„Určitě uděláme minimálně třítýdenní soustředění a něco si doma postavím, abych se procvičil. Mistrovství bude náročné, během 3 dnů změřím síly s 11 soupeři z různých evropských zemí,“ říká 19letý, čerstvě vyučený kamnář a student dvouleté nástavby, který bude na šampionátu jediným zástupcem České republiky.

První den si soutěžící připraví materiál, narýsují si půdorys a postaví sokl. Druhý den budou opracovávat a osazovat kachle, navrhovat a řezat vyzdívky topeniště a tahového systému. Třetí den věnují dokončovacím pracím.

Řemeslná zručnost, zkušenosti a milimetrová přesnost nejsou zdaleka to jediné, co bude porota hodnotit. Vyprávět o tom může Jan Koutecký, Michalův předchůdce, který se šampionátu zúčastnil v roce 2010 a obsadil skvělé 3. místo. „Překvapilo mě, že se hodnotilo naprosto všechno – od bezpečnosti práce, po úklid na pracovišti. I proto považuji třetí místo za mimořádný úspěch. Netušil jsem, že česká kamnařina je na tom tak dobře,“ uvedl.

Výsledky českých kamnářů jsou o to větší radostí, že se v Čechách na toto řemeslo po půl století útlumu musíme skoro rozvzpomínat. „Komunisté obor zrušili jako zbytečný – vždyť jsme měli ústřední topení a bezedný zdroj ruské nafty. Takže zatímco se nádherná kachlová kamna bourala, jejich místa obsazovaly smradlavé nafťáky. S přerušenou tradicí se bohužel potýkáme do dneška. Například musíme učit zákazníky, jak správně topit,“ říká prezident Cechu kamnářů ČR Pavel Rynda, který odborné kamnářské předměty na pražské škole učí.

„Jsem přesvědčen, že kamnařina má velkou budoucnost. V současné době se repasují historická kamna, stavějí se repliky starých kamen i nová kachlová kamna s nádherným moderním designem,“ doplňuje jeho slova ředitel školy na Jarově Miloslav Janeček.