Článek
Splnil dům vaše očekávání, nebo jste ho museli hodně předělat?
Dům bylo třeba kompletně zrekonstruovat, exteriér i interiér. Ale stálo to za to! Vše ale začalo neuvěřitelnou náhodou. Asi před rokem volala sousedka, že je tu dům na prodej, jestli se nechceme podívat.
Přestože byl dům postavený ve stylu, který neodpovídal našim představám, místo a výhledy do krajiny byly tak úžasné, že jsme neodolali. Po narození druhé dcery a s rozrůstajícím se podnikáním manžela nám už třípokojový byt nestačil.
Manžel vždy toužil po vlastním domě, ale hlavním impulzem pro změnu byla potřeba, aby každá dcera měla vlastní pokoj a manžel své zázemí, kam se může nerušeně zavřít a věnovat se práci.
Z původně plánované částečné úpravy domu se nakonec stala rekonstrukce kompletní. Architekt Martin Frank se snažil dispozici domu upravit tak, aby byla úspornější, bylo třeba vyhnout se hluchým místům – například celému otevřenému schodišti a nevyužitému prostoru pod ním ap.
Kdo z vás tíhne ke stylu, který jste zvolili?
S manželem jsme se shodli. O bydlení jsme se vždycky hodně zajímali a doma se nám stále vršily časopisy věnované této problematice. Manžel se rekonstrukcí domu velmi zabýval a interiérů, které vytvořil architekt Martin Frank, jsme viděli hodně. Ostatně v jednom takovém domě žije spokojeně i moje sestra. Volba byla tedy jasná.
Architektovi jsme plně důvěřovali a některé detaily s ním průběžně konzultovali. Vzhledem k orientaci našeho obývacího prostoru směrem na východ jsme požadovali interiér hodně světlý, útulný, teplý a vybavený přírodními materiály – hodně jsme využili dřevo a len.
Vyměnili jsme okna, některá rozšířili, aby zde byl dostatek světla.
Děvčatům se nakonec jejich sen splnil, každá má svůj pokoj a manžel pracovnu.
Tak jsme to plánovali. Holky mají své pokoje v patře a každá také vlastní šatnu. Pokoje mohly být ještě větší, ale považuji za velmi praktické rozhodnutí vetknout mezi ně šatny. Kdyby měla každá v pokoji podél zdi skříně, připravili bychom je o zeď, kterou bylo možné využít jinak.
Tereza se Zuzanou mohou být spolu, ale také mají své soukromí, což ocení jistě víc, až budou starší. Kromě jiného zbožňují závěsná křesla, v nichž se často houpou.
Manžel má pracovnu a veškeré své zázemí v přízemí domu a já zase v patře. Vyšli jsme z dispozice domu, která to tak nabídla, a maximálně nám vyhovuje. Jsem také moc ráda, že máme koupelnu s oknem. Je to praktičtější, proudí sem denní světlo.
Kuchyň je pravděpodobně zhotovena také na míru?
Ne, ale je uspořádaná podle návrhu architekta, je praktická a moc oceňuji, že odtud vidím přes jídelnu až do zahrady, že mám kontakt s rodinou. V kuchyni člověk přece jen stráví hodně času.
Přáli jsme si otevřený společenský prostor a také krb. Skvělý je i kulatý stůl, který sem příjemně zapadne, a rozhodně u něj máme větší pocit soudržnosti, než bychom měli u stolu hranatého. Také jednotlivá místa u kulatého stolu vnímáme jako rovnocennější oproti stolu hranatému.
Doplňky jste si vybírali sami?
Doplňky považuji za velice důležitou součást interiéru, vdechnou mu duši. Myslím, že nejen vhodně zvolený doplněk, ale i jeho umístění rozhoduje o celkovém pocitu. I v tomto ohledu jsme se plně spolehli na nám blízký vkus pana architekta.
Několikrát jsme navštívili obchod Deconcept ve Zlíně, který mě naprosto okouzlil nejen krásnými věcmi, ale i příjemnou atmosférou. Osobně jsou mi velmi příjemné předměty s kruhovým půdorysem – stolky, světla, dřevěné kolo z indického povozu i mlýnský kámen.
Místo obrazů jsme zvolili černobílé fotografie Sebastiaa Salgada. Velmi jsem si také oblíbila dřevěné okenice, které dekorují jídelnu.
Co všechno zbývá dokončit?
Zbývá dokončit několik drobností v manželově pracovně. Spoustu práce ovšem vyžaduje zahrada.
Na dokončení čekají i terasy. Jsou tady celkem tři – východní s pergolou, jižní, kterou lze propojit s jídelnou, a západní při vstupu do domu. Ještě bych také ráda doplnila černobílými fotografiemi schodiště. Se soukromými fotografiemi ale počítám jen v ložnici.