Článek
„Lidová veselice Desmontegada spojená s kozami se letos konala podvacáté. Shánět kozy na podzim z hor je ale dlouholetá tradice,“ říká Nadia Delvai z místní turistické centrály. Cestovatelé už něco podobného určitě viděli v dalších alpských zemích, třeba v Rakousku a Švýcarsku, tam ale hlavní roli hrají krávy.
Desmontegada začíná v sobotu, kdy se všechny kozy z Val di Fiemme shromáždí na pastvině Malga Agnelezza ve výšce 1600 metrů nad mořem u horské chatky. Přes tři sta kusů hlídá ovčák z Rumunska, placený z peněz místních farmářů, a tři pastevečtí psi.
Kozy vyrážejí z horské pastviny dolů do údolí.
Stačí několik téměř neslyšitelných zvuků – z úst zarostlého pastevce se dere něco mezi pískáním a žvatláním malého dítěte – a psi otočí víc než třísethlavé stádo tu doprava, tu ho odvedou z cesty či jen seženou těsněji k sobě.
Kozy jsou přátelské a také hodně zvědavé. Nechávají se lidmi, kteří sem za nimi přišli, drbat mezi ušima, některé očuchávají jejich baťůžky. Musí se o pozornost rozdělit s dalšími zvířecími obyvateli pastviny – přítulnými oslíky nebo volně pobíhajícími obrovskými růžovými prasaty.
Když už zvířata začínají strkat hlavy až do talířů návštěvníků, kteří mezitím na terase chatičky ochutnávají zdejší uzeniny, sýry a trentinské víno, houkne na ně Fausto Schraffl (73). Dnešní prezident chovu koz a ovcí a organizátor Desmontegady pracoval dřív jako řidič autobusu a kozám se věnoval jen jako svému koníčku.
Lidová zábava
Druhý den v neděli propukne veselí naplno. Cavalese, správní centrum údolí Val di Fiemme, je zavřeno pro auta, silnice zaplní stánky s místní produkcí.
Rodinné uzenářství Dagostin vyrábí kromě špeku i kozí klobásy.
Typické jídlo, kterým je kukuřičná kaše zvaná polenta, se vaří přímo před zraky konzumentů v obrovských kotlích, nechybí ani špek nebo zauzená a na vzduchu sušená šunka – střídají ukázky stříhání ovcí, spřádání ovčí vlny nebo vyřezávání uměleckých skulptur s jemnými detaily obyčejnou dřevorubeckou pilou.
Na veselici Desmontegada můžete přihlížet i vaření polenty.
Dívky a ženy jsou oblečeny do dirndlů, muži zase nahodili kožené kalhoty, a kdo má co dočinění s kozami, vyndal modrou zástěru a narazil plstěnou hučku. Všichni si už jen krátí čas čekáním na kozí průvod.
Kozičky jsou mezi tím pečlivě ozdobené; která má rohy, dostane na ně papírové růže a větvičky jehličí, zbytku se alespoň na krk zavěsí obrovské zvonce. A pak už všichni, zatímco v čele jdou honáci, na konci jede vůz tažený koňmi s omladinou, jež za zvuku tahací harmoniky vesele zpívá, zamíří na náměstí.
Kozí průvod v čele s honáky
V patřičně vyzdobené ohradě pak kozy soutěží o to, která je nejkrásnější. Přihlížející jsou do akce také zapojeni – mohou třeba zkusit dojení, nebo alespoň jak chutná ještě teplé kozí mléko. Po necelé hodině je po všem. Cavalese patří už jen lidem. Všichni klábosí, pijí a samozřejmě jedí kozí produkty.
Chutná všem
Sýrárna v Cavalese denně zpracuje tisíc litrů kozího mléka, proto je z čeho vybírat. V nabídce je sýr Caprino Cavalese Stagionato i uzená kozí ricotta, která pro nás byla nekorunovanou královnou ochutnávky. Kozí klobásu (Lucanina di Capra Fiemmese) nabízí zase firma Dagostin, založena už v roce 1963, které dnes vládne mladý majitel se svojí rodinou.
Nemůže chybět ani kozí kosmetika, velmi slabě parfémovaná. Pleťové mléko, opalovací krémy, balzám na rty či krém, jenž na rukou zanechává jemný film, jsou podle majitelky firmy Dalladio Nicoletta vhodné i pro alergiky.
Na oslavách nechybí samozřejmě ani živá hudba.
Ke všemu se pije typické červené Teroldego nebo sekt Trento doc. Slaví se dlouho do noci. A za rok si to všichni s nadšením zopakují.
