Článek
Ano, je to ta „fólie“, která se ve většině případů dává pod skládanou krytinu. Bohužel jí v současnosti každý výrobce, stavební firma a často i projektant říká jinak.
Pro potřeby našeho článku se budeme držet pojmu, který používá platná norma ČSN 73 1901 Navrhování střech. Tato vrstva by měla doplnit „netěsnou“ skládanou krytinu a společně s ní zabezpečit hydroizolační funkci střechy.
Tedy, podle nás správný a normou používaný název je „doplňková hydroizolační vrstva“ (DHV).
I takto může být ve střeše realizována „vodotěsná vrstva“.
Je potřeba si uvědomit, co od této fólie – DHV - vlastně chceme. Za prvé chceme, aby 100% odvedla vodu, která se dostane pod krytinu nebo její detaily. Z tohoto pohledu musí být fólie vodotěsná (nesmí v ploše propouštět vodu) a hlavně musí být všude (ve všech detailech a spojích) provedena tak, aby byla těsná a odváděla vodu ze střechy. Tento celkem evidentní požadavek je ale často zanedbáván a způsobuje jednu z nejčastějších „bolestí nemovitostí“.
Řada stavebních firem si to bohužel neuvědomuje a 100% vodotěsnosti a odvodnění této vrstvy nevěnují velkou pozornost. Na střeše při odkrytí krytiny pak můžete vidět místa, kde je fólie protržena, zmuchlána, neodvodněna apod.
| Jaké jsou signály rizika, že DHV nefunguje jako hydroizolace |
|---|
| Dolní okraj fólie v šikmé střeše pod krytinou není podložen samostatným okapním plechem. |
| Fólie je v šikmé střeše pod krytinou pronesena (pytel) za bedněním okapu. |
| Fólie je v šikmé střeše pod krytinou v kontaktu se zakládací latí krytiny (lať uzavírá vstup vzduchu do mezery mezi krytinou a pod ní umístěnou fólií). |
Druhý požadavek, který od materiálů na DHV u v současnosti prováděných střech běžně chceme, je bohužel trochu v rozporu s prvním požadavkem. Kvůli správnému „tepelně technickému režimu“ střechy, kvůli tomu, aby v zimě nekondenzovala ve střeše vodní pára (podrobnější vysvětlení, jak střešní skladba má fungovat si necháme na některý další článek seriálu Nemoci nemovitostí) potřebujeme, aby DHV ve střechách s „běžnou“ skladbou ve vysoké míře propouštěla vodní páru – měla vysokou „difúzní propustnost“.
Proto se v této době běžně používají jako DHV vysoce sofistikované materiály, které díky své struktuře (většinou jsou tzv. mikroporézní) nepropustí vodu, ale propustí vodní páru.
Tenký materiál DHV bývá často při dalších pracech na střeše poškozen a nikdo už neřeší jeho opravu.
Tyto materiály jsou ale relativně „nové“ – ve větší míře a za rozumných cenových podmínek se na trhu vyskytují od přelomu tisíciletí a bohužel se ukazuje, že v některých případech požadovaná vodotěsnost může být vlivem špatné aplikace či podmínkami ve střeše znehodnocena. A to je další závažná bolest, která dokáže potrápit obyvatele podkrovních bytů.
DHV podléhá ve střeše změnám teplot, působení vlhkosti prostupující střešní skladbou a v době montáže je po určitou dobu přímo vystavena povětrnostním podmínkám a UV záření.
Pozor na přístup světla a s ním UV záření
U působení UV záření je třeba se trochu pozastavit. Mnoho domů se rekonstruuje tak, že se opraví krov a položí nová krytina spolu s DHV. Teprve po čase se realizují vnitřní vrstvy střešní skladby (tepelná izolace, parozábrana a podhled). Střešní výlezy, obvykle prosklené, a okna do štítových stěn se ale osazují v první fázi.
Naopak bednění okraje střechy pod okapem se dokončuje jako jedna z posledních konstrukcí na domě. Pod střechou tím pádem není tma, šíří se tam i UV záření, byť odražené. I v dokončených domech bývá pod částí DHV světlo.
Poškozená či z jiných důvodů propustná DHV je další závažnou bolestí, která může potrápit obyvatele podkrovních bytů
V mnoha případech se dosud podhled, parozábrana a tepelná izolace upevňují na tzv. kleštiny (vodorovné dřevěné prvky níže pod hřebenem) a k nim zespodu přilehlé úseky krokví. Do hřebene je dovedena spolu s krytinou jen doplňková hydroizolační vrstva.
Do vzniklé střešní dutiny se na mnoha domech umisťuje střešní výlez, často prosklený. Pokud je uvedený způsob normální, je normální, že materiály použité pro DHV musí být odolné vůči světlu.
Bohužel většina běžně dodávaných materiálů má přímo od výrobce uvedeno, že nemají být dlouhodobě vystaveny UV záření.
| Signály rizika, že DHV je vystavena UV záření a mohla ztratit hydroizolační funkci |
|---|
| Okraj fólie v šikmé střeše pod krytinou není zakryt proti vlivu UV záření (obvykle není zespodu zabedněn přesah šikmé střechy). |
| Prosvětlené výlezy na střechu apod. |
Co může napáchat impregnace dřevěných latí
Ještě jeden vliv je třeba připomenout. DHV je obvykle v kontaktu se dřevem, které se u nás zatím běžně impregnuje proti působení škůdců. Impregnují se i latě nesoucí krytinu nad DHV.
Část impregnace není v době montáže určitě navázána na složky dřeva. Je normální, že v době, kdy je na střeše namontována DHV, na latě zatím bez krytiny zaprší. Voda z latí, kontaminovaná výluhem z impregnovaného dřeva, stéká po DHV. Impregnační roztoky ale obsahují pomocné látky, které opět způsobují znehodnocení vodotěsnosti běžně používaných „fólií“.
Pracovníci Atelieru DEK provedli v letech 2011 až 2012 rozsáhlý výzkum vlastností již zabudovaných materiálů DHV. Popis a výsledky výzkumu byly zveřejněny v odborném časopise DEKTIME 1/2012.
Jak správně navrhovat střešní skladbu šikmých střech, tak aby se problémy s vodotěsností vyřešily, je v současné době odborníky hodně diskutováno.
A tak musí zatím obyvatelé podkrovních bytů doufat, že jejich DHV je ještě funkční, že je správně dotěsněna a odvodněna.
Nebo musí věřit, že „druhá část“ hydroizolace střechy, tašková krytina, je dost vodotěsná … A nebo že nepřijde příval deště s větrem.
Článek vznikl ve spolupráci se společností Nemopas.
Autor: Ing. Radim Mařík, inspektor nemovitostí
Inzertní sdělení
Inspekce nemovitostí NEMOPAS pomáhá majitelům nemovitostí a hlavně kupujícím i prodávajícím na realitním trhu zjistit skutečný technický stav nemovitosti. Inspekce tak šetří peníze za budoucí neplánované opravy nemovitosti a snižuje rizika realitního obchodu.
U nových domů a bytů inspektor pomáhá novým majitelům s převzetím nemovitosti od realizační firmy nebo developera. Majitel má tak šanci pomocí inspekce významně snížit riziko výskytu skrytých i zjevných vad a vyhne se tak budoucím nepříjemnostem při reklamacích.
Inspekce nemovitostí NEMOPAS provádí certifikovaní inspektoři nemovitostí, kteří mají vzdělání a praxi v oboru pozemních staveb a technického zařízení staveb a jsou členy Asociace inspektorů nemovitostí (AIN).
Technický stav nemovitosti je nejvíce podceňovanou skutečností při jejím nákupu. Kupující často věnuje enormní pozornost a energii vyjednávání o ceně, a k jeho škodě naprosto opomíjí samotný technický stav nemovitosti. Ten však může mít zásadní vliv na výslednou cenu. Tato zarážející situace se dá trefně vyjádřit lidovým příslovím našich předků „kupovat zajíce v pytli“, a taky je jí možno moderněji přirovnat k nákupu mobilního telefonu nebo počítače bez znalosti jejich základních parametrů. Investici v řádech tisíců korun by bez znalosti parametrů neudělal nikdo, ale nákup nemovitosti za milióny korun bez znalosti jejího technického stavu je bohužel běžnou praxí. Jen málokdo si uvědomuje, že malý vlhký flíček v podkroví nebo drobná prasklina nad schodištěm má přitom často cenu mnoha stovek tisíc nebo i miliónů korun vydaných za následné opravy.
Důležitost této služby ilustruje i fakt, že služba je běžným doplňkem realitního trhu v zahraničí (v USA přes 90 % realitních obchodů).
