Stavět nejdřív nechtěli. Nakonec mají dům s osobitým duchem

Parcela se sice nacházela na klidném, téměř ztraceném kraji obce, zarostlý severní svah ne nepodobný divočině v sousedství hřbitova však na první pohled mnoho optimismu u potenciálních stavebníků nevzbuzoval. Zřejmě proto dlouho čekal, až si najde svého kupce.

„Nejdříve jsme chtěli koupit hotový rodinný dům, nic vhodného jsme ale dlouho nemohli najít,“ uvádí paní domu.

„Toto místo jsme objevili náhodou. Milujeme klid a stín. Zákoutí vedle hřbitova, pod mohutnými starými duby a javory nás oslovilo a dodnes nás okouzluje hlubokou, téměř meditativní atmosférou.“

Představovali si přízemní moderní dům, s bezbariérovým přístupem a obytnými místnostmi orientovanými do zahrady. Návrh jeho konkrétní podoby svěřili architektům Martinu Karešovi a Robertu Raisovi z ateliéru Europrojekta.

Polohu v severním svahu architekti využili jako určitou výhodu. Převýšení umožnilo vybudovat pod severní částí domu suterén v úrovni ulice. Je zde technické zázemí, herna, garáž a kryté garážové stání, odlehčující hmotu stavby. Automobily sem vjíždějí branou přímo z veřejné komunikace.

K hlavnímu vstupu do domu, který se nachází o podlaží výše v severovýchodním nároží domu, vede rampa ze strany od hřbitova. Za vstupní halou se cesty domem rozdělují.

Dispozice je koncipována do tvaru písmene L tak, aby všechny obytné místnosti byly orientovány na terasu na jihozápadní straně. Ta je chráněna ze dvou stran domem, příjemně zastíněna a představuje jakýsi malý ráj, kam celá rodina uniká před vnějším světem.

Severní část domu tvoří společný obývací prostor – kolem kuchyně a vestavěného bloku zázemí se prochází do jídelny a relaxační zóny s krbem a sezením. Východní „křídlo“ tvoří 3 ložnice se šatnami, malý pokoj pro hosty a hygienické příslušenství.

„Koncept, blížící se bungalovu, byl samozřejmě vzdálen zdejší regulaci, která – jak je obvyklé – v malé obci ‚káže‘ tzv. tradiční ráz a sedlové střechy. V okolí ale již vyrůstá moderní výstavba a zdejšímu starostovi se náš návrh líbil, takže se nakonec podařilo jej prosadit,“ vysvětluje architekt Martin Kareš, spoluautor návrhu domu.

Svěřit návrh stavby i vybavení interiéru témuž autorovi, jak bývalo dříve zvykem, se osvědčilo. Jednota vnějšího a vnitřního prostředí a vztah k přírodě vyzařují jak z exteriéru, tak i z interiéru domu.

Přispívá k tomu také volba kvalitních přírodních materiálů a důraz na praktické detaily a perfektní řemeslné zpracování. V celém domě vládne jedna základní barevná linie – kombinace kaštanově hnědého a smetanově bílého odstínu.

Na míru vyrobené dveře a nábytek krášlí pečlivě vybraná dýha mango, podlahy jsou z ušlechtilého tropického merbau. Materiál na mramorové dlažby a obklady si majitelé sami vybírali v italském lomu. Zemitou atmosféru dolaďuje nepřímé osvětlení, rafinovaně integrované do sádrokartonových stropních podhledů.

Nábytek ale není v interiéru dominantní. „Výhled do zahrady ‚naplňuje‘ dům

natolik, že zařízení jsme si přáli čistě účelné,“ říká paní domu. „Již při návrhu se ale počítalo s našimi oblíbenými obrazy, protože člověk má svému domovu vdechnout sám sebe.“

Rodinná vila byla postavena s odkazem na funkcionalistické tradice, a to včetně dispozičního řešení.

„Snažili jsme se rozdělit objekt na část společenskou a část soukromou, a to tak, aby se svým životem navzájem nerušily a přitom oba světy spolu žily v blízkém vztahu. Tvar vily je pojat jako jednoduchý průnik kubických hmot, a to s ohledem na principy energeticky pasivních staveb,“ říká Martin Kareš.

Za touto zdánlivou jednoduchostí stojí promyšlený koncept reagující na světové strany a svažitost pozemku. Po výtvarné stránce má stavba pokračovat v tradici funkcionalistické architektury s důrazem na otevřený prostor rodiny, který se volně prolíná s okolní obytnou zahradou. Prostory vnitřní a vnější do sebe nenásilně vstupují a navzájem se ovlivňují v každou denní či roční dobu skrze prosklené plochy.

 www.mujdum.cz