Denivky podobné liliím probarví zahradu a dlouho vydrží

Dnešní moderní kultivary mohou liliím konkurovat nejen okrasnou hodnotou a mnohdy u novinek i nemalou cenou, ale zcela jistě bezproblémovým pěstováním.

Malá exkurze do historie

Pěstování denivek začalo v Číně a tvrdí se, že prý existovalo dříve než čínské písmo. První rostliny se do Evropy dostaly zřejmě na palubách obchodních lodí z Číny.
Nejprve rozkvetly v Benátkách a v Antverpách. Jejich botanické jméno Hemerocalis pochází z řečtiny a bylo odvozeno ze slov hémera – den a kallos – krása. Dobře charakterizuje květy, které se s východem slunce otevírají a s jeho západem zavírají. Proto vzniklo i jejich české jméno: denivka.

Plnokvět hybrid Hemerocallis ´Fire Cracker´

FOTO: Jiří Antal, Právo

Obrovská pestrost

Již zmíněná podobnost s liliemi není jen tak. Rostliny jsou si opravdu příbuzné. I denivky byly řazeny do čeledi liliovitých (Liliaceae), dnes se uvádí samostatná čeleď Hemerocallidaceae. Denivek bylo v přírodě nalezeno asi dvacet druhů, které pocházejí převážně z východní Asie.

Na rozdíl od lilií, které vyrůstají z šupinovité cibule, denivky mají v zemi vřetenovitě ztlustlé kořeny. Úzké, žlábkovité listy tvoří husté trsy. Květy jsou nálevkovité, stejně jako lilie šestičetné, vyrůstající na koncích vidlicovitě větvených stonků. Květ vydrží vždy jeden den, ovšem následující den vykvétá další, což může trvat až několik týdnů. Na jednom stonku rozkvétá postupně kolem čtyřiceti květů.

Některé kultivary mají krepované okraje okvětních plátků.

FOTO: Jiří Antal, Právo

Existuje bezpočet atraktivních, velkokvětých kultivarů uváděných jako Hemerocallis x hybrida. Budeme-li dobře volit mezi kultivary, mohou nám na zahradě kvést již od poloviny května až do pozdního podzimu.

Kultivary se liší svojí vzrůstností. Trpasličí rostliny jsou jen 25 cm vysoké, nízké dorůstají výšky 50 cm, střední až 80 cm a vysoké tuto výšku překonávají. Podobně se rostliny liší velikostí květů a také tvarem korunních plátků. Ty mohou být velmi úzké, hvězdicovité, orchidejovité, kulaté nebo trojúhelníkovité. Našli bychom i kultivary s plnými květy.

Hemerocalis ´Bamba Music´

FOTO: Jiří Antal, Právo

Nejvýraznější jsou barvy květů. Existují květy zelené, bílé, žluté, oranžové, červené až fialové. Každá barva může být zastoupená v pestré škále odstínů. Nechybí ani ozdobné prvky známé u ostatních květin, jako např. lemování květů v jiném odstínu či barvě, očka, záře apod.

Pěstování

Denivka nevyžaduje pravidelnou péči jako jiné trvalky. Netrpí chorobami a většinou ani škůdci. Je nutné pro ni vybrat vhodné stanoviště – nejlépe světlé slunné místo.

Hemerocalis ´Purple Bitone´

FOTO: Jiří Antal, Právo

• Půdu před výsadbou obohatíme kvalitním kompostem nebo chlévským hnojem.

• Výhodné je mulčování, které brání vysychání půdy a růstu plevelů.

• Především na jaře, kdy se tvoří výhony, je nutná vydatnější zálivka. Další období, kdy rostliny potřebují dostatek vody, je v době před květem a v období květu.

• Rostliny vysazujeme během vegetačního období, nejlépe od května do konce září.

• Rostliny jsou dlouhověké a teprve třetím rokem po přesazení ukazují svou skutečnou krásu. Časté přesazování jim neprospívá.

Použití denivek

Denivky mají v zahradě široké využití. Můžeme je vysadit samostatně – solitérně, do skupin i do smíšených trvalkových záhonů, dobře se vyjímají také na březích jezírek, ne ale v zamokřené půdě! Kombinovat je můžeme s kosatci, kniphofiemi, popelivkou (Ligularia), bohyškami (Hosta), ostrožkami (Delphinium) a dalšími vyššími druhy.
Denivky rozhodně patří i do vázy a do květinových aranžmá. Květy sice vydrží jen jediný den, ale postupně rozkvetou všechna poupata.