Článek
Na podzim se v jižním cípu kantonu Graubünden na hranici s Itálií a Rakouskem lesy zbarví do žluta, myslivci navléknou kamizoly, přes rameno zavěsí pušky a spolu s turisty si vyrazí pěšky užít místní ničím nezkaženou přírodu. Není divu, že právě tady leží i Guarda, nejkrásnější švýcarská vesnice.
Nejlépe po svých
Dostat se do ní ale není až tak jednoduché. „Buď počkáme čtyřicet minut na autobus, nebo za stejnou dobu budeme v Guardě,“ říká naše švýcarská průvodkyně Regula, když vystupujeme z vlaku na malém nádražíčku.
„No, tak jdeme pěšky. To je jasné,“ říkám hned v domnění, že jsme tak jednu zastávku před Guardou a čeká nás příjemná procházka údolím. Jenže jsem si nevšimla, že vesnice je na skále nad námi. Třicet minut funím, hekám, až mě závěrečné strmé schody katapultují přímo do Guardy.
Do vesnice vedou jen úzké silničky.
Vesnička se dvěma sty obyvateli nemá jedinou moderní stavbu, všechny domy jsou kamenné, s dřevěnými okny či balkónky a stájemi. Pokud bylo třeba přizpůsobit se vedlejší cestě či silnici, jednoduše se jejich vnější stěny zakulatily. Do obydlí se vstupovalo obrovskými vraty, kudy také vjížděl ještě tak v padesátých letech minulého století povoz, aby na druhé straně dvora lehce zajel do stáje.
Malý arkýř, malá láska
Některá stavení mají arkýře, ze kterých dříve manželky majitelů hleděly na ruch pod sebou. Čím víc měl muž svou ženu rád, tím větší prý arkýř byl. Někde jsou opravdu hodně malé.
Guardě starostuje sympatická Maria Morellová, která také provozuje obecní sýrárnu. Kdo chce, může si k ní, do stavení hned pod radnicí, přijít vlastnoručně vyrobit sýr.
Odpoledne pak na terase hotelové restaurace trávíme pozdní babí léto.
I naštípané dřevo je v Guardě malebné.
Na podzim se zdejší příroda umí nádherně vybarvit. Když totiž modříny, které ve zdejším porostu převládají, čtyřikrát v noci spálí mráz, začnou jejich jehličky žloutnout a hra barev a stínů vydrží až do prvního souvislého sněhu. Ne nadarmo místní obyvatelé říkají: „Na podzim nikam nejezdím, chci si to doma užít.“
| Tip: česká stopa v údolí Val Münster |
|---|
| Oblíbeným turistickým cílem v jižním Graubündenu je údolí Val Münster. Skrývá na jednom svém konci klášter st. Johann, patřící mezi památky pod patronací UNESCO, na druhém pak nenápadnou vesničku se šedesáti obyvateli s názvem Lü. „Tady je víc krav než lidí,“ říká s úsměvem Jitka Ouředníková, která právě tady vybudovala společně s manželem observatoř. „Je tady minimální světelné znečištění. I to byl jeden z důvodů, proč jsme se usadili právě v Lü,“ dodává její manžel Václav Ouředník s tím, že osvit z měst znemožňuje pozorovat hvězdnou oblohu. |
| Vědci s českými kořeny vystudovali přírodní vědy, a jak sami tvrdí, změna nebyla tak zásadní – vyměnili jen malé mikroskopy za velké dalekohledy. Amatérští zájemci u nich mohou zkoumat a fotografovat vesmír. Jídlo a ubytování najdou v přilehlém penziónu českých imigrantů. Pokoje jsou pojmenovány podle souhvězdí, nejkrásnější je Kasiopea. |
Tip na cestu a ubytování
Korutany jsou proslavené svými horskými silničkami (Goldeck Panorama Strasse, Villacher Alpenstrasse aj). Nejznámější je sice cesta na Grossglockner, ale nejkrásnější je určitě Nockalmstrasse. Panoramatická silnice dřív sloužila jako spojnice dvou průsmyků, dnes ji vyhledávají pro její parametry hlavně motorkáři: na 35 kilometrech je 52 zatáček, které se otáčejí o víc než sto osmdesát stupňů.
Zastavit se dá třeba u salaší s občerstvením, jezírka s naučnou stezkou aj. Horské cesty jsou placené, s Korutanskou kartou je vjezd zdarma nebo s výraznou slevou. Pokud se chcete ubytovat přímo u Millstatterského jezera, zdejší turistické centrum nabízí až do října výhodné ubytování. Za tři noci ve tříhvězdičkovém hotelu, piknik na pastvinách v blízkosti Granátové brány a vstup do muzea granátů zaplatí zájemce od 195 eur.
