Článek
Chceme-li přetřít jiným odstínem už natřené povrchy, kde stará barva dobře drží, musíme i v tomto případě podklad připravit. To znamená umýt, odmastit a zdrsnit, aby nová barva dobře přilnula. Nejlepší je, když můžeme použít stejný typ barvy a nemusíme kombinovat syntetické barvy s barvami ředitelnými vodou. Možné to je, ale výsledek není zaručený.
Složitější to bude u předmětů, z nichž se stará barva odlupuje nebo je jinak poškozená, třeba odřená, s výraznými vrypy, které by nový nátěr nepřekryl. Pak máme dvě možnosti – starou barvu odstraníme zcela, nebo jen zčásti. V obou případech plochu zatmelíme a obrousíme.
Mechanické odstranění staré barvy
Starou barvu odstraníme buď ručně, pískováním, nebo opalováním. Odlupující se kusy barev jdou dolů kovovou špachtlí s velmi ostrou čepelí a zakulacenými rohy. Abychom nedělali rýhy, ostatní plochy obrousíme kovovým kartáčem, smirkem nebo podobným nářadím na zdrsňování povrchů. Vhodné jsou třeba drátěné kruhové kartáče upnuté do brusky (dáváme ale pozor, abychom povrch nevyleštili). Velmi staré nátěry mohou obsahovat olovnaté přísady, proto dáváme pozor a zbytečně nevdechujeme prach.
Práci urychlíme, když plochy otryskáme speciální pistolí. Procesu se říká pískování, protože je založen na principu, kdy jsou proti povrchu vysokou rychlostí vrhány ostrohranné tvrdé částice velikosti pískových zrn. Při odstraňování barev a rzi to obvykle bývá kovová drť, karborundový nebo keramický písek, případně skleněné mikrokuličky (balotina). Pistoli oceníme, když potřebujeme očistit složité nebo velké plochy, ke kterým se běžnými ručními nástroji nedostaneme, protože mají velké množství záhybů.
I z kovových povrchů lze staré nátěry odstraňovat horkovzdušnou pistolí (letlampou), kov je ale daleko lepší vodič tepla než třeba dřevo, proto musíme při práci dávat pozor, abychom neohřívali i ty části, které na kov navazují a přitom vyšší teploty nesnášejí, např. plasty.
Chemické odstranění staré barvy
Starou barvu odstraníme chemickým odstraňovačem starých nátěrů (např. P 8212). Předmět natřeme, necháme působit a pak uvolněnou barvu seškrábeme. Postupujeme podle návodu na obalu. Někdy se napoprvé nepodaří starý nátěr kompletně odstranit, proto proces zopakujeme.
Po každém takovém odstraňování ale musíme povrch očistit, po alkalických odstraňovačích např. kyselinou citronovou, po ostatních odstraňovačích omyjeme povrch nitroředidlem C 6000.
Stará barva jde dolů také louhem
Někteří praktici používají na odstranění starých nátěrů tradičně 5–8% louh, čili hydroxid sodný (NaOH), a postupují tak, že tablety rozpustí ve vodě (např. 30 g v 0,5 l), která se při reakci zahřeje. Ještě teplým roztokem potřou plochu (nebo předmět do roztoku ponoří, je-li to možné), nechají působit a poté barvy kartáčem a tlakem vody odstraní.
Ale pozor! Louh je žíravina se vším všudy, takže musejí dávat pozor, aby se nepotřísnili. Při práci s louhem použijeme kvůli bezpečnosti gumové rukavice a brýle. I po louhu je nutné povrch neutralizovat nějakou slabou kyselinou.
Jasný postup pro natírání kovu
Rez musí pryč, a proto na ni vezmeme brusný papír, ocelový kartáč, tryskací pistoli nebo odrezovač. Povrch potom odmastíme horkou vodou se saponátem (vhodný je např. přístroj na tlakové mytí) nebo odmašťovačem (např. Pragolod) a rychle vysušíme.
Železo natíráme co nejdříve. Proč? Když povrch očistíme, odmastíme a vysušíme, pustíme se do natírání základní barvou co nejdříve, aby železo nezačalo korodovat. Zvláště venku stačí jeden vlhčí den a lehká koroze je zpátky.
Natíráme-li železo, stačí jedna vrstva. Dnes už existují barvy na železo 2 v 1, které mají funkci barvy základní i vrchní. Barva obsahuje inhibitory koroze, ale také pojivo, které odolává UV záření, povětrnostním vlivům a má dostatečnou pružnost, takže nátěr nepraská, když se železný podklad vlivem teplot roztahuje nebo smršťuje. Barva má matný vzhled, lze ji vedle kovů použít také na beton, kamenivo i dřevo, neředí se, ale pomůcky musíme proplachovat a vymývat ředidlem S 6005. I pro tuto barvu připravíme podklad. To znamená, že odstraníme odlupující se části, zbytky starých barev a především rez, vše odmastíme a vysušíme.
Měděné trubky ústředního topení jsou už z výroby ošetřeny tak, aby netvořily uvnitř ani na povrchu měděnku, takže jejich vzhled zůstává dlouhé roky relativně stálý. Lze je ale také natřít. Nejdříve je zdrsníme korundovou vlnou, otřeme hadrem a poté odmastíme nitroředidlem. Velmi důležitá je barva. Musí být dostatečně pružná, protože trubky se vlivem střídání teplot roztahují a smršťují, ale také musí snášet vyšší teploty, nejméně 100 °C, aniž by měnila vzhled a barevný odstín.
Běžné světlé barvy na kov zpravidla časem zežloutnou. Vyhneme se rovněž vodou ředitelným barvám, které s mědí při natírání a vysychání reagují a mohou pak na povrchu vytvořit zelené fleky. Z laků jsou vhodné polyuretanové, akrylátové a epoxidové (případné žloutnutí není tolik vidět), z emailů použijeme některou barvu na radiátory. Trubky natřeme základní syntetickou barvou, po zaschnutí naneseme jednu tenkou vrstvu barvy na radiátory a po 24 hodinách další stejně tenkou vrstvu. Pouze jedna vrstva, byť silnější, může snížit životnost celkového nátěru.
Podobné je to s měděnými plechy. Pokud je z nějakého důvodu potřebujeme natřít, na předměty vystavené slunci použijeme pro vrchní vrstvy barvy na radiátory nebo barvy na plechové střechy a na předměty, které tolik nepodléhají teplotním změnám, stačí obvyklé barvy na kov nebo barvy univerzální. Nezapomínáme však na dokonalé odmaštění a základní nátěr.
Pro natírání radiátorů platí totéž co pro natírání měděných trubek ústředního topení: tedy základová a vrchní vrstva a volba nátěrových hmot, které snášejí teplotní změny a vlivem vyšších teplot nemění odstín. Na instalované radiátory bychom mohli použít barvy ve spreji, ale není to praktické. Jednak se speciální barvy ve spreji vhodné na radiátory vyrábějí v omezeném množství a jednak je lepší použít štětce, hlavně tzv. zárohák, kterým se dostaneme všude a radiátor nemusíme složitě obkládat, abychom barvou ze spreje nepotřísnili okolí.
Jak na neželezné kovy?
Neželezné kovy (hliník, měď, mosaz) obvykle nenatíráme, protože si při oxidaci vytvářejí vlastní ochrannou vrstvu a charakteristické zabarvení.
Trošku jiné je to u pozinkovaného plechu, kde zinkový povlak chrání ocel jen po určitou dobu, a to v závislosti na agresivitě prostředí. S novým pozinkovaným plechem ale mohou mít některé barvy problém (nepřilnou k němu, protože má nízké povrchové napětí), proto se vyplatí nechat plechu určitý čas, aby zoxidoval. Zkusit můžeme i vlastní smáčedlo: mícháme 10 l vody, 0,5 l 25% čpavkové vody a asi 50 ml saponátu, roztokem plech hustě potřeme, necháme asi deset minut působit a poté roztok rozetřeme, aby vytvořil kovově šedou pěnu. Tu nakonec spláchneme vodou a povrch necháme oschnout.
Hliník se natírá velmi těžko, barva na něm špatně drží. Pokud už musíme z nějakého důvodu hliníkové předměty natírat, zvolíme speciální barvy, které to mají uvedené na obalu.
Rady a tipy
Ředidlo použité na vymývání štětců rozhodně nevyléváme. Necháme ho nějaký čas stát, aby se nečistoty usadily na dně, a pak opatrně slijeme vrchní, čistou část.
Drátěný plot natíráme válečkem, čímž ušetříme čas i množství barvy. Lze natírat dvěma válečky souběžně z každé strany, což předpokládá ovšem dva natěrače.
Při natírání kovových předmětů v bytě účinně větráme, zejména když používáme syntetické barvy.
Více plechovek slijeme do jedné nádoby, dobře promícháme a pak teprve natíráme. Jedině tak máme jistotu, že bude všude naprosto stejný odstín.
Základní barvu i vrchní email obvykle vybíráme tak, aby byly založeny na stejném druhu pojiva, tedy aby byly ředitelné vodou nebo syntetickými rozpouštědly. Při natírání kovů je lepší se tohoto pravidla držet, přesto může dobrý výsledek přinést i kombinace základ vodou ředitelná barva + vrchní nátěr syntetický, jak je to běžné při ochraně dřeva.
Po univerzálních barvách sáhneme v případě, že se chystáme na běžné natírání, třeba když jedním odstínem potřebujeme natřít dřevěné předměty s kovovými částmi nebo chceme prostě jen ušetřit. Bát se nemusíme, dnešní univerzální barvy jsou dostatečně kvalitní.
Speciální barvy určené výhradně na kov však zaručují dlouhodobou trvanlivost a kompletní ošetření, protože mimo jiné obsahují látky potlačující korozi.
Vyrobeno ve spolupráci se společností Barvy a Laky Hostivař