Tajemné krásy Sardinie - bělostné pláže i skalnaté útesy

Toulky po ostrově lze rozdělit na čtyři úseky, jak to geografie Sardinie přímo nabízí. Nejobvyklejší je varianta „proti směru hodinových ručiček“.

Východ

Po přistání v Cagliari jsme se půjčeným autem přesunuli přibližně doprostřed východního pobřeží, na předměstí Tortoli. Hned první dojmy z místa ubytování nám potvrdily, co se říká o obyvatelích ostrova: jsou mimořádně přátelští, pohostinní a ohleduplní.

Gennargent na Sardinii

FOTO: fotobanka Profimedia

Východ ostrova je poněkud řidčeji osídlen, nabízí ale o to půvabnější přírodní scenérie. Členité pobřeží s velmi příjemnými plážemi střídá okouzlující vnitrozemí – zejména přírodní park Gennargentu s nejvyšším vrcholem Sardinie – Punta La Marmora.

V názorech na záliv Orosei, který svým vzezřením evokuje kýčovité pohlednice, se hosté shodují: má jedny z nejkrásnějších pláží ostrova. Náš obdiv si získaly i souvislé oleandrové aleje, lemující dlouhé kilometry silnic a dálnic.

FOTO: Archiv, Právo

Sever

Ze všech částí sardinského pobřeží je sever pravděpodobně na pohled nejatraktivnější. Usadili jsme se v Palau, menší a turisticky méně frekventované obci, než je např. Santa Teresa di Gallura, odkud vyplouvají trajekty na Korsiku, či Porto Cervo, přezdívané milionářský přístav, s převažující originální architekturou.

Díky poloze přímo naproti souostroví Maddalena je výhled z Palau severním směrem nádherný. Samo pobřeží tu tvoří členité skály, mořskou erozí vytvarované do neuvěřitelných podob. K ostrovům Maddalena, vyhlášeným národním parkem, se pořádá množství lodních výletů, s různou délkou a programem.

Pohled na souostroví Maddalena

FOTO: Miroslav Navara

Sever Sardinie je nejen pohledný, ale i velmi dobře vybavený turistickou infrastrukturou – od jednoduchých apartmánových komplexů až po luxusní hotely v sousedství nejhezčích pláží. Zájemci tu najdou také nejproslulejší golfový areál na Sardinii – Pevero Golf Club.

Západ

Při výběru ubytování na západní straně Sardinie nás upoutal název Horse Country, Oristano. Krajina připomínající Maďarsko, kukuřičné lány, pláž utopená ve vysokém rákosu, rozlehlý areál apartmánů a hotelových budov, provoz tak trochu připomínající někdejší odborářskou rekreaci.

Obrovské, prašné, auty nabité parkoviště, lidský Babylon včetně směsice jazyků z celé Evropy, Rusko nevyjímaje. Trvalo chvíli, než si člověk zvykl na celý den burácející rockovou muziku, dopoledne i odpoledne z mikrofonů pokřikující hlasy „bavičů“, snídaně v sále poloviny fotbalového hřiště.

Pláž Isola Rossa

FOTO: Miroslav Navara

Na dlouhý pobyt by to nebylo, jako východisko k výletům do okolí dobré. Vyznavače pobytu na pláži však může zaskočit zdejší zvyk: z ekologických důvodů se moře podél pláže nečistí, takže občas nelze vstoupit do vln kvůli valu travin, rákosu a podobného materiálu, který zmizí, teprve až jej zase vlny odnesou.

Okolí však za pozornost stojí – městečko Isola Rossa okouzlí svou malebností, město na hradbách – Castelsardo – imponuje bohatou historií, přístav Alghero zaujme svým honosným katalánským stylem.

Jih

Přestože na jihu ostrova leží sardinská metropole Cagliari, letecká vstupní brána, turisticky je tato část celkově méně navštěvována. I v sezóně se tu najdou prakticky liduprázdné pláže. To však neznamená, že by byly méně krásné. Costa Rei, Chia, Villasimius – to jsou lokality se sněhobílým příjemným pískem.

Villasimius na Sardinii

FOTO: fotobanka Profimedia

Cagliari se svými téměř 165 tisíci obyvateli a atraktivní polohou na devíti vápencových pahorcích okouzlí většinu návštěvníků. Procházka promenádou kolem přístavu nabízí atmosféru a noblesu proslulých středomořských letovisek. Archeologické areály, kostely, šlechtické paláce, to vše vypovídá o historických epizodách, které se tu během staletí odehrávaly.

Villasimius na Sardinii

FOTO: fotobanka Profimedia

Nuraghi, kam se člověk podívá

I když do Středomoří nás většina jede za teplem a koupáním, na Sardinii by bylo chybou neseznámit se alespoň s těmi nejzajímavějšími historickými památkami. Mezi ně patří především tzv. nuraghi, z období mezi lety 1800 až 500 před n. l.

Nuraghi, o nichž se toho dodnes mnoho neví.

FOTO: Miroslav Navara

Nemají ve světě obdoby a jde o věžovité stavby z velkých, takřka pravidelně opracovaných kamenů. O technologii, jakou se kameny opracovávaly a vršily, není dosud příliš známo. Někdy stojí nuraghi samostatně, jindy je více věží v blízkém sousedství. Nuraghů, víceméně zachovalých, je dodnes na ostrově několik tisíc.

Tak vypadají hroby obrů.

FOTO: Miroslav Navara

Podobně tajemné jsou i tzv. hrobky obrů, sídla víl či posvátné studny. Mýty opředené památky bývají spojeny s představami o existenci bájné Atlantidy. Budete-li se toulat za některými z nich, leckde půjdete po horských planinách, kde nejsou výjimkou volně se pasoucí ovce, kozy, krávy, ale i prasata. Ostatně na ně můžete narazit i cestou autem třeba přímo uprostřed silnice.

Skály v Palau

FOTO: Miroslav Navara