Miroslav Bobek se v zoo stará o zvířata i domy pro lidi

A protože je pan ředitel pracovitý, hravý i zvídavý, byl nám zasvěceným průvodcem po minulosti, současnosti i budoucnosti oploceného území v pražské Troji.

Ještě před vstupní bránou nelze přehlédnout funkcionalistickou vilu.

Už od chvíle, kdy byla v červnu 1932 dostavěna, tu jsou ředitelé. Ten první, její zakladatel a ředitel zoo profesor Jiří Janda, v ní měl dokonce byt svůj i pro služku. Ale v tzv. správní budově byly od počátku i kanceláře a v suterénu restaurant - což platí dodnes.

Ředitelna se dnes nachází ve druhém patře. Při vší úctě k úřadu i historickému nábytku, pamatujícímu prvního ředitele, je zde zajímavá i zelení osázená terasa s posezením. Opravdu nečekaná oáza!

„Vila se dostavovala, jak jsem vytáhl z historických dokumentů, které se snažíme dát s kolegy dohromady, když už byla zahrada otevřena. Ale moc podkladů není, protože je vzala voda. Ani se neví, zda jejími architekty byl Nietsch, Fuchs nebo Mužík. Víme ale přesně, že dole byla první pokladna, kanceláře, restaurace i telefonní ústředna, sklad koksu…

Když jsem se tu asi po dvou letech tzv. zabydlel a zapracoval, tak jsem si dal ten čas a kancelářský, moderní nábytek tady nahradil tím původním, který jsem posbíral poškozený po různých místech v objektech zahrady. Některé kousky nábytku nám poskytl příbuzný pana ředitele Jandy. Máme i fotku pana profesora, jak sedí u tohoto psacího stolu,“ připouští jisté staromilství ředitel Miroslav Bobek.

„Myslím, že sem určitá tradice patří.“ Pravda, u stolku s počítačem je moderní kancelářská židle. Ve vile je i garsonka pro případné přespávání návštěv, hodila se i v období povodní, kdy tu Miroslav Bobek opravdu bydlel.

Historicky ještě vzácnějším objektem patřícím k pražské zoo je viniční domek nad výběhem žiraf. Barokní stavba řečená Sklenářka byla nedávno zrekonstruována a zařízena jako tři apartmány pro hosty.

Při dnešním celosvětovém propojení a spolupráci zahrad je pro zoo i takové zázemí důležité.

Navíc je tak zachráněn objekt s malovanými trámy, kterému by jinak hrozila proměna ve zříceninu.

„Bývala to snad i vojenská hláska v dobách ohrožení Prahy, ale také tam údajně za První republiky bydlelo dvacet lidí, což je z dnešního pohledu dost nepředstavitelné.

Tradičně se Sklenářce mezi lidmi říká i Katovna, což se našim starším zaměstnancům nikdy moc nezdálo,“ usmívá se náš hostitel a pověsti o působení kata Mydláře jednoduše vyvrací.

„Pátral jsem, jak to vzniklo - až jsem se dostal k paní, která ve třicátých letech zažila, jak ji tam při procházce zastavili biřici - filmoví komparzisté. Natáčel se tam první český velkofilm Psohlavci. Tam pověsili filmového Kozinu a kat opravdu vycházel v jedné scéně ze Sklenářky. A paní si také pamatovala, jak tam prý ještě v padesátých letech vodily učitelky děti a ukazovaly jim, kde byl popraven Kozina.“

Ten, kdo při procházce rozsáhlou zahradou nepočítá kroky, rád dojde i do zadní části, kde si může odpočinout při návštěvě galerie nebo posedět v hospůdce. Tak dnes slouží dva dřevěné domky připomínající práci architekta Gočára.

„Původně byly postaveny na letišti v Kbelích, kde dnešní restaurace sloužila jako odletová hala a restaurace a druhá dřevostavba byla dílnou s bytem správce letiště. Armádě se už na letišti po letech domky nehodily a převezením do zahrady je zachránil tehdejší ředitel Zdeněk Veselovský. Povodeň v roce 2002 je zdevastovala a domky podle původních plánů zrekonstruované, včetně ručně kovaných hřebíků, jsou vlastně jejich replikami.“

Na zelené ploše před nimi by byla škoda přehlédnout plastiku medvěda od Kurta Gebauera. Vytvořil ji na počest ředitele plk. MVDr. Jana Vlasáka, který nejenže udržel zoo při životě i během války, ale byl také v roce 1942 prvním na světě, kdo (s pomocí manželky) odchoval v zajetí mládě polárního medvěda.

Jmenovalo se Sněhulka a v Anglii o něm vyšla stejnojmenná kniha. Ředitel Miroslav Bobek získal od dědiců původní rukopis v češtině a vyšla tak nedávno i u nás. Medvídě absolvovalo první samostatné výpravy za potravou na chodbách nám už známé „ředitelské“ vily.

Možná k příštím historkám o zajímavých stavbách patřících k pražské zoo bude patřit i ta o bývalém Trojském pivovaru a jeho proměnách. Zatím se o změně vlastníka chátrajícího objektu ze 17. století (vznikl spolu s nedalekým zámkem) jedná.

„Rádi bychom se stali jeho vlastníky a zřídili tam další vchod do zoo, prodejny, školicí centrum i prostory pro přírodovědné kroužky, prodejnu suvenýrů, restauraci a kavárnu, ale hlavně ubytovací kapacity, které naší zoo zoufale chybějí. Bylo by to pro zoo perfektní a časem i s ekonomickým přínosem,“ vypočítává ředitel s vizí.

„Jakmile řídíte chod zoo, samozřejmě nejde jen o zvířata, ale i o zaměstnance a návštěvníky v nejširším slova smyslu. Řeší se všechno možné - od vysypávání košů po výstavbu nových pavilonů. Ale já mám vztah i k historii a jsem rád, že máme na co navazovat. Spousta věcí byla už před námi vymyšlena.

Něco se bourá, něco se staví a při tom na historii nezapomínáme. Ani na povodně. O to více nás překvapují různé městu předkládané studie na řešení Trojské kotliny. Nedávno se objevila i taková, která by počítala se zbouráním protipovodňové hráze a přeměnou spodní části zoo v záplavovou nivu - jako návrat k původní přírodě! Neskutečné - asi jako bychom zbourali Chrám sv. Víta, protože tam dříve běhali vlci."