Článek
Adaptovaný byt je výjimečný už jenom svou dispozicí. Velký je 80 čtverečních metrů. Jeho největší místností je ložnice.
„Chtěl jsem, aby ložnice nabízela výhled do zahrady. A zároveň, aby nebyla jen místem, kde se spí. To je trochu málo. V této ložnici je možné trávit čas i přes den, například četbou. Anebo si sem člověk může pozvat i své nejbližší přátele, usadit se s nimi v křesílku a povídat si,“ vysvětluje Jiří.
V kuchyni s jídelnou jsou ponechané parkety.
Práce na kompletní proměně bytu, kde bylo třeba rekonstruovat podlahy, obnovit a znovu rozvést veškeré instalace, vymalovat a obložit zdi atd., trvaly nakonec tři roky. Svůj čas si vybralo rovněž zařizování. Jistotu měl majitel, stavebník a designér v jedné osobě zpočátku hlavně v tom, jak v novém bytě zařídí právě zmiňovanou ložnici.
„V našem bytě jsme měli ložnici ve stylu Ludvíka XVI. Rozhodli jsme se ji dceři věnovat jako dar. S tím, že my se ženou si pořídíme něco jiného. Dcera se nejprve trochu bránila, ale já ji přemlouval, aby to alespoň zkusila. Nakonec si na ni nejenom zvykla, ale je z ní nadšená,“ pochvaluje si svůj krok Jiří.
Původní dvoukřídlé dveře předchozí majitelé nechali kvůli úspoře místa vyměnit a nahradili je jednokřídlými. Majitel je proto vyměnil a nechal vyrobit takové, které budou odpovídat původnímu duchu.
Romantický, a zároveň historizující styl ložnice pak v podstatě určil i ráz ostatních místností bytu, přestože každá má svůj vlastní charakter.
„Výsledek je kompromisem mezi tím, co jsem si vymyslel já a co si přála dcera Markéta. Myslím, že se nám nakonec vždy podařilo jednotlivé prvky k sobě dobře sladit. Tak, že to dohromady funguje a že se člověk v bytě cítí příjemně. To považuji pokaždé za nejdůležitější,“ říká Jiří, který už v minulosti zařizoval dva byty.
„Pokaždé si říkám, že už je to naposled, že už do toho znovu nepůjdu, ale pak se do toho stejně pustím. Na konci, když je dílo hotovo, cítím, že mě to vlastně nesmírně baví,“ usmívá se.
Každá z místností je zařízena v trochu jiném stylu. Všechny ale propojuje historický duch.
Interiér je zařízen v jemně eklektické směsi romantického stylu, secese a empíru.
Podobně jako ložnice, i koupelna má okno vedoucí do zahrady. Její dominantou je nově adaptovaná modrá litinová vana z roku 1924. Původně Jiří zvažoval, že ji umístí volně do prostoru, nakonec se ukázalo mnohem praktičtější posunout ji až ke zdi. Vypadá tam mnohem lépe a zároveň také nemusel řešit samostatně stojící baterii.
Navíc, díky zvolené barvě působí v bíle a růžově laděné koupelně jako přirozený centrální prvek.
Část stěny v obývacím pokoji zdobí zbytky předchozích výmaleb, ovšem elegantně obnaženýcha zakonzervovaných.
Každý kus nábytku a interiérový doplněk byly vybírány s velikou pečlivostí.
Jiří při rekonstrukci věnoval pozornost každému detailu. Chtěl, aby na všech prvcích vyniklo řemeslné umění jejich tvůrců. Například stará a poněkud nefunkční okna dal pečlivě opravit a repasovat. Dal vyniknout původním mosazným olivám i dalším kovovým prvkům oken, čímž podtrhl dobu jejich vzniku, nyní jsou stylové a původní.
Podobný přístup objevil na jedné ze svých cest do Německa. Zrovna tak pečlivě přistupoval k rekonstrukci dřevěných podlah. Záměrně je nenechal zbrousit úplně do hladka, protože pak by vypadaly spíše jako plovoucí než tradiční historická dřevěná podlaha. Zdráhal se dokonce nechat položit v bytě i parkety, nakonec ale neměl jinou možnost v jídelně a v předsíni.
Dominantou růžovo bílé koupelny je modrá litinová vana z roku 1924.
Své si Jiří užil také s dveřmi v bytě. Jak bývalo kdysi zvykem, byly všude původně velké, dvoukřídlé. Následující generace obyvatel jimi ale v zájmu získání více místa v místnostech pohrdla a nahradila je jednokřídlými, navíc typizovanými, průmyslově vyráběnými. To, že se k posledním zbývajícím dvoukřídlým pranic nehodí, nikoho evidentně netrápilo.
Majitel bytu je tedy nechal všechny odstranit. Rozšiřovat dveřní otvory na původní velikost nemělo smysl, a tak nechal alespoň zhotovit nové dveře tak, aby co nejlépe ladily s původním stylem a napodobovaly jej. Hezkým detailem jsou secesně vyhlížející nové vitráže v jejich křídlech.
Hlavní místností domova je prostorná ložnice s oknem do zahrady.
Velkou zajímavostí je pak nástěnná abstraktní „malba“ v obývacím pokoji. Vznikla unikátním způsobem - smýváním předchozích vrstev nátěrů do různých hloubek a následnou penetrací celku. Neméně zajímavým detailem je pak skleněná mozaika lemující okna.
Zařízení ložnice věnoval otec své dceři jako dar ze své domácnosti.
„Domnívám se, že se dnes vytrácí umění žít a užívat si svůj domov, svůj byt. Mnoho lidí se domů chodí především vyspat. A svému uspěchanému tempu podřizují i charakter svého bytu. Jako by si ho nechtěli ani užít. I svou dceru jsem musel nejprve naučit, že v takovémto bytě se spousta věcí dělá jinak. A většinou je to pracnější a zabere to i více času. Ale odměnou je jí ta krása a ten příjemný pocit v něm.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.
Často jde i o naprosté detaily, které jsou ale pro tento styl bydlení nezbytné. Jako například váza s květinami. V tomto bytě prostě nemůže chybět. Ale musíte se pak o ty květiny starat, pečovat o ně, aby byly po celou dobu, než odkvetou, hezké a opravdu dokreslovaly tu atmosféru, tu pohodu,“ uzavírá Jiří.
