Zelené hranice vodního světa aneb Když zahradu krášlí rybníček či potok

Nablýskaná hladina má pohádkovější kouzlo, když ji aspoň částečně vroubí listy jako deštníky, stébla rákosí a květiny barevné všehochuti, které nad vodním výparem divoce voní. Čím pestřejší zátiší vytvoříme, tím radostnější a čilejší ruch vedle vody zavládne.

Dobrá zpráva je, že při osazování břehů nejsme šněrovaní jasně danými pravidly, jak to často bývá u okrasných záhonů. O to víc nás tvorba pestré vodní krajiny bude bavit.

Takhle vypadá dokonalá ukázka toho, jak to má být, chceme-li se o zahradu podělit s živočichy z říše hmyzu, obojživelníků, drobných savců a opeřenců. Pro všechny se tu najde dostatek příležitostí k obživě i noclehu, ať už ve vodě, mezi hustým rákosím v bažinaté zóně, pod kameny, nebo v záhonu s kypreji, hrachorem a dobromyslí (Origanum vulgare).

Jezírko ve tvaru fazolového semene je hluboké dva a půl metru a vodu v něm filtrují kořeny rostlin s kačírkem, proto i v době největších veder zůstává křišťálově čisté.

Zarybněný rybníček před dřevěnou stodolou dokonale vykresluje idylku na venkově. Lekníny se tu zabydlely jako první, daří se jim spíš u kraje, kde tolik neřádí kapři a jeseteři.

Bujná zeleň za hranicí vody vznikla podle předlohy lesního zákoutí. Jen místo borovice s papratkou se tu v hlavních rolích představují tvarovaný jalovec (Juniperus) a grandiózní pérovník pštrosí (Matteuccia struthiopteris), jenž podzemními výběžky vytváří houštiny vějířů hezčích než leckterá plastika. Dojem udělá i v zimě po seschnutí.

Důvodem k založení tohoto vodního dílka bylo procesí skokanů z nedaleké vysychající strouhy, dychtivě hledajících místo k založení rodiny. Nevelké jezírko s kruhovým půdorysem vzniklo během víkendu a k velkému překvapení všech přilákalo v první hodině po napuštění studniční vodou bruslařky a roztomilé vírníky.

Vděčné žáby se do něj vracejí každý rok. Když vylezou na souš, chrání je před letním úžehem smíšené záhony s přehlídkou kvetoucích trvalek, tavolníků (Spiraea japonica) a okrasných trav.

Chceme-li potěšit ptáčky, myslíme na ně už při budování vodní plochy a místo misky s vodou jim k napití a cachtání vytvoříme při břehu bezpečnou mělčinu. U vody se tuze líbí kosům, vrabčákům, při troše štěstí nalákáme i konipasa.

Když část mělčiny vyplníme mechem nebo pískem tak, aby nebyl ponořený, ale jen vlhký, opanuje ho roj krásných motýlů. Ti hasí žízeň jak vodou, tak sladkým nektarem, proto neopomeneme vysadit motýly zbožňovaný kyprej vrbici (Lythrum salicaria) s letními svícemi růžových květů.

Voda, byť jen coby hubený potůček, si velmi dobře rozumí s přírodními kameny. Promyšleným poskládáním mezi nimi vznikly osazovací kapsy právě tak velké, aby umožnily život vlhkomilným bohyškám (Hosta), a dokonce špirlicím (Sarracenia), které do hlubokých láček chytají mouchy i protivné komáry.

Půvabným masožravkám dopřejeme kyselejší půdu a stálou vláhu, nesmějí vyschnout! Zátiší doplněné sbírkou jehličnatých miniatur skýtá malebnou pohledovou i zvukovou kulisu sousední terase s posezením.

Útočiště pro samotáře i družné rozhovory nabízí lavička skrytá před hradbou z listů a jehličí vzrostlých dřevin, jako jsou převislý buk s tisem, borovice, různé smrky či bobkovišně (Prunus laurocerasus) s listy tak lesklými, že se v nich odráží nebe i vodní hladina. Tu částečně zaklopují talířovité listy leknínů, před kterými se klanějí jemné ozdobnice (Miscanthus sinensis). Jejich husté trsy diskrétně maskují okraje, což je elegantní řešení, ovšem při jarním řezu těchto okrasných trav musíme být opatrní, abychom nepoškodili jezírkovou fólii.