Článek
Stejně jako proudy skotské whisky patří i chuť ovčích vnitřností k tradičním večerům Roberta Burnse, uznávaného skotského básníka 18. století. Ten ve své Ódě na haggis povýšil toto jídlo na velkého náčelníka rodu mletých pokrmů. Kromě Burnsových večeří se haggis podává také 30. listopadu, kdy slaví svátek svatý Ondřej, patron Skotska.
Haggis je ovčí žaludek naplněný nádivkou z ovčích jater, srdce a loje. Navíc se do této směsi přidává cibule, sůl, ovesné vločky a koření. Celá nádivka se pak vaří zašitá uvnitř ovčího žaludku, který hostitel při večeři slavnostně nakrojí.
Hostitel v kroji při slavnostním krájení haggisu. Hra na dudy nesmí chybět.
První z dlouhé řady Burnsových večeří se konala v roce 1801, pět let po jeho smrti. Tehdy se jeho známí sešli při večeři v Burnsově rodné vesnici Alloway, která je dnes předměstím skotského města Ayr ležícího při ústí stejnojmenné řeky.
Ayr, dříve významný přístav, kde žije zhruba 47 tisíc obyvatel je vzdálený přibližně 40 kilometrů od Glasgow. Právě v Ayru, městě s bohatou minulostí, začala tradice, kterou dodnes dodržuje mnoho skotských rodin.
Jiný kraj, jiné chuťové buňky
Burnsovými večeřemi se oslavuje den básníkových narozenin. Nejprve byl špatně určen na 29. ledna, jen o několik let později se ale zjistilo správné datum, tedy 25. ledna. V tento den si skotští labužníci v krojích a za zvuku dud pochutnávají na specialitě, pro niž statisíce gurmánů ve zbytku Evropy nemá pochopení.
Skotové si na haggisu velmi zakládají. Je pro ně slavnostním pokrmem i národní specialitou, jejíž tradice je opředena řadou příběhů. Kromě toho, že byl obdobný pokrm oblíbeným jídlem už starověkých Římanů, přišla historička Catherine Brownová před několika lety s tvrzením, že recept vymysleli Angličané.
Skotská whisky nesmí u jedení haggisu chybět.
Brownová totiž našla haggis v anglické kuchařce z roku 1615, zatímco jako skotské národní jídlo začal být znám až okolo roku 1747. Přesto všechno je nadívaný ovčí žaludek dále považován za výhradně skotskou lahůdku, Angličané se tomu nijak nebrání.
Není divu, ne každý labužník má totiž dostatečně silný žaludek na spořádání toho ovčího. Záchranou může být příloha, obvykle v podobě šťouchaných brambor s tuřínem. Součástí celé porce někdy bývá i zeleninová obloha.
Koho představa pojídání haggisu neláká a nechce místní urazit protočenými panenkami nebo zkřivenými ústy, ať raději do Skotska nikdy nevyráží poslední lednový týden. Gastrodobrodruzi mohou na chutný haggis zavítat do restaurací City Merchant a Ubiquitous Chip v Glasgow nebo do The Royal McGregor v Edinburghu.