Článek
Moderní a prosklený dům (se sklářskou pecí) po otci, který mu byl i učitelem, Bohumil prodal a přestěhoval se do úspornějšího. Ale natolik velkého, aby se tam vešla i jeho umělecká tvorba. Při životní změně hrálo roli i rozhodnutí přiblížit se přírodě a vzdálit se dálnici a hluku velkoměsta. Stačilo na to pár kilometrů vzdušnou čarou.
Bohumil Eliáš s bustou svého otce
Dům plný skla
„Tatínek dům ve Stodůlkách, tehdy vlastně jako na vesnici, stavěl sám a s kamarádem tři roky. Podle projektu od dalšího kamaráda architekta. Velkoryse a ve španělském stylu, celý průchozí a prosvětlený. Bylo zajímavé v tom prostředí vyrůstat, protože dům byl doslova plný uměleckých předmětů. To ve mně zůstalo a mám také rád, když jsou zdi takzvaně zaflákané obrazy. Přítelkyně mě musí brzdit. Ale jsem rád obklopen věcmi, které mi dávají radost.“
„Rád se obklopuji hezkými věcmi a také mám kolem sebe rád pořádek a řád. I když to tady zatím tak nevypadá.“
Bohumil Eliáš ml. tak má interiér i zahradu ozvláštněné díly po otci, vlastními i od kamarádů.
Skleněný objekt doplněný kovem a kamenem (Vajíčko 1998) je dílo Bohumila Eliáše st.
„Sousedi teď trochu koukají, co se jim na zahradě v sousedství začíná objevovat. Sám dělám vše dohromady a i tatínek mě vedl k tomu, abych se nedržel jedné techniky. Něco může být zajímavější ve skle nebo na plátně. Obraz, socha i sklo si samy řeknou, co chtějí, a vedou vás.“
Syn svého otce pochytal nejen prověřené zkušenosti, ale byl uveden také do světa výtvarníků.
Čekání na stůl v jídelně. Autorem obrazu Ještěr je náš hostitel.
„Jsem z toho šťastný. Je to zajímavé pro kurátory i sběratele, které zajímá už jen to, sledovat můj vývoj a porovnávat ho s pracemi tatínka. Od dětství mě brával na cesty a po výstavách. Ukazoval mi města i galerie. Za tu kontinuitu jsem mu vděčný, i když je pravda, že jako dítě jsem se k nějaké tvorbě příliš nehrnul. Ale pak mě to chytlo.
Střední škola pro mne byla příšerná a zlomilo se to až na akademii. A s tatínkem jsme už byli kolegové, i když dva kuchaři v jedné kuchyni také vždy nedělalo dobrotu. Konfrontace je ale moc důležitá a hodně jsem se naučil. Táta byl schopný a nadaný malíř i sklář. A znal staré fígle, které se dnes nikde neučí,“ pochvaluje si vděčně absolvent pražské Akademie výtvarných umění a člen skupiny Rubikon.
Řád v pestrosti
„Rád se obklopuji hezkými věcmi a také mám kolem sebe rád pořádek a řád. I když to tady zatím tak nevypadá. Je tady ještě hodně prací k dokončení. Bylo pro mne řešení koupit dům hned k nastěhování a nestavět. Sice se mi tu nelíbí řemeslné provedení některých detailů, ale jinak je to dobře zrenovovaný starý dům se svým kouzlem. Hledání nám vyšlo hned na podruhé a klaplo to časově i s prodejem domu po rodičích.
Velkorysá kuchyň je propojena s o něco větším obývacím pokojem.
Ovšem stavařiny si tady ještě užiji, protože budu přistavovat, až zbourám starou kůlnu. Chci tu mít přízemní, moderní lehkou a prosklenou dřevostavbu, která bude mým ateliérem i galerií. Brousit sklo se vracím do Kamenického Šenova, ale jinak si vše dělám doma. Sklepní místnosti pro to tady nestačí a jednou by z nich mohl být samostatný byt s okny a vstupem přímo do zahrady.“
Prahu pro svůj život Bohumil až tak nepotřebuje. „Stačí mi tam dojet a už teď se sem rád vracím. Do centra jezdím vlakem z radotínského nádraží. Bezvadný!“
Suterén s podkrovím spojuje původní velkorysé a také zmodernizované schodiště.
Inspirativní mosty
Architektura a příroda jsou Bohumilu Eliášovi ml. inspirací pro jeho pestrou tvorbu.
„Mám rád čisté věci, grafické obrazy a nekomplikované věci. Inspirace je všude kolem nás, jen se dobře dívat. Někdy vznikne i náhoda a je nádherná. Jde o to, říci si, teď je to ono. Hodně si skicuji, fotím si věci a pak se k nim vracím. Nejvíc si asi opravdu beru z architektury. Měl jsem období, kdy mě přitahovaly visuté mosty, technické věci mám rád a přijdou mi i iluminativní,“ přiznává mladý výtvarník a také si pochvaluje, že si už v novém domově zvykl a hlavně jej těší, že stěhování zvládli rychle.
V pracovně v přízemí může pán domu i spát.
„Mám to tak, že i když umím být trpělivý při tvorbě, tak takovéto věci mám rád rychle hotové. Pece sem nainstaluji až v létě, tak teď už potřebuji čas na malování.
Je hezké nedojíždět za prací a být doma. Na druhou stranu je člověk v ateliéru pořád, a když máte rozdělanou věc, tak nekončíte v osm večer, ale třeba ve dvě v noci. Má to své výhody i nevýhody, ale mám krásné povolání, které mě baví, je to radost a celoživotní hra. Pravda, není vždy lehké se tím uživit. Občas se musí i něco prodat...
Táta mi vždycky říkal: Bohumile, važ si toho, že máš svobodné povolání. Můžeš si vstávat, kdy chceš, můžeš si dělat, co chceš.“
Rajčata a sochy
Bohumil Eliáš ml. se těší i na upravování zahrady - okrasné. „Nějaké to rajče a paprika tam budou taky. Holandská rajčata jsou bez chuti. Ale nadprodukce tu nebude,“ usmívá se při představě příštího léta.
Skleněné exponáty zatím čekají na novu galerii-ateliér v prvním podlaží domu se vstupem rovnou do zadní části zahrady.
Zatím je tu zaparkované zednické kolečko vedle přivezeného sousoší, které se tu už také rozkoukává. S pánem se přestěhoval i vlčák.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.
„Už si tu také zvykl. A když jdeme na procházku, tak co barák, to pes. To jsem ještě nezažil.“