Korsika je smaragdem Středomoří

Ostrov Korsika je rájem hlavně pro ty cestovatele, kteří preferují aktivní trávení volného času. Dovolená tady není sice zrovna levná, ale ani enormně předražená. Zvláště pokud se sem vydáte mimo sezónu, která kopíruje naše letní prázdniny. Ceny ubytování a služeb pak klesají až o polovinu.

Pozdní jaro, kdy celý ostrov omamně voní milióny květů makije (tak je označována směsice středomořských keřů a trav), nebo časný podzim, kdy krajinu už nespaluje žár, jsou tou nejlepší dobou pro návštěvu. Včetně koupání a potápění v křišťálově průzračném moři.

Mnoho návštěvníků ostrova vyráží hned po příjezdu do hor. Oblíbené jsou hlavně tři trasy. Monti i mare, vedoucí od pobřeží do hor, nebo Mare i mare, které překonávají ostrov napříč.

Doslova legendou je ale GR 20, nejtěžší dálková trasa Evropy vedoucí fantastickou krajinou Korsických Alp. Do jejího cíle však po téměř 200 kilometrech a nejméně dvou týdnech zničujících horských pochodů dorazí jen zlomek vytrvalců.

Milovníci klidných lesních túr pod skalními stěnami si tak dají trek kolem Paglia Orby, přezdívané podle tvaru Korsický Matterhorn, nebo se projdou mimořádně krásným lesem kolem sedla Vizzavona.

Vysokohorští turisté nevynechají hřebenovku kolem Monte Incudine a zastánci takřka lezeckých partií si nenechají ujít odbočku Alpine Route přes monumentální skalní masiv Bavella, překonání skalního kotle Cirque de la Solitude či nejvyšší úsek GR 20 u průsmyku Capitellu ve výšce 2200 metrů.

Už na počátku června je voda v moři teplá na šnorchlování. Vybrat pětici nejkrásnějších pláží Korsiky je ale těžký úkol. V severní části ostrova je královnou bezesporu Saleccia. Dostat se sem lze z přístavního městečka Saint-Florent lodí nebo pěšky po pobřeží. Na zdejším pásu bílého písku a tyrkysové vody se natáčel i slavný válečný film Nejdelší den.

Řadu krásných pláží najdeme v okolí Ile Rousse, proslulém navíc svými načervenalými žulovými útesy. Na jihu Korsiky jsou proslavené pláže hlavně mezi Bonifaciem a Porto-Vecchiem. Například jako banán prohnutá Rondinara nebo Palombaggia, Folacca a Santa Giulia, jejíž mělkou vodu, písečné dno a možnost stínu ve voňavé makiji uvítají rodiny s dětmi.

Pocit trosečníka lze zažít na krásných plážích žulových ostrůvků Ile Lavezzi v úžině mezi Bonifaciem a Sardinií. Podle názoru některých cestovatelů mohou zdejší pláže a moře konkurovat Seychelám.

Na Korsice se dá koupat také v mnoha horských jezírkách a vodopádech. Proslulé jsou kaskády Polischellu, kde může provozovat oblíbený canyoning celá rodina. Krásná jsou i jezírka na řekách Solenzara, Tavignano a Vecchio.

Na své si ale na Korsice přijdou i milovníci starých vesnic v horách, které díky domům postaveným z kamenů vypadají spíše jako evropské Machu Picchu. Čas zde dosud plyne jen zvolna a třeba do oblasti Castagniccia (po našem Kaštanov) ještě zhoubný turismus nedorazil. Jedná se o utajený šperk Korsiky s neporušenou přírodou a po staletí se neměnícím životním rytmem horalů. Krajina je tu protkána serpentinami silniček, ale zdejší nádherné výhledy na moře si vychutná jen ten, kdo má vlastní auto nebo aspoň dobré kolo.

Na svazích masivu San Petrone nad městečkem Cervione se v několika patrech nad sebou choulí vesničky vystavěné z místních kamenů, což jim dodává vzhled pevností. V zimě má každá osada vlastní heliport pro zásobování a evakuaci nemocných – když celý horský kraj zapadne sněhem, není v lidských silách zdejší serpentiny protáhnout.

Jen málokdo zná malebné rybářské přístavní vesničky na poloostrově Cap Corse. Každý den odtud za svítání malé lodě vyrážejí na lov garnátů, chobotnic, pražmanů a jiných mořských tvorů, kteří se pak večer stávají čerstvými ozdobami v nabídce zdejších restaurací.

Pro poutníky zůstávají i tato místa spíše „hic sunt leones“, protože většina si spíše nenechá ujít mondénní (a mnohem dražší) Bonifacio s velkou pevností, posazenou na vápencových útesech jako orlí hnízdo.

Dalším krásným místem Korsiky je Ile Rousse, postavený na ostrově z červené žuly u pobřeží tyrkysového moře. Mnohem hezčí je ale pro svůj klid Saint-Florent. Choulí se pod vysokými kopci, na jejichž závětrné straně se daří skvělým vinicím, a jeho úzké uličky skrývají kromě kvalitních restaurací jednu z největších kulinářských pecek celé Korsiky – zmrzlinárnu v ulici Fornellu, kde mají vždy kolem 50 druhů zmrzliny. Mimo obvyklé chutě je mezi nimi vynikající sýrová a la brocciu, myrtová, kaštanová nebo s příchutí květů makije.

Jednou z největších záhad historie ostrova je zjevení, osudy a zánik tajemné civilizace Šardenů (Sardů), podle kterých dostala jméno sousední Sardinie. Nejvíc památek na tento „mořský národ“ se zachovalo na planině Cauria. Je to jedno z nejmystičtějších míst Korsiky.

Mezi skalami na planině Cauria rostou krom neprostupných houštin maquis také háje cesmínů a korkových dubů. Blízko sebe se tu nacházejí řady menhirů Stantari a Renaju a obří dolmen Fontanaccia. Nikde se tu, na rozdíl od nedaleké Filatosy, neplatí vstupné, ale najít sem cestu není lehké. Stantari tvoří devět kamenů, jeden má na sobě vytesaný meč a další dva tváře s ústy otevřenými ve výkřiku.

Renaju na okraji háje makije tvoří větší kamenné řady. Asi 350 metrů od nich najdeme největší megalitickou památku na Korsice, dolmen Fontanaccia. Vůbec největší soubor megalitických památek – dokonce v celém Středomoří – se nachází v Paddaghiu (Pagliaju) a tvoří ho 260 menhirů starých asi 3200 let.

Další lokalita Filatosa byla náhodně objevena až v roce 1946. Mezi skalami a na pláních tu vedle sebe stojí jak menhiry a dolmeny, tak zbytky nuraghů. Je zde také kruh pěti menhirů kolem olivovníku starého údajně 1200 let. Mnoho kamenů ale stojí osamoceně i na dalších místech ostrova, dva jsou dokonce součástí jeviště ve vinařském centru v Patrimoniu, kde se každý rok odehrává kytarový festival.