady víno dozrává, bývají velké rozdíly teplot mezi dnem a nocí. Hrozny díky tomu získají silnější, výraznější aroma. Potvrdil jsem si to v jednom z podniků cestou zpátky při skleničce zlatavého bílého.