Článek
Nad tím, zda vyzkoušet zipline, jsme dlouho nepřemýšleli. Asi to bylo tím, že jsme nevěděli, do čeho jdeme. Nebáli jsme se, ani když nám zapínali sedák, helmu a k pasu připnuli kolejnici s kotvou. Připadali jsme si jako okšírovaní poníci.
„Takovou jízdu na laně máme u nás taky, to bude v pohodě,“ usmívala se kamarádka Jana před první etapou.
Létali jsme na laně jako ptáci.
To jsme ještě netušili, že jsme na nejdelší zipline, svérázné lanové dráze, v Evropě.
Čekalo nás 90 minut ve vzduchu. Na deset úseků rozdělená, přes tři kilometry dlouhá trať z vrcholku Piz de Plaies dolů.
Naši skupinu doprovázeli dva instruktoři, přičemž se jeden spouštěl napřed, aby nás dole jistil a sundával z kotvy. Druhý nás postupně připínal a pouštěl dolů, dorozumívali se vysílačkami. Několik rychle naučených pohybů a jedeme. Letěla jsem nad stromy, mezi skalnatými štíty hor. Některé úseky byly příjemně nízko a pomalejší, jiné jsme přelétli poměrně rychle a až sto metrů nad zemí. Nejdelší měřil přes 400 metrů.
Zipline – to jsou hory z trochu jiné perspektivy.
Na biatlonu mezi vrcholovými sportovci
Biatlon vyhledává stále více lidí, kombinuje se v něm běh na lyžích a střelba z malorážné pušky. Nenechte se zmást, zbraň je pořádně těžká, váží přes tři kilogramy. V areálu biatlonu v Antholzu/Anterselvy nás ostřílení instruktoři zasvětili. Mohli jsme si tak vyzkoušet, jak se cítí opravdoví sportovci, konají se zde totiž pravidelně závody světového poháru a řada šampionátů.
Na dokonale upravených tratích s námi trénovali i profesionálové z Ukrajiny. Rozdíl byl patrný na první pohled: byli rychlejší na běžkách a přesní při střelbě.
Dostali jsme pět ostrých nábojů a instruktor nám poradil, jak držet zbraň a správně mířit.
Biatlonista z Ukrajiny
Těžké pušky nám sice nedali při běhu na běžkách na záda, ale střílení jsme si zato vyzkoušeli hned ze tří pozic. Nejjednodušší byla s podpěrkou, která nám odlehčovala váhu zbraně. Bez podpěrky nám už tolik mířit nešlo, a o střílení vestoje se raději nebudu rozepisovat. Po upravených běžeckých trasách to jelo jako po másle, zastavovali jsme, abychom mohli fotit a kochat se krásnými vrcholky hor.
Dostali jsme pět ostrých nábojů a instruktor nám poradil, jak držet zbraň a správně mířit.
Cesta za sluncem
Další den jsme si dali malý závod za sluncem na sjezdovkách. Okruh Sella Ronda, dlouhý 26 kilometrů, jsme chtěli stihnout před západem slunce. Trasa spojuje několik desítek sjezdovek a vleků, jež se táhnou čtyřmi údolími: Val Gardena, Fassa, Livinallongo a Alta Badia. Chytré značení vede dvěma směry, první je značen oranžově a druhý zeleně. Nemůžete se tak ztratit.
Okruh Sella Ronda
Okruh Sella Ronda
Nádherné vyhlídky jsou odměnou pro zkušenější lyžaře, méně zkušení sportovci by měli zvážit své síly. Okruh jsme zvládli s přestávkami za šest hodin. Excelentní lyžaři jej prý projedou dvakrát za den.
Černé na Kronplatzu
Kronplatz/Plan de Corones je většinou popisován jako obrovský lyžařský areál vhodný pro děti. Široké a pozvolné sjezdovky jsou pro ně ideální.
My jsme ale trochu odbočili a vydali se hledat náročnější svahy. Kronplatz je totiž jednou z mála lyžařských oblastí v Alpách, kde najdete pět černých sjezdovek. Sylvester měří 4950 metrů, Herrnegg má 5100 metrů, Piculin 2 km, následuje Erta (1610 m), a nejkratší je Pre da Peres s 866 metry.
Neohroženě jsme sjeli černou Piculin, jež má řadu pěkných padáků. Sylvester nám však svým převýšením 1296 metrů dal už zabrat. Ale ten zážitek stál za to.
Rady na cestu
Jak se tam dostanete
Nejlepší spojení autem je přes Brennerský průsmyk. Přes Plzeň a Mnichov nebo přes České Budějovice a Salcburk. Dále potom okolo Innsbrucku a nahoru na Brennerský průsmyk. Z Brna je nejvýhodnější trasa přes Mikulov, na Linec a přes Salcburk. Z Prahy ujedete 700 km asi za 8 hodin. Z Brna je cesta o něco delší, měří asi 750 km, a tak je třeba počítat s hodinou jízdy navíc.
V Rakousku je třeba mít na dálnicích známku, v Itálii se platí podle toho, kolik na nich ujedete kilometrů. Zpoplatněn je i průjezd Brennerským průsmykem. Už mnoho let se za osobní automobily platí 8 eur.
Dolomiti Superski
Permanentka Dolomiti Superski nabízí možnost navštívit dvanáct lyžařských oblastí s 1200 kilometry sjezdovek v celých Dolomitech. Čipová karta se dá koupit i prostřednictvím internetu na webových stránkách v češtině www.dolomitisuperski.com. Dospělí zaplatí za skipas na šest dní v hlavní sezóně 241 eur, junioři (narození po 26. 11. 1995) 169 eur a senioři (nar. před 26. 11. 1946) 217 eur.
Kde relaxovat
Pokud rádi plavete, můžete využít bazénu Cron4 v městečku Riscone hned vedle Brunecku. Jestli vás opravdu bolí celé tělo a na pohyb už nemáte pomyšlení, můžete si za 14 eur na hodinu vyzkoušet sauny hotelu Mirabell. Nabízí římskou, dvě turecké a finskou saunu, bazén, vířivku a masážní trysky ve sprchách.
Kam na oběd
Na úpatí hory Sassolungo ve 3181 metrech při túře Sella Rondy se krčí modrobílá restaurace Rifugio Emilio Comici, kde servírují výborné ryby a jinou mořskou havěť. Je to pravděpodobně nejvýše položená rybí restaurace v Itálii.
Kde se tančí
Největší a také nejnavštěvovanější diskotéka v Brunecku je K-1 v městečku Reischach/Riscone pod lyžařským areálem Kronplatz. Přes den tam funguje obyčejná pizzerie, ale v pátek a v sobotu večer se do dvou do rána tančí snad všude. Pokud byste chtěli pokračovat do časnějších hodin, můžete přejít do Pukanaka přímo v centru Brunecku. Moderní diskotéku Gassl najdete také přímo pod sjezdovkou v areálu střediska Kronplatz v městečku Olang/Valdaora. Přes den pečou výbornou pizzu a odpoledne tu hrává DJ.
Kolik stojí adrenalin
Jízda na zipline stojí 49 eur. Atrakce je přístupná pro děti od 11 let, pokud by vážily pod 40 kg, povezou se zavěšené s instruktorem. Dopředu se musíte rezervovat na internetových stránkách. Za hodinu s instruktorem biatlonu v Antholzu zaplatíte 45 eur, každá další osoba pak jen 15 eur. Areál nabízí také intenzivní kurz pro čtyři až šest osob za 90 eur na dva dny nebo na tři dny za 125 eur.
