Hlavní obsah

Ve francouzském Camargue potkáte ve volné přírodě plameňáky i divoké koně

Právo, Bohuslav Borovička, Jana Vlková

V deltě řeky Rhôny na francouzském středomořském pobřeží je kraj, který se jmenuje Camargue. U nás se o něm mnoho neví, ostatně ani jiné cizince tam není moc vidět. Sem tam Belgičan nebo Ital. Sami Francouzi říkají, že je to tak trochu „lidovka“, která má daleko třeba ke vznešenému Azurovému pobřeží.

BEZ KOMENTÁŘE: Camargue

 
Článek

Jsou tam desítky kilometrů pláží, počasí je takové, že se za rok z tamních sladko-slaných jezer odpaří sto třicet centimetrů vody, což je dvakrát tolik, než naprší. Rovnováhu udržuje člověk – z Rhôny se přes hráze pumpuje voda do jezer v deltě.

Camargue je domovem unikátní flóry a hlavně fauny. Zřejmě nikde v Evropě nejsou k vidění tak početná hejna plameňáků a stejnou vzácností jsou divocí koně a divocí býci, kteří v deltě Rhôny volně žijí.

Všude je blízko

Když začalo Azurové pobřeží přetékat množstvím návštěvníků a přes rozumný okraj začaly přetékat i ceny, rozhodla se francouzská vláda podpořit projekt levných dovolených v nových rekreačních střediscích, která v 70. letech vyrostla na zelené louce.

Zřejmě nikde v Evropě nejsou k vidění tak početná hejna plameňáků, divocí koně a divocí býci

Pokud tam nepojedete v první polovině srpna, kdy má celá Francie „celozávodní“ dovolenou a všichni Francouzi vyrazí na cesty, je Camargue jedním z míst, kde lze strávit poměrně klidnou a velmi příjemnou dovolenou. V kraji, který se prostírá – budeme-li trochu velkorysí – mezi Alpami a Pyrenejemi, je kromě krásných pláží množství dalších pozoruhodných míst a oblastí, která stojí za vidění.

Směrem k Pyrenejím je to např. Montpellier nebo o něco vzdálenější pověstné opevněné město Carcassonne. Na druhou stranu je to proslulý provensálský kraj s místy jako Nimes, Avignon, Pont du Gard nebo Aigues Mortes. Daleko to ostatně není ani do Marseille.

Foto: Bohuslav Borovička, Právo

Za mohutnou stěnou se skrývá město Aigues Mortes.

Také v samotném Camargue je řada míst, která stojí za vidění, např. Arles nebo Saintes Maries. Koncem léta můžete nedaleko Aigues Mortes vidět osmimetrové solné hory. Již zmíněné enormní odpařování vytvořilo podmínky pro fungování nejrozsáhlejších solných polí v celé Francii. Koncentrace soli v tamních slatinách je místy tak vysoká, že spálila veškerou vegetaci. V onom prostředí přežívá pouze rostlina zvaná slanorožec (salicornia).

Le Grau du Roi

Původně nevelká vesnice v ústí jednoho z kanálů, tvořících deltu Rhôny, rozrostlo se Le Grau du Roi v živé – jen přes léto – přímořské letovisko. Z původní vesnice zůstala část, jíž se říká Port Royal. Dvoupatrové domy, dlážděné uličky a v nich spousta hospod a kaváren, malé tržiště a nezbytné obchody se vším, co patří k dovolené u moře.

Foto: Bohuslav Borovička, Právo

Pláže jsou široké a kilometry dlouhé.

Do šesté odpolední se číšníci a prodavači většinou nudí, moc zákazníků k nim nezavítá. Shon nastává teprve před soumrakem a vydrží dlouho do noci. Výjimkou je pekař. Ten zavírá, když všichni ostatní začínají doopravdy pracovat. Jedině v jeho krámě je živo jak ráno, tak přes poledne. Mohou za to hlavně pověstné francouzské bagety. Ty je možné konzumovat jen čerstvé, pokud možno ještě teplé. Nikoho by nenapadlo kupovat je na příští den, takže pekař zavře krám kolem šesté a nikomu to nepřijde divné.

Víno a broskve

Administrativně patří Camargue do oblasti Languedoc-Roussillon. Je to první místo v Galii, kde se usadili Římané. Po nich tam zůstalo množství stavebních památek. Po Španělech, v jejichž rukou byla oblast až do roku 1659, zase zdědila křiklavé fasády domů, oblibu býčích zápasů, řadu kulturních tradic a také chutnou paellu.

Languedoc-Roussillon je krajem, z něhož pochází polovina francouzských stolních vín a nejdříve v celé Francii tam dozrávají třešně a broskve. Na evropské turistické mapě už nezůstalo mnoho neobjevených míst. Camargue však k takovým patří, přinejmenším pro většinu z nás.

Fialová pole Provence

Fialová pole kvetoucí levandule jsou něco jako značka Provence. Vybaví si je každý cestovatel, který tu pobýval. Levandule však roste jen někde, a navíc ne každá je ta pravá.

Na polích se pěstuje také lavandin, rostlina vyšlechtěná k průmyslové velkovýrobě. Snáší drsnější podmínky a může se pěstovat v kopcích, které dosahují výšky až 900 metrů. Její výhodou jsou i dlouhatánské stonky, které se snadno sklízejí kombajny.

Divoká levandule je velmi vybíravá na nadmořskou výšku – vyžaduje 300 až 400 metrů – ale dává mnohem cennější olej. Rozdílná je i barva. Lavandin je barevně výraznější, je to ona fialová, která se vyskytuje na fotografiích z Provence.

S pěstováním levandule na velkých polích se začalo teprve v 50. letech minulého století. Do té doby se většinou divoká levandule žala srpem. Dělá se to i dnes, ale jen tam, kde jsou obzvlášť bohaté květy nebo žádoucí semena. Dosud se v krajině zachovaly i staré destilační kolony.

Foto: Jana Vlková

Levandulové pole Provence

Jsou to rezivé kotle, skryté pod ledabylou stříškou z vlnitého plechu. Čerstvě sklizené rostliny se házejí do dvouplášťového kotle, jehož meziprostor je vyplněn vodou. Ze zahřívaných rostlin se teplem uvolňují drahocenné látky, které kondenzují ve vedlejší nádobě. Roztápění kotlů začíná otýpkami vydestilovanými v minulé sezóně. Za levandulí je třeba vyjet do kopců, do vnitrozemí.

Rady na cestu

Doprava

Přímé lety z Prahy do Marseille jsou 3krát týdně (úterý, středa, sobota) a nejlevnější letenku lze pořídit už za 2500 Kč včetně tax.

Na dálnicích se ve Francii platí mýtné, které není zanedbatelné. Hlavní trasy z Marseille kopírují i okresní silnice. Jedná se o dálnice A 7 na Lyon, A 51 na Gap a A 8 na Nice. Pomalejší doprava je bohatě vyvážena intenzivnějšími cestovatelskými zážitky díky výhledům, které tyto silnice skýtají. Celá Francie má také hustou síť železniční dopravy – z Marseille ale nelze příliš využít linek TGV. Cestovatelům jsou k dispozici regionální linky do dalších zajímavých destinací v okolí.

Bydlení

Na mnoha místech v jižní Francii lze najít velmi tradiční a stylové ubytování. Ačkoli Francie zavedla před dvěma lety do hodnocení hotelů pátou hvězdičku, pro některé soukromé a rodinné hotely to mnoho neznamená. Nechávají si nižší hodnocení, i když služby jsou na velmi vysoké úrovni. Malé farmy na venkově nebo starobylé hotely v centrech měst ocení vyznavači tradiční atmosféry.

Slevy

Milovníci památek by si měli před cestou prostudovat, jaké „passy“ jsou v zamýšlené destinaci k dispozici. Velká města mají různé karty s kombinovanou nabídkou na vstupy, dopravu, slevy na nákupy. Menší města kopírují stejný systém pro širší region, tedy i blízké vesnice.

Trhy

Provence je regionem trhů, čas jejich konání se dá snadno zjistit na internetu. Pokud chcete trh navštívit, počítejte s velmi zhoršenými možnostmi parkování. Již v předvečer nelze vjet na náměstí či náves a v den konání nelze najít místo ani poblíž.

Informace

Oficiální webové stránky pro turistiku po Francii se jmenují http://rendezvousfrance.com.

Za trochu dlouhým a nepraktickým názvem se skrývají zcela nové a moderní webové stránky, které byly spuštěny přibližně před měsícem.

Za trochu dlouhým a nepraktickým názvem se skrývají zcela nové a moderní webové stránky, které byly spuštěny přibližně před měsícem. Pro cestování je praktické především to, že jsou na nich zveřejňovány informace z oficiálních zdrojů, a ty mohou cestovatelé považovat za spolehlivé a hodnověrné. Stránky mají nejrůznější moderní vychytávky, které plánování dovolené usnadní – interaktivní mapa, odkazy na videa z různých destinací na YouTube a další.

Informace o některých destinacích v češtině měly být spuštěny před prázdninami, ale zatím nefungují.

Při pohledu na mapu je orientace poměrně jednoduchá. Nejvíce polí leží na východ od Rhôny, v předhůří Jižních neboli Přímořských Alp. Města jako Digne les Bains, Castellane, Manosque, Forcalquier jsou ideální výchozí body pro levandulové stezky. Jsou to trasy vybírající si vhodné silnice mezi kvetoucími poli. „Dožínky“ a s nimi spojené akce bývají zpravidla v polovině srpna.

Reklama

Související články

Výběr článků

Načítám