Článek
Před odbornou porotou se objevily opravdu pozoruhodné návrhy z dílen architektů, designérů a umělců z 83 zemí světa. Některé vize připomínají medúzy, jiné včelí plástve a další jsou tak vzdálené všemu dosud známému, že by se dobře vyjímaly ve sci-fi filmu z nějaké velmi vzdálené galaxie. Velké množství projektů se zaměřovalo na řešení ekologických problémů dnešního světa a zároveň nabízelo nové prostory pro život stále rostoucí lidské populace.
První místo získal návrh Američana Dereka Pirozziho s názvem Polární deštník. Jeho mrakodrap deštníkovitého tvaru je určen do arktických oblastí, kde obnovuje ledový příkrov. Deštník snižuje teplotu povrchu pod sebou, a tím zmrazuje mořskou vodu. Je vybaven desalinizační jednotkou a zařízeními využívajícími solární energii. Objekty by měly sloužit zároveň jako eko-turistické atrakce.
Stavebnicový systém obytných buněk se může v průběhu času vyvinout v opravdu bizarní útvary...
Na druhém místě skončil návrh dvojice francouzských designérů Dariuse Maïkoffa a Elodie Godo nazvaný Mrakodrap Fobie. Jde o možné řešení, jak revitalizovat opuštěné průmyslové zóny v Paříži.
Podstatou je geniální stavebnicový systém z prefabrikovaných bytových jednotek. Jeho variabilita umožňuje nejen přizpůsobení jednotlivých částí různým potřebám a programům, ale především rozvoj a vývoj celku v průběhu času.
Tam, kde se města nemohu už dále rozvíjet do šíře, začala by zabírat také prostory nad sebou.
Třetí místo porota udělila návrhu, jehož autory jsou Ting Xu a Yiming Chen z Číny. Projekt nese název Park světla. Jde o vznášející se mrakodrap, který má velkým městským aglomeracím umožnit další rozvoj, tentokrát směrem do oblak. Objekt je vybaven veškerou potřebnou infrastrukturou, obytnými i komerčními zónami a samozřejmě čtvrtěmi pro relaxaci a volný čas.
Kromě tří prvních míst porota magazínu eVolo udělila dalším 24 návrhům čestná uznání, z nichž vybíráme několik nejzajímavějších.
Z Číny pochází i návrh těchto medúz, které by se měly vznášet 200 až 300 metrů nad zemí, kde by odstraňovaly kyselost z ovzduší.
Podle tohoto japonského konceptu se budou nároky na využití stávajících budov neustále zvyšovat. Místo bourání existujících nepostačujících objektů se vytvoří nové struktury s vlastním využitím, které jimi budou prorůstat a zároven je zpevní.
Městské žížaly fungují jako jejich přírodní předobraz - zpracovávají odpad města (ve spodní části), přetvářejí jej na biomasu, a tu využívají jako zdroj energie i jako hnojivo ve vrchní části, kde se pěstují plodiny a stromy čistící městský vzduch.
Vulkánoelektrická maska má v době erupce zachycovat popílek, aby se nedostával do ovzduší. Zároveň má celý systém fungovat jako velká elektrárna přeměňující teplo vulkánu na elektřinu.
Projekt z Jižní Koreje se zaměřuje na Velký pacifický odpadkový pás. Obrovské množství odpadu, jež se zde hromadí, by mělo sloužit jako základna pro vybudování tzv. sedmého kontinentu - plujícího města.