Zvláště zahrádkářští začátečníci by mohli neznalostí při výsadbě vážně chybovat, a tak se na rozdíly podíváme podrobněji.

Cibule

Pravé cibule, jaké mají tulipány (Tulipa), narcisy (Narcissus), hyacinty (Hyacinthus), okrasné česneky (Allium) či lilie (Lilium), vznikly přeměnou listů nebo listových základů.

Jsou tvořeny dužnatými, vrstevnatě loženými šupinami hustě uspořádanými na podpučí (silně zkrácený stonek tvořící spodní část cibule), které mají za úkol chránit střed čili srdce cibule, kde jsou uloženy základy stonku, listů a květů.

Lilie Lilium mají cibule bez ochranného papírovitého obalu.

Lilie Lilium mají cibule bez ochranného papírovitého obalu.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Povrch je většinou opatřen jemnou, suchou slupkou (tzv. suknicí), která zabraňuje poškození a vysychání. Liliím obal chybí.

  • U cibulí lze snadno rozeznat zašpičatělý vrchol, který při výsadbě směřuje vždy nahoru a bázi (spodek), z níž se vyvíjejí kořeny.

Cibulová hlíza

Jakýmsi přechodem mezi cibulí a hlízou je cibulová hlíza, kterou mají např. šafrány (Crocus), mečíky (Gladiolus), ocúny (Colchicum), mombrécie (Crocosmia) či frézie (Freesia).

Cibule - vlevo, cibulová hlíza - vpravo

Cibule - vlevo, cibulová hlíza - vpravo

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Šafrány Crocus vyrůstají z drobných cibulových hlíz.

Šafrány Crocus vyrůstají z drobných cibulových hlíz.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Vzhledově se podobá cibuli, ve skutečnosti však jde o ztlustlou bázi stonku bez dužnatých šupin a jeden až dva pupeny na vrcholu. Vnější obal je tvořen papírovitou nebo vláknitou suknicí.

  • Při výsadbě se ujistíme, že pupeny směřují vzhůru.

Stonková hlíza

Přeměněnou, ztlustlou podzemní část stonku nebo vrchol oddenku označujeme pojmem stonková hlíza.

Stonkové hlízky bramboříků Cyclamen sázíme vzhůru nohama.

Stonkové hlízky bramboříků Cyclamen sázíme vzhůru nohama.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Tyto hlízy mají kulovitý, oválný nebo zploštělý, bochánkovitý tvar. Na jejich povrchu, který je krytý silnou pokožkou, najdeme drobná očka, z nichž raší nové výhony.

  • Při výsadbě dáváme pozor na to, aby právě tato očka mířila k povrchu. Pozor ale u bramboříků (Cyclamen), kdy platí přesný opak – pupeny patří dolů, zatímco k povrchu směřuje báze s kořínky. Stonkové hlízy mají také některé sasanky (Anemone) a hlíznaté begonie (Begonia).

Kořenová hlíza

Kořenové hlízy typické např. pro jiřinky (Dahlia), pryskyřníky (Ranunculus) či liliochvostce (Eremurus), mívají nejčastěji hvězdovitý či prstovitý tvar.

Kořenová hlíza - vlevo, oddenek - vpravo.

Kořenová hlíza - vlevo, oddenek - vpravo

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Jiřinky Dahlia jsou nejznámějšími zástupci rostlin s kořenovými hlízami.

Jiřinky Dahlia jsou nejznámějšími zástupci rostlin s kořenovými hlízami.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Vznikají přeměnou hlavních kořenů, které ztloustnou a zdužnatí. Jejich vnitřní část je celistvá (homogenní), nevrství se do šupin. Jednotlivé díly postrádající obalovou suknici mají několik oček, z nichž vyrůstají nové nadzemní části.

  • Při sázení směrujeme většinou dobře patrný kořenový krček vzhůru.

Oddenek

Oddenkem rozumíme v závislosti na druhu rostliny tenký nebo silný, masitý, plazivý stonek, který se rozrůstá vodorovně pod zemí (někdy i na povrchu půdy).

Oddenky zahradních kosatců Iris často spatříme na povrchu půdy.

Oddenky zahradních kosatců Iris často spatříme na povrchu půdy.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Oddenek neboli rhizom nese, na rozdíl od kořenů, listy (šupiny), v jejichž úžlabí se vytvářejí pupeny budoucích výhonů. Poznat jej můžeme také podle jizev vzniklých opadem starých listů. Ze spodní strany vyrůstají kořeny.

Oddenek je zásobní orgán typický pro mnohé rostliny, např. zahradní kosatce (Iris), dosny (Canna), konvalinky (Convallaria), některé begonie a bambusy.