Novostavba ve tvaru hranolu přirozeně zapadla do jihočeského prostředí

Obdélníkový půdorys, jednoduchá logická konstrukce, orientace rovnoběžně s vrstevnicemi a za domem obytný dvorek chráněný před pohledy i větrem, to byla přirozenost tradičních podhorských chalup.

„Dalším důležitým inspiračním zdrojem, který se projevil na vzhledu fasády, je blízký les. Svislý prkenný obklad fasády i nepravidelné vertikály francouzských oken mohou evokovat pohled mezi kmeny stromů,“ říká architekt Jaromír Veselák z plzeňského ateliéru.

Tímto způsobem les pomyslně sestupuje na louku, kde se původně rozkládaly pastviny barokní usedlosti s malebným názvem U lípy.

„Do koncepce domu tedy promlouvá genius loci původního příměstského bydlení v krajině i čistě přírodní kontext místa.“

V počátečních úvahách sice byla i rekonstrukce historického stavení v sousední vsi, ale manželé ve středních letech si záhy uvědomili svoje časové i finanční priority a rozhodli se pro nový domov.

Namísto nákladné rekonstrukce rodového statku zvolili stavbu na míru, jež lépe odpovídá jejich aktivnímu životnímu stylu. Přestože od první myšlenky k realizaci rodinného domu uběhlo pár let, na dlouhodobém procesu bylo důležité právě zrání představ investorů i postupná proměna potřeb rodiny.

„Klienti stavěli déle, než je obvyklé,“ říká architekt Veselák, „ale až díky zkušenostem s dalšími projekty jsem si uvědomil, že v jednom ohledu byli výjimeční – dokázali žít po celou dobu příprav i realizace stavby naplno, jako rodina,“ dodává.

Na běžné zděné konstrukci s venkovním zateplením na první pohled zaujme modřínová fasáda z překládaných prken. Rovnou jednoplášťovou střechu s vrstvou kačírku, viditelnou i z nadhledu, plánují majitelé do budoucna zatravnit a tím vrátit zastavěnou plochu přírodě.

Struktura přírodního materiálu fasády se propisuje do otisků bednění na monolitických stropech interiéru a severní betonové stěně stavby. Neošetřený sibiřský modřín obálky domu časem zešedne a získá stejný neutrální odstín.

Přirozeným stárnutím se dům zapojí do prostředí jako celistvý, barevně i hmotově kompaktní objekt, k jehož jednoduchému půdorysu nejsou přičleněny žádné dodatečné stavby: technická část se zapojila do celkové hmoty objektu – technické místnosti, sklep, garážové stání pro dvě auta jsou přiřazeny k obytné části jako u tradičních staveb a esteticky nenarušují dojem jednoduchého hranolu.

Terénní konfigurace se promítla i do dispozičního uspořádání domu – společenská část, obvykle umístěná v přízemí, obsadila první patro. Prohození klasického uspořádání intimní a společenské zóny má svůj logický důvod.

Přístupová cesta vede shora, do domu se tedy vstupuje přes pobytový dvorek, krytým zádveřím přímo do horního podlaží. Zde se také nachází prosvětlený společenský prostor kuchyně, jídelny, obývacího pokoje a také záložního hostinského pokoje s příslušenstvím.

Ze vstupní haly s vestavěnou skříní klesá schodiště do klidnější části domu s ložnicí, dětskými pokoji, místností určenou k oddychu a koupelnou.

Zasazení objektu do svahu chrání klid přízemí, potlačuje ze tří stran jeho okenní otvory a obrací výhled směrem do údolí, na město. Bezpečné založení částečně zahloubeného domu na vodotěsné vaně dává dostatečnou záruku proti vzlínání vlhkosti ve stěnách.

Obě podlaží stavby jsou odlišena nejen různým vztahem vůči terénu, výhledem, orientací oken a z toho vyplývající světlostí vnitřního prostoru. Jejich rozdílnost podtrhuje také podlahová krytina.

První patro a koupelna jsou obloženy trachytem – přírodním kamenem příjemným na dotyk, jenž velmi dobře vede teplo podlahového vytápění vytvořené tepelným čerpadlem. V intimní zóně zvolili majitelé spolu s architektem marmoleum v zelenavém odstínu.

Na celkovém odlehčeném dojmu z interiéru má velký podíl kombinace jemných barevných tónů – bílých stěn, betonových stropů, světlých podlahových krytin i nábytku z vesměs světlé barevné škály. Lehce proteplený dojem mu dodávají modřínové rámy oken a venkovních dveří spolu s jednotlivými solitéry a ojedinělými stěnami s dřevěným obložením. Doplňují je originály obrazů, jejichž barvy můžeme najít i na tkaninách sedacích souprav obývacího pokoje.

Ačkoli se na vybavení interiéru vize architektů podílela jen částečně, podařilo se majitelům uchovat jeho jednoduchý střídmý a zároveň domácký ráz, kdy na vlastní zabydlenosti prostoru má zásluhu především paní domu.

Začala už během studií autora projektu. Tehdy byli mladí manželé z okruhu jeho blízkého příbuzenstva okouzleni představou domu zahloubeného do svahu.

Vzhledem k časově náročným změnám územního plánu daného pozemku i dalším životním okolnostem měl však projekt možnost vyzrát a proměnit se do stávající příjemné a snadno udržovatelné podoby.

„Realizace se protahovala i proto, že stavba domu nebyla prioritou zadavatele. Důležitější bylo v daném časovém období vést aktivní život, věnovat se cestování, dětem a jejich zájmům. Z tohoto hlediska byl výhodnější byt přímo v centru malého města. Dnes, kdy děti studují mimo domov, mají všichni členové domácnosti příjemné zázemí s dostatečným soukromím a rodiče si mohou užívat přírody s krásným výhledem na město,“ říká architekt.

„Majitelé si doslova užívají bylinkovou zahrádku, společnost přátel při grilování na kryté terase i nečekané návštěvy divoké zvěře pod okny stavení. Nejdůležitější je nakonec vždy atmosféra domu, kterou vytvářejí jeho obyvatelé. Stavba sama je jen obalem toho, co místu vtiskne jejich osobnost.“

„Navrhovat dům pro blízké členy rodiny je na jednu stranu velmi zavazující, na druhou zde od začátku funguje jakási základní důvěra a porozumění, které je s novými klienty nezbytně nutné teprve najít. V každém případě však jde především o příležitost ke společnému poznání, setkávání a tvoření. A to platí jak pro lidi blízké, tak pro klienty zatím neznámé.“

 Daniela Rígrová,více na www.mujdum.cz