Od mnišského kláštera, kam jsme nahlédli minule, teď zamíříme strmě vzhůru. Konkrétně do obce Lákones, z níž i míst v jejím sousedství jsou nádherné vyhlídky. Nachází se tu i patrně nejnavštěvovanější vyhlídkové místo této části Korfu s příznačným názvem Bella Vista.

Bella Vista - když chcete mít přehled

Odsud je k přehlédnutí značná část pobřeží – od Liapádeské zátoky až k Paleokastrítse a dál k strmému útesu, na jehož vrcholu trůní zbytky středověkého hradu Angelokastro.

Pokud si člověk bude chtít rozhled a dohled ještě o něco zvýšit, stačí když z obce zamíří úzkou pěšinou vzhůru až pod vrchol kopce zvaného Arakli (405 metrů nadmořské výšky) a další skvělá přírodní rozhledna je dobyta.

Kromě přitažlivých výhledů stojí ovšem za prohlídku i sama obec Lákones a její blízké okolí. Místy bujná vegetace, olivové háje, rázovitá stavení pod kopci a zároveň jakoby zavěšená nad modrou propastí... Tak se tudy projděme a na závěr této kapitoly nahlédněme na tržiště v sousední obci Makrádes.

S kamerou na cestách - Lakones a MakrádesAutor: Miroslav Šára/Právo

 

O hradu Angelokastro již padla zmínka a bylo by škoda, kdyby zůstalo jen u ní. Z Makrádesu jsou k němu necelé tři kilometry a výstup na vysokou skálu, kde od 13. století má své stanoviště, stojí za to.

Je to vskutku pozoruhodné místo. Uprostřed divoké přírody, vysoko nad mořem, s výhledem na modrou vodní plochu i zelené kopce v okolí. Historicky vzato byla u tohoto místa oceňována zejména jeho strategická poloha. A tak hradu, který tu vystavěli Benátčané ve 13. století, předcházela činorodost Byzantinců. Ti si o století dřív vybrali tuto skálu pro vybudování pevnosti.

S kamerou na cestách - AngelokastroAutor: Miroslav Šára/Právo

 

Závěrečný výpad na ostrově Korfu vede ještě jednou na východní pobřeží. Cílem je největší ostrovní město, čtyřicetitisícová Kerkyra.

Největší město ostrova stráží jeho patron

Velice záhy po příjezdu si všímáme vysoké štíhlé věže s bílou omítkou. Jedná se o kostel sv. Spiridona, který se tu těší nesmírné vážnosti. Zdaleka nejen proto, že věž kostela je tak nepřehlédnutelná. Svatý Spiridon je totiž patronem ostrova.

Kerkyra je stejně tak označení města, jako i ostrova (a naopak). Je to název řecký, zatímco Korfu italský – jedná se prý o italskou obdobu starověkého řeckého slova koryfei, neboli kopce. Nicméně pro snazší orientaci bývá obvyklé, že ostrovu se říká Korfu a městu Kerkyra.

Uličkami Kerkyry se dá spokojeně bloudit hodiny. Paláce, výstavné domy, kostely, věže, výhledy na moře a hory na druhém břehu (patří řecké pevnině), to vše dohromady vytváří přepestrý soubor dojmů. O to pestřejší, že se tu mísí vícero staveních vlivů. Kerkyra tak v sobě nese stopy napoleonské Francie, britských kolonizátorů a pochopitelně (ten vliv se zdá být přece jen nejsilnější) renesančních Benátek.


.: KerkyraAutor: Miroslav Šára/Právo

 

Jedním z výrazně oblíbených zdejších cílů je Stará pevnost. Benátčané ji dokončili roku 1559 a podobně jako tomu bylo u hradu Angelokastro, nebyli zdaleka prvními, kteří měli podobný stavitelský nápad.

Útes byl opevněn, jak tvrdí historici, již v 7. století. Pevnost se rozkládá na tvou pahorcích, jejichž vrcholy jsou zhruba 60 metrů nad mořskou hladinou. Takže nejen sama členitá stavba pevnosti, ale i výhledy na město, moře a řeckou pevninu jsou zde mimořádným lákadlem.

A pak se člověk vynadívá, sestoupí dolů a rád se ještě jednou – v našem případě tentokrát bohužel i naposledy – ponoří do kouzelných uliček a zákoutí metropole ostrova Korfu. Tak zas někdy příště.

PŘÍŠTĚ se od moře vrátíme zpět do středu Evropy a porozhlédneme se po naší domovině. Zavítáme do pohraničních hor na českém jihozápadě. Naším cílem bude Šumava – mj. se zastavíme ve Vimperku, u jezer na Železnorudsku a vystoupáme na vrchol Boubína.