Uvítejte jaro s violkami

Violka rohatá neboli ostruhatá (Viola cornuta), drobnější sestřička macešek, kvete mnohem déle než většina cibulovin a kvete bohatě, jako by nechtěla už nikdy přestat.

Violkami se to u zahradníka hemží od konce března a v dubnu, pak zase až na podzim.

Za pár desetikorun jimi vyplníte celý květináč, ovšem u jednoho zůstane jen málokdo. Pořiďte si od každé barvy jednu, nebo radši dvě, a směle aranžujte! Nechte se inspirovat naší malou přehlídkou.

Truhlík plný něžné jarní nádhery nás v mžiku přenese na rozkvetlou jarní louku, kde raší a voní tráva a poletují první motýlci, kteří po dlouhém zimním útlumu nadšeně protahují pestrá křídla.

V levém rohu truhlíku vykukuje střapatý trsík časně rašící okrasné trávy třtiny ostrokvěté (Calamagrostis x acutiflora). Ta má záhy po zimě svěží zelený odstín a rozhodně vypadá líp, než drn vykopnutý z trávníku. Iluzi travního porostu podporuje nádoba v zelené barvě. Nepodaří-li se vám ji sehnat, přetřete nazeleno nějakou starou.

Jelikož jsou pro jarní louku typické žlutokvěté rostliny jako orseje, pryskyřníky či petrklíče, byly zvoleny žluté violky. Ty tvoří silný sluneční tandem s tařicí skalní (Aurinia saxatilis), která dává nektar včelám a motýlům. Kdyby snad ti živí k truhlíku nenašli cestu, zastoupí je dvojníci s péřovými křídly. Okraje plastových květináčků kamuflují kouličky z ratanu, ale použít se dá i mech.

Černý proutěný košík působí tak trochu tajemně, stejně jako lesík, který v něm během chvíle vyrostl. Nechybí vůně mechu ani kmínky břízy, mezi kterými se rozlévá studánka z modrých květů.

Barevné kreace violek neberou konce. Tyto dvě odrůdy mají stejné barvy – bílou a modrou se špetkou fialové – a přesto se od sebe tolik liší. Společně zabírají místo uprostřed košíku. Před nimi v měkkém zeleném mechu ukazují své křehké kvítky divoké fialky (Viola odorata) a bělostné sasanky (Anemone nemorosa). Při troše štěstí na zahrádce pod keři zplaní, aby byly po ruce do každé jarní aranže.

Mlaďounký jalovec (Juniperus scopulorum) stojí vzpřímeně na pozadí jako lesní strážce. V květináčku je k dostání za zhruba 60 Kč. Alternativně lze ustřihnout větev ze vzrostlého jehličnanu a zapíchnout ji do nádobky s pískem. Nakonec se můžou přidat nastříhané březové větve, po nichž budou šplhat výhonky stálezeleného břečťanu (Hedera helix).

Větrem bičované moře divokých trav, které s koncem léta zlátne jako lán s obilím, bere dech samo o sobě. Než však trávy usnou, protkají je svými barevnými květy luční rostliny.

Projdete-li okolo pultu s okrasnými trávami, možná se zarazíte nad ostřicí chocholatou (Carex comans) a budete přemýšlet, jestli ta chudinka náhodou neuschla. Přísně vzato se jedná o travinu, naše mokré zimy skutečně snáší špatně, ale u dobrého zahradníka dostanete vždy živoucí rostlinu, která aranžím propůjčí zvláštní pocit tepla.

Nejspíš kvůli svému bronzovému zbarvení. Jakou k ní zvolit violku? Určitě tu se sametově vínovými okvětními lístky. Vložené do plechovek od broskví nadělají parádu, ať stojí kdekoli. Věneček z proutí podtrhne rustikální nádech a dá všem jasně najevo, že dvojice patří k sobě.

Jemný vánek, kamínky obroušené slanou vodou a bílá pěna, která je co chvíli zahaluje jako jemná krajka. Vzpomínky z dovolené u moře lze snadno promítnout do jediného aranžmá.

Dávno zapomenuté poklady z půdy stojí za to občas snést a dát jim novou šanci. Stará terina po babičce zazáří na hezky prostřeném stole jako šperk, i když tentokrát osázená zelení. Když ještě objevíte krabičku s oblázky a mušlemi z pláže, máte napůl vyhráno.

V roli mořské pěny exceluje violka ostruhatá v čistě bílém provedení. Aby byl dojem co nejbohatší, použijte nejméně dvě rostlinky, vyklopte je z obalu a pevně přitiskněte k sobě.

Řasy vyvržené z moře pro tuto chvíli supluje polštářek huseníku (Arabis caucasica), který nabízejí v oddělení skalniček. Povrch zakryjte drobnými valounky a lasturami, bez nichž se neobejde žádná mořem inspirovaná dekorace.

Zahrádku vyplňuje babiččina pestrobarevná změť květin a dědečkovo staré nářadí rozmístěné tak, aby bylo stále při ruce. Komu by se chtělo věčně hledat klubko špagátu ztracené v zahradním domku?

Přesně taková sestava vytvoří milé zátiší na stolku u skleníku, na terase, ale i u vchodových dveří. Možná vám taky připomene, jak na své zahrádce hospodařili prarodiče. O jarní barevnost se tu starají sytě žluté a temně červené violky. Všimněte si jemného, ale působivého detailu – středových oček. Jako by se kvítky domluvily a barvu si prohodily.

Violky dychtivě vyhlížejí sluníčko z vyřazené plechové krabičky, do níž jsou natěsno napěchované. Zbylé mezery a povrch vyplňuje čerstvý substrát, aby rostlinám nevyschly kořeny. U této aranže platí co je staré, to se počítá, protože jen věkem poznamenané věci důvěrně symbolizují kouzlo zašlých časů.

Barevných kombinací, které do pětičetných květů violek vkládají šlechtitelé již několik desetiletí, je bezpočet. Až jim pro svou nesmírnou rozmanitost chybějí názvy odrůd.

Díky tomu můžete violky kombinovat na tisíc způsobů, ať už podle momentální nálady, posledních trendů, barvy sousedních rostlin nebo odstínu nádoby, do které je vysadíte. S květináčem mohou buď harmonicky ladit, nebo ostře kontrastovat. Obojí přinese úspěch.

Violky milují slunce a pravidelnou zálivku. Po kratším přísušku se sice vzpamatují, ale potrvá jim, než zase bohatě rozkvetou.

Jestliže množství vody neodhadnete, použijte pouze nádobu s drenážními otvory nebo na dno navrstvěte keramzit či štěrk, aby jemné kořínky při přemokření neuhnily.

K výsadbě se hodí běžný zahradnický substrát s obsahem startovního hnojiva. Než květiny vysadíte, odstraňte z povrchu kořenového balu játrovky a jiný plevel.

Uvadlé květy neustále vyštipujte, podpoříte tvorbu dalších poupat. Poleví-li rostlina v kvetení, sestřihněte ji asi o polovinu. Nabere druhý dech a znovu vykvete.

Pak ji nechte buď vysemenit a sesbírejte semena k výsevu (pozor, od matečných rostlin se mohou nové semenáčky lišit!), nebo je zkraťte, přestěhujte do skleníku či do záhonu, kde pod vrstvou chvojí přezimují do další sezóny.

Chystáte se na jarní oslavu k přátelům nebo chcete potěšit kolegy v práci? Darujte jim violku! Nebalte ji do novin, na to je jí škoda. Daleko větší parádu nadělá v puntíkaté taštičce z květinářství.

Je z plastu, po zálivce nehrozí protečení, takže vtipně nahradí klasický obal na květináč.