Článek
Baťa byl učebnicovým příkladem úspěšného muže. Vybudoval svůj světoznámý obuvnický podnik v průběhu třiceti let od velmi skromných začátků. Při řízení podniku uplatnil znalosti ze svých pracovních pobytů v USA. Aplikoval nejnovější poznatky svého oboru a obklopil se řadou předních odborníků.
V meziválečném období vznikl ve Zlíně koncern, expandující do celého světa v obuvnické výrobě i v řadě odvětví, potřebných pro její rozvoj. Není tak divu, že Baťova vila odrážela úspěch svého majitele.
Dobový snímek ukazuje původní zařízení interiéru vily.
Autorem původního projektu vily byl vizovický stavitel František Novák. V průběhu stavby se ale Baťa obrátil na významného architekta Jana Kotěru.
V roce 1911 Kotěra změnil vnější podobu i dispozici celé vily. Stavbu doplnil vížkou a čestným dvorem a symetricky ji rozdělil. Navrhl dvě nadzemní podlaží, střechu s podkrovím a střešní vyhlídkou.
Vila zaujme svými kvalitními uměleckými detaily.
V domě se prolíná neoklasicistní styl obracející se k řecké a římské architektuře s prvky anglického rodinného domu.
V přízemí byla společenská část s centrální halou a v patře vlastní rodinné bydlení s obytnými pokoji.
Na hlavní halu navazoval z jedné strany kulečníkový pokoj a dámský salon a z druhé velká jídelna se zimní zahradou.
Známý československý podnikatel před svým domem.
Architekt Jan Kotěra byl na přelomu minulého století vůdčí osobností českého uměleckého života a zakladatelem české moderní architektury. Přišel do Prahy jako jeden z prvních absolventů ateliéru známého vídeňského architekta Otto Wagnera. Kotěra ovlivnil řadu významných českých architektů první poloviny 20. století.
Po roce 1945 byla vila znárodněna a došlo k devastaci exteriéru i interiéru. Nákladná rekonstrukce probíhala od roku 1989 po jejím navrácení synovi Tomáše Bati.
Vila slouží veřejným podnikatelským, vzdělávacím a společenským zájmům. Po rekonstrukci byla oficiálně otevřena v roce 1998.
