Věž sila, které fungovalo do konce socialismu, si Radim Králík vyhlédl jako ideální místo pro vybudování atypického bytu již před několika lety. Na silo jeho firma kdysi vyvěšovala reklamy. Když se dozvěděl, že je na prodej, koupil ho. Získal tím lukrativní místo téměř v centru Olomouce.

"Chtěl jsem zůstat ve městě. Nevyhovuje mi velká zahrada u domu, nemám rád sekání trávy. Doma jsem rád v centru. Mám to kousek třeba do divadla, navíc děti chodí do školy a mají kroužky a nechtěli jsme jim dělat taxikáře," řekl majitel bytu.

Stavba připomínající lidem orlí hnízdo totiž sbírá jedno ocenění za druhým.:. Stavba připomínající lidem orlí hnízdo totiž sbírá jedno ocenění za druhým.foto: ČTK

V silážní věži, kde se poté skladovala řepka, se zachovala původní výška objektu. Architektům Szymonu Rozwalkovi a Tomáši Pejpkovi posloužila jako podstavec, na který posadili vilu - bílošedou kostku s proskleným obytným prostorem a terasami.

Rodina při cestě domů urazí z přízemí každý den výtahem téměř tři desítky metrů. Kdyby bydleli v paneláku, bylo by to zhruba deset pater. Vystoupat se dá, v případě dobré fyzičky, i po schodech silážní věže. "Ta poloha je fantastická. Ten výhled se nedá koupit," míní olomoucký podnikatel. Podotkl, že než se začalo se samou stavbou, odbouralo se odtud na 240 tun betonu.

Interiér odráží vzpomínky z cest

Atypické řešení má i interiér bytu vybudovaného na vrcholu silážní věže. Odráží se v něm i inspirace z cest, které Králík absolvuje po světě. Skleněný průhled v podlaze prvního patra zachycuje vzpomínky na Írán, na terase lákají k usednutí houpací křesla z Kostariky, v obývacím pokoji stojí originální širokoúhlý krb.

Z balkónu, který je po všech stranách obytné budovy, je výhled na centrum Olomouce z výšky zhruba tří desítek metrů, pod bytem se jim přitom nacházejí zachované skladovací prostory sýpek. Neobvyklý počin oceňují i odborníci. :. Z balkónu, který je po všech stranách obytné budovy, je výhled na centrum Olomouce z výšky zhruba tří desítek metrů, pod bytem se jim přitom nacházejí zachované skladovací prostory sýpek. Neobvyklý počin oceňují i odborníci. foto: ČTK

Milovníky literatury nadchne i zhruba šestimetrová knihovna patřící původně Oldřichu Králíkovi, jednomu z nejvýznamnějších filologů a literárních historiků, který byl dědečkem Radima Králíka.

V celém bytě, jehož podstatnou část tvoří okna, přitom návštěvník nenajde ani jednu žaluzii či záclonu. S případným voyerstvím zvenčí si jeho obyvatelé hlavu nelámou. "Byt je řešen tak, že sem z ulice nejde vidět. Udělal jsem vše pro to, abychom záclony neměli," podotkl Králík.

Výhled a absolutní ticho

Jeho žena Barbora se dvěma dětmi si na nezvyklém bydlení pochvaluje především výhled a absolutní ticho. Paradoxně vybudováním bytu na betonovém silážní podstavci docílili samoty uprostřed města. Pomáhají tomu i speciální skla, která zabírají 200 metrů čtverečních plochy.

"Jsou nejen bezpečnostní, ale mají i velkou tepelnou izolaci, jsou protihluková a jejich speciální povlak odráží infračervené záření, takže tady nejsme jako ve skleníku," doplnil majitel bytu, který kromě rodičů a dvou dětí sdílí také kočka a králík.

Přímo na vrcholu staré silážní věže nedaleko centra města si vybudovali bydlení manželé Barbora a Radim Králíkovi z Olomouce.:. Přímo na vrcholu staré silážní věže nedaleko centra města si vybudovali bydlení manželé Barbora a Radim Králíkovi z Olomouce.foto: ČTK

Na své by si v domě přišli i milovníci technických památek. Hned v přízemí například narazí na původní výtah, pomocí kterého se spouštěli pracovníci do skladovacích buněk.

V objektu se stále nachází obrovské množství skladovacích prostor, sýpky i podzemní prostory, kde se nacházela turbína. Majitelé domu si nemohou rozhodně stěžovat ani na nedostatek sklepení. Vinný sklípek se tady však zřejmě nikdy neuchytí. "Jsem spíš konzument než skladovač," dodal s úsměvem Radim Králík.