Článek
Na začátku 20. století představoval jednu z hlavních lokalit, kam se soustřeďovala nová budějovická výstavba, prostor u jihovýchodního okraje bývalého středověkého města mezi řekou Malší a korytem Mlýnské stoky.
V letech 1912-1913 v této lokalitě vyrostla vila Ernestiny Westenové, majitelky jedné z budějovických smaltoven.
Fasádu vily zdobí decentní dekorace vyškrabávané v omítce.
Vypracování projektu svěřila klientka dvojici vídeňských architektů Hansi Dworzakovi a Pompeo rytíři von Wolffovi. Zatímco von Wolff byl na vídeňské architektonické scéně tehdy neznámým autorem, Dworzakovo jméno se spojovalo se souborem vídeňských nájemních domů, jejichž hlavní strany ozvláštňovaly dominantní výstupky. Ty jsou typické i pro tuto stavbu.
Vila má prvky inspirované středověkými motivy
Vázy na zábradlí terasy v patře, ale i závěsy vyškrabané v omítce a použité na několika místech průčelí a v okenních parapetech odkazují na novoklasicistní styl tehdejší vídeňské architektury inspirovaný středověkými prvky a zdůrazňující tvarovou střízlivost a jednoduchost.
Stavbu na některých místech zpestřuje přiznané trámoví.
Nicméně až na několik těchto detailů jsou hlavní strany vily holé, členěné jen rozměrnými okny. Celkový výraz vily se tak svou tvarovou střízlivostí blíží k proudu architektonické moderny.
Interiér haly byl v souladu s tehdejšími trendy obložen kvalitním dřevem.
K severozápadnímu nároží vily byl připojen domek vrátného a přízemní objekt s garáží, stájí, místností na nářadí a místností na uložení postrojů.
Na vilu navazovala rozlehlá zahrada, kterou rozděloval na dvě části chodník krytý pergolou. V severní části zahrady byl umístěn tenisový kurt, po jeho východní straně byl dokonce i kuželník.
