Vila na okraji pozemku pochází z roku 1930. Byla několikrát přestavována a rozšiřována, vždy v původním prvorepublikovém duchu. Dnes v ní bydlí manželé Petra a Daniel Šafářovi, jejich dvě malé dcerky a také Petřini rodiče. Na návštěvu nás pozvala Petra, která nám chtěla ukázat nejen zahradu, ale i zahradní nábytek, který vytváří v přízemním ateliéru, navazujícím na vilu.

Soukromá oáza

Ještě nedávno byla zahrada polovičních rozměrů, před čtyřmi lety se ale Šafářovým podařilo koupit vedlejší pozemek, na němž stál sousedův domek. Ten byl ve velmi špatném stavu, proto jej nechali strhnout. Na jeho místě, hned u plotu, vyrostla nízká multifunkční stavba, která slouží hlavně jako garáž a sklad. Vzhledem k tomu, že ulici z jedné strany po celé délce kopíruje dům a z druhé již zmiňovaná garáž a další dvě strany směrem k sousedům jsou uzavřeny řadou tújí a hustým proutěným plotem, zahrada o 1800 metrech čtverečních zůstává ryze soukromou oázou, cizím očím těžko dostupnou. Máte-li však možnost projít vilkou až na terasu, otevře se před vámi zelená náruč zahrady, která je v tu chvíli připravena poskytovat všechny své dary.

Už z prvního pohledu je jasné, že se tady intenzivně žije. Na trávníku před domem po celé léto stojí nadzemní nafukovací bazén a také trampolína, kde mohou děvčata podle libosti dovádět. Za nimi na obě uličnice čeká pískoviště a trámová konstrukce s houpačkou, provazovým žebříkem a lanem na šplh. Pro příslušníky „důstojnějších“ věkových kategorií je připravena zavěšená lavička k posezení i pohoupání.

 

FOTO: Petr Živný

Další posezení jsme objevili pod starou třešní, jejíž větve sahají až k zemi. Za stolkem a židličkami, při pravém okraji plotu, se vlní záhon s výsadbou štíhlých stromků, rozložitějších keřů a nižších trvalek. Na jeho konci, za vzrostlou borovicí v pravém rohu zahrady, je ukryt kompost, v němž se daří bílým patizonům a oranžově zbarveným dýním. Tyhle barevné tykve jako by chtěly soupeřit s pestrými barvami glazur na keramickém „pyžamku“ , do něhož je oblečena originální socha, kterou Petra Šafářová, její autorka, pojmenovala Pohyb.

Od kompostu pokračujeme po kamenném chodníčku, který vede kolem protáhlého vyvýšeného záhonu s řadami rajčat a okurek a se zeleným kořením k přízemnímu zahradnímu domku. Původně patřil sousedovi, dnes uzavírá přímý pohled do okolních zahrad a svým nynějším majitelům slouží jako kůlna na nářadí. Díky vzorovaným záclonkám v oknech ale jako kůlna nevypadá, spíš jako domeček pro letní hosty.

 

FOTO: Petr Živný

Letní kuchyně

Stačí udělat pár kroků a jsme u letní kuchyně. Sestava do „L“ byla vyzděna z bílých a žlutých cihel, kromě skříňky na nádobí je do ní zakomponováno ohniště s polohovatelným grilovacím roštem a za jedněmi dvířky se ukrývá i lednička. Pracovní plochu lemují košíky a hrnce s bylinkami, připravenými k okamžitému použití. Kdyby však jejich nabídka nestačila, má kuchař či kuchařka další koření na dosah ruky, na nejbližším záhonu.

K letní kuchyni samozřejmě patří pořádný stůl a spousta měkce vypolstrovaných pohodlných křesílek. Stojí na ploše vydlážděné přírodním kamenem, zatímco v blízkosti kuchyně je pochozí plocha vysypána drobným kačírkem – dá se kdykoliv vyměnit či doplnit. Stín zajišťuje koruna mladého akátu a také vysunovací pruhovaná markýza, připevněná ke střešní konstrukci garáže.

Pod střechou stojí skříňky na další nádobí a náčiní a na zdi je připevněno venkovní umyvadlo, kde se dají opláchnout ruce nebo natočit voda do džbánu. Může se ale stát, že začne pršet a u stolu v letní kuchyni ani na dalších dřevěných lavičkách, rozestavěných pod rozložitými korunami ovocných stromů, úkryt před dešťovými kapkami nenajdete. Pak je nejlepší uchýlit se na krytou terásku přímo u domu, kde se dá pobýt u ohníčku v krbu.

 

FOTO: Petr Živný

Rozkvetlé stolky a lavice

V čase naší návštěvy na nás kromě laviček pod stromy čekalo i několik souprav zahradního nábytku, které pocházejí přímo z Petřina ateliéru. Každá má jiný dekor, podstata je však u všech stejná – kovovou kostru zdobí keramická mozaika. „V duchu kovářovy kobyly jsem nábytek do této zahrady ještě neudělala. Zatím jej mám v hlavě. Chci začít velkým stolem, tak pro osm až deset lidí. Jeho desku ozdobím květinovou loukou,“ plánuje výtvarnice a ukazuje jednotlivé kolekce, které hrají sytými barvami.

Petra upozorňuje, že stolky, lavice, židle, svícny, lampy, zahradní umyvadla a další doplňky můžou zůstat na zahradě po celý rok. Keramika je vypalovaná na nejvyšší možnou teplotu, tím se dosahuje maximální slinutosti a nenasákavosti střepu, a nábytek tak odolává dešti i mrazu. Ani kovové podnože nerezaví, protože mají pozinkovaný povrch. Kromě zahradního nábytku Petru baví vyrábět další umělecké předměty: vývěsní štíty, domovní znamení,mozaiky, čajové servisy a sochy z keramiky, větší plastiky vznikají většinou z kamene.

Ty hotové jsou vidět na zahradě: „Časoprostor“ – ze světlého hořického pískovce, „Torzo“ – odlitek z umělého kamene, „Rozkoš“ z dioritu, „Pohyb“ – plastika z kovu a keramiky, a „Myšlenka“ – trojice tří zamyšlených postav z pálené hlíny.

 

FOTO: Petr Živný

”Nechávám se ovlivňovat momentální náladou a vést materiálem, s nímž právě pracuji,“ vysvětluje naše hostitelka velkou šíři záběru své tvorby. Znovu se vracíme k nábytku. Která z představovaných kolekcí je u zákazníků nejoblíbenější? „Těžko říct, asi kopretinová,“ usmívá se Petra a ukazuje na jednoduchý bílý motiv, příjemně kontrastní se zahradní zelení. Ostatně o kopretinách spolu s hortenziemi a dalšími květinami uvažuje jako o motivu na stůl do této zahrady. Jistě bude stejně krásný, jako ostatní stoly, které díky šikovnosti Petry rozkvetly do krásy.